Články a názory na tomto blogu jsou pouze mé vlastní (a více či méně ironické), a mohou se časem měnit. Blog slouží čistě pro zábavu a odreagování. Vznikl za mých pubertálních časů, a v té podobě zůstává dodnes. Odpusťte dospělému člověku, že se rád vrací do svých rozjívených let. ☺☻♥

July 2018

...Tak to prostě stojí za hovno.

13. july 2018 at 9:42 | Panda aneb M_Y |  Blábolení
Inu. Někdy se prostě nedaří. Padají vám věci z rukou, nevychází co vycházet má, pes chce ven když nemá chtít jít ven a tak. To je to lehké nepohodlí. Ale někdy se prostě věci serou od podlahy. I to je život. Následující blitíčko je prostě jen soupis pár osobních věcí z nedávné doby.

Loni jsem tu nepochybně pěla ódy na larpy, což potvzuji, schvaluji a dávám tomu razítko. Jenže i taková akce se prostě může nepovést, a je to lidské. Dokonale debilní ale je, když vám ji kazí spoluhráč.

Nechci všechno hodit jenom na něj, vůbec ne. Jsem těhotná, proboha - moje hormony a nálady lítají jako kulové blesky, naprosto nevyzpytatelně. Jestli mě ale něco dokáže vážně namíchnout (a ve svém stavu to neumím odbourat) je, když naprosto jasně, zřetelně a s logickým odůvodněním někomu řeknete, že něco - prosím! - nemá dělat, a on to ten vůl dělá dál.
Pořád.
Furt.
A nevidí neslyší.

Co se pak stane? Že se rok těšíte na akci. V průběho celého roku erpíte (tzn. hrajete si na postavy na skypu apod.). Z té hry vycházejí nějaké důsledky, například se nějak vyvíjí vztah vašich postav. Zároveň si začínáte plánovat co by se mohlo zhruba dít na tom dalším ročníku, co řešit, s kým interagovat. A v tomhle bodě se to podělá. Tak například - váš herní muž nevidí, že kosí manželství. To, do kterého jste vstoupili už s vědomím, že není z lásky, ale z touhy zmizet z dosahu ženy milence, neboť čekáte jeho dítě. (#larplife). Jenže zatímco vaše postava se snaží a vážně toho milence dokáže pustit z hlavy - nakonec, byl to její plán ještě než zjistila to těhotenství, tak herní muž vás podceňuje, ponižuje, neustále vám ukazuje, jak je to on, kdo se neumí přes situaci přenést, a prostě chová se jak tele. Vzkvétá v tomhle láska? Ne, a moje postava se mohla sebezpytovat donekončně, ale prostě už to přestalo být únosné. Nakonec když pak došlo k narození toho drobka, muž to vůbec nezvládl, lezl po hradbách, hlavně nepřijít nikomu na oči, a pak vypadal, že mimčo zabije. Táži se znovu - opravdu v tomhle kvete láska?

Pak už se toho sypalo víc. Počínaje tím, že sem si dovolila hru "přestřelit" (a v zápětí sem ji ale upravila, abych hráče uklidnila). A najednou začal přestřelovat spoluhráč. Pak začla váznout komunikace. Nedokázala sem z něj dostat odpověď na jednoduchou otázku ohledně věcí, co se udály, a o kterých mi měl říct. Místo shrnutí pro další spoluhráče psal atmosférické chujoviny s událostí, která rozdmýchala další rp, které ale nebylo potřeba protože se stala x měsíců zpátky, jen jsem o té události nevěděla. Já nevím - žena asi nemusí vědět, že její muž a hradní pán byl zraněn a proto nemůže jet na bitvu. A žena se zatím namísto něj stará o hrad. Pohoda, ne? Vlastně jediné, co mi tento drahý choť neustále třískal o hlavu bylo: a co mám dělat aby mě tvá postava milovala? Čím to zlepším?

Jasně, že udělal přesně to, co sem mu řekla, ať nedělá.

Všechno řešil před samotným larpem, každou kokotinu, na kterou se mě mohl zeptat až herně. Takže když pak něco herně řekl, já mohla akorát pokrčit rameny na znamení hm, to už vím. Proč to teda děláš znovu. Atmosféru hry tak nějak nebral v potaz. Navíc mě měl potřebu pořád mudlat, sahat na mě, byť věděl, že sem sakra reálně těhotná s jiným chlapem, a že ani herně to není ideální. A k tomu zazdil naprosto hru i další hráčce, která od nás nakonec odešla. Já sama byla skoro celou hru permanentně frustrovaná, snažila sem se mu spíš už vyhýbat, abych si nakonec poslechla, že je "naštvanej, protože přesně nechtěl abych hru hrála takhle". Well.

Ono to nezní nijak dramaticky. Prostě neshoda. Ale vemte si, že loňská akce byla nejepičtějším zážitkem v životě, a děsně se těšíte, co bude dál. A dopadne to tak, že dva týdny před akcí se vám tam málem nechce jet. V den akce je vám blbě jak dánovi na pařbě. Dojede o den později a dozvíte se, o co jste přišli, načež se další dva dny neděje skoro nic. A přijedete z akce nasraní a je vám zase blbě (byť na akci mi bylo fyzicky super, a fakt za to bohům děkuju). A blbě myslím, že se dva dny nemůžete pomalu pohnout mimo postel a záchod, a ještě dostanete atb. Vynikající.

Dneska jsem už docela dobrá, byť jsem se mlátila do hlavy. Jiný stav je jiný stav, a larp je larp. Nehonila sem se nikam, vyspávala a relaxovala, ale psychika si daň vybrala. Ale fakt mě mrzí, že to dopadlo takhle. Otravnej chlap je otravnej chlap, a když na něj začne ženská být alergická, blbě se to bere zpátky, kamarád nekamarád. Ještě když na něm vidíte, jak je zatraceně spokojenej s tím, co "herně dokázal". V tom je totiž celej problém - on toho v larpu dokázal stokrát víc, než v reálném životě. A ostatní smaže větou - ale já se k tobě chci chovat hezky! - Tvl, najdi si slečnu a k tý se chovej hezky, ke mě se chovej normálně. Bam, smutně naštvaný psí oči a "citlivé téma". Nebo spíš "hřebíček na hlavičku".

Ono lehce ťukat na tu hlavičku se taky nedá donekončna.

Prostě méně je někdy více a někteří lidé by si to měli vytetovat na zadek.
A někdy se prostě nedaří.

Hawk.