Články a názory na tomto blogu jsou pouze mé vlastní (a více či méně ironické), a mohou se časem měnit. Blog slouží čistě pro zábavu a odreagování. Vznikl za mých pubertálních časů, a v té podobě zůstává dodnes. Odpusťte dospělému člověku, že se rád vrací do svých rozjívených let. ☺☻♥

aneb Zase jeden výkec

21. july 2016 at 21:14 | Panda aneb M_Y |  Blábolení
Tuhle mě napadlo, že bych mohla napsat knížku/příběh/povídku/whatever o lidech, co žijí bez peněz. V malé komunitě v lesích a horách na odlehlejším místě, kde si všichni navzájem pomáhají starat se o pole a plantáže, o hospodářská zvířata (z nichž využívají jen krávy a ovce kvůli mléku a vlně, a slepice na vajíčka), o bydlení, a tak všechno. Někdo by měl malý srub, jiný třeba mobil-home, další eko "hobití" noru nebo jen stan. Nevedla by tam elektřina, protože by měli vlastní zdroje (nebo taky ne, když by nepotřebovali), a vodovod možná jo, ale s tím, že si vystačí i bez něj pouze se studnami a s dešťovou vodou. Tím bych nijak nezavrhovala techniku a jiné vynálezy - důmyslné vytápění domu pomocí kumulace tepla ve skleněných tabulích nebo z komory v zemi, filtry na vodu, splachovací záchod s vývodem do septiku nebo na kompost, ačkoli část by se rozhodla mít jen suchý, či chodit do lesa. Na vzdálenější dopravu by někdo využil koně, někdo Teslu, ke které si postaví nabíjecí stanici z domácího generátoru. Někdo by hlavně pekl, někdo pěstoval jídlo, někdo rád opravuje a vrtá se ve věcech, a takhle si všichni navzájem pomáhají a každý má něco z něčeho, a když dá někdo víc, než dostane, dělá to protože chce. Jsou spojeni s pár lidmi z města, kteří za nimi občas přijedou, a přivezou třeba nějaké věci, co si sami nevypěstují - exotičtější koření, plody, pár filmů na DVDčku, na které se mohou podívat u jednoho človíčka, co má promítačku, ale místo peněz si vezmou vajíčka, zeleninu, nebo zůstanou přes víkend. Všichni jsou nejvíc venku, starají se o své dobro a přežití. Jako skupina jsou různorodí - od hippies po vysokoškoláky, které nebavil konzumní život. Doktorku, co se jí zajídal svět, kde se vyplatil hlavně chronicky nemocný pacient. Advokát, který si uvědomil, že nechce nadosmrti obhajovat viné před méně vinými. Umělec, kterému se zajídala zuřivá bojovná konkurence. Tihle všichni zkrátka zahodili nánosy naučeného sociálního chování a hodnot, a šli žít klidně. Nemusí se za ničím honit. Nešetří na auto, byt, větší byt, lepší auto, pojištění, důchod. Někteří jednou za čas zajedou do města na nějakou domluvenou práci či výpomoc, a za peníze potom koupí něco pro celou komunitu, nebo je dají někomu, kdo to dle jejich mínění potřebuje víc. Někteří se odstřihli od účtů, pojištění, sociálních a zdravotních poplatků a prostě žijí. Někteří i cestují, proč by ne. Starají se o přírodu kolem a tím zároveň i o sebe. Nejsou nemocní. Jsou šťastní.
Proč?
Protože příroda se nikdy nezastaví. A pokud nepřijdeme na to, že my jsme přírody součástí, a zapomeneme, jak s ní žít v souladu, nejsme nic. Naše vysokoškolské tituly, drahá auta, vysoké pozice v zaměstnání budou k ničemu, když se lidský systém zhroutí. Když přestane jít elektřina. Když vypadne v zimě topení. Když supermarkety zavřou a polotovary ve spíži zplesniví. Kdo bude mít šanci, až nastane dekadence? Prezident, který neví, jak rozdělat oheň, bankovní ředitel, který v životě nebyl jinde než v pěti hvězdičkovém hotelu? Nebo zemědělec, který rozumí zemi a ví, jak si opatřit jídlo, zatím co se bude zpanikařená veřejnost pokoušet rabovat a přebírat vládu nad chaotickým městem, až se lidé v oblecích nebudou zdráhat vraždit pro pytlík piškotů, který zbyl na regále? Lidé, o kterých bych psala, by věděli, jak přežít. Jak zachránit sebe i svět kolem, a nemusela by přitom nutně nastat utopická a pochmurná doba kamenná.

Neříkám, že je to nějak geniální, a že to nechce spoustu přemýšlení. (Ale sranda je, že dost možná něco takového někde i už funguje.) Ale právě myšlenka žít někde dál od společnosti, která se stará jen o peníze a prestiž, mě svým způsobem dost uspokojuje. Já mám vysokou školu a náběh na slušnou kariéru, ale to mi nedává naprosto žádný pocit nadřazenosti a chutě porážet všechny kolem a stoupat výš a výš a výš, abych "to" dotáhla do nebes. Upřímně je mi ta představa spíš odporná. A nechci se obklopovat lidmi, kterým zrovna o tohle jde. Naštěstí věřím (a i vidím), že spousta lidí začíná přemýšlet. Že se mění a začíná chápat, o co vlastně v životě jde, a jaký je jejich úkol. Že mají věřit hlavně sami sobě. Život se nikdy nezastaví, ať už s námi nebo bez nás. A pokud nechceme chránit dědictví předků a předáme ho našim dětem v zuboženém stavu, tak se s tím Život vypořádá. Bez nás. A moc lidí si neuvědomuje, že naše generace může být úplně klidně tou poslední generací lidí za éru naší planety.

Prostě, dělejme věci s chutí. Dělejme je, protože nás těší a máme upřímný pocit, že to takhle má být. Můžeme být astrounauti, sportovci, vědci, cestovatelé, a přitom krásné, neegoistické lidské bytosti. Můžeme toho ohromnou spoustu. A je báječný pocit si to uvědomit.... alespoň pro mě.

(Jo, shrňme si to tak, že mám zas filozofickou náladu. A víte co? Je mi dobře. That matters.)


Tak zas někdy, přátelé.
P.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 stuprum stuprum | Web | 22. july 2016 at 6:00 | React

Nejlíp se mi usíná při svitu svíčky. :)

2 Fredy Fredy | Web | 22. july 2016 at 10:38 | React

pěkné :-)

3 Bloody0 Bloody0 | Web | 24. july 2016 at 7:59 | React

Moc hezké článek :)

4 Jana Jana | Email | Web | 24. july 2016 at 10:41 | React

Nad tímto také dost často přemýšlím. Ne že bych chtěla psát nebo tak žít, ale užít si takto dovolenou ...

5 Ayu Takashi Ayu Takashi | Web | 1. august 2016 at 12:05 | React

Jak píšeš, že někde to tak možná i funguje, tak vlastně američtí Amišové žijí nezávisle na elektřině, autech. Podle toho, co vím, tak k dopravě používají povozy s koněm/koňmi a mám dojem, že snad i chodí bosi.
Jinak moc pěkný článek. :)

6 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 17. august 2016 at 9:35 | React

Nad tímhle přemýšlím prakticky pořád. Nedávno bylo ohlášeno, že nám došly rychloobnovitelné zdroje. Planeta je v mínusu. Myslím, že tohle byla poslední výstraha, protože až dojdou ty neobnovitelné (tj. obnovitelné za několik milionů let), tak tu nastane armagedon.
Snažím se žít v souladu s přírodou už teď. Šetřím vodou, kde se dá, jídlem, tepelnými zdroji. Ale když vidím, že naproti, kde bydlím, stojí pole s přezrálým obilím, které se tady schválně nechává přezrávat kvůli dotacím, tak se mi chce normálně brečet.
Naštěstí tohoto "trendu" začíná ubývat, protože EU má jiné starosti než rozhazovat peníze do přezrálých českých polí. I tak, než k tomu zatržení došlo, byla půda mnohokrát zatížena a to úplně zbytečně.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement