Články a názory na tomto blogu jsou pouze mé vlastní (a více či méně ironické), a mohou se časem měnit. Blog slouží čistě pro zábavu a odreagování. Vznikl za mých pubertálních časů, a v té podobě zůstává dodnes. Odpusťte dospělému člověku, že se rád vrací do svých rozjívených let. ☺☻♥

November 2016

Ty, jen ty.

9. november 2016 at 9:14 | Panda aneb M_Y |  Blábolení
Pořád si myslíme, že hlava státu má být tím, čím by dokonalý občan měl sám být. Reprezentant, zastánce tradic a přitom inovátor, univerzální mozek plný nápadů jak vyřešit ty či ony problémy celé naší země a ideálně i celého světa. Upínají se k němu zraky tisíců a němě (závistivě/pohrdavě/obdivně) čekají, co tato modla vykoná. A v případě, že to dobro nevykoná, vystaví její hlavu na pranýř a bez lítosti jí házejí do prolhaných úst shnilá rajčata. Protože prezident je tu od toho, aby nám chránil prdel. Aby řešil za občany, aby nacházel ideální řešení pro všechno a všechny.
Jenže - sto hlav, sto názorů. Sto priorit. Sto životních příběhů. A každý ten příběh má jen jedno uspokojivé řešení, a to to, na které si člověk přijde SÁM.

Miliony (nejen) Američanů se teď chytají za hlavu a koukají, co se to proboha děje. Kdo tam ty dva pitomce dosadil! Ale tady teď vůbec o ty dva pitomce nejde. Ne? No nejde! Protože co oni zmůžou, když se víc jak tři sta milionů Američanů postaví proti? Když si tři sta milionů uvědomí, že přece, sakra, jeden člověk je pro ně nic? Že tyhle miliony drží pomyslnou lávku nad propastí, na jejímž konci jsou vysocí činitelé?

No. Řeknete si - jsou to kreténi; prostě tu lávku necháme spadnout. A najdeme jiné jiné lidi, kteří konečně budou schopní a konečně ty naše problémy vyřeší. Jenže co chcete dělat se zemí, kde jste ty miliony obrátili skoro půl napůl proti sobě?

Hm. Jenže zase jsme u toho - sto hlav, sto názorů. A co teprv deset, nebo třista milionů! Navíc - co vůbec očekáváme, když se neumíme zpravidla chovat slušně ani sami k sobě? Kdo dobrovolně vykoná dobrý skutek a nic za to nechce? Kdo opravdu žije tak, jak mu to vyhovuje, aniž by přitom musel omezovat své sousedy a svět kolem sebe? Kdo dokáže žít sám se sebou, podívat se na následky svých činů a říct si - ano, jsem takhle spokojený, nikomu jsem neublížil, někomu jsem pomohl a jsem šťastný s tím, co a jak dělám?
A pak chcete po jednom jediném člověku, aby tohle všechno za všechny vyřešil!
To, co se teď děje, to nejsou americké volby. To je nejnižší stav arktického ledu za celé měřící období. To je vymírání tuňáků kvůli masovému průmyslu. Umírání Velkého bariérového útesu. To je kácení plic Země, pralesů a lesů. TO se děje. A i TO může těch deset nebo sto milionů změnit - různými drobnostmi, které přijmeme do svých životů. Třeba zodpovědností. A nemusí to být ta zodpovědnost za rodinu, za stát, za planetu - bohatě stačí zodpovědnost sama za sebe. A pak nebudeme muset prskat, kdo zasedá na Hradě nebo v Bílém domě, protože budeme vědět, že stejně nemá nad námi moc. A hlavně je nebudeme soudit. Protože proč to? Mají svou hlavu, své priority, svůj příběh. My to za ně nevyřešíme.

Žádná další masáž ve stylu "Ty víš, kdo za tvůj mizernej život může! Zeman/Dalajláma/Trump/Nenarozené dvojče/whaterever". Za tvůj mizerenej život nemůže nikdo kromě tebe. Tak to změň - sám za sebe. Chovej se slušně. Obdivuj svět kolem sebe. Nebuď lhostejný. A ono to přijde samo. Ne nějaká dokonalost - ale Život.