Články a názory na tomto blogu jsou pouze mé vlastní (a více či méně ironické), a mohou se časem měnit. Blog slouží čistě pro zábavu a odreagování. Vznikl za mých pubertálních časů, a v té podobě zůstává dodnes. Odpusťte dospělému člověku, že se rád vrací do svých rozjívených let. ☺☻♥

June 2016

Odchodem to nekončí.

16. june 2016 at 14:58 | Panda aneb M_Y |  Blábolení
Kdyby nebylo mé blbé iniciativy hned ráno ještě v posteli na telefonu kouknout na mail, ušetřila bych si zkaženou náladu na zbytek dne, protože prostě zatím nejsem tak dobrá, aby mě některé věci aspoň krátkodobě náladově nepoznamenaly. Vy, co jste pár zdejších článků četli, jistě vítě o mých nářcích ohledně spolubydlení ve Finsku. Proč to teď vytahuju, když už jsem zpátky doma? Protože jsem (resp. my všichni bývalí obyvatelé) dostali moc milý mail od majitelky, která to tam po nás přijela zkontrolovat a nestačila se divit.
Ve zlém.
To je přesně ten problém toho, když vás okolí převálcuje, a vy potom rezignujete, uklízíte svoje, a když fakt musíte něco k hygieně říct, stejně to na konci obrátíte v humor, protože se vám dostává lhostejných/debilizujících pohledů. A tady to máme. Musíme zaplatit škodu za pár rozbitých věcí plus mě fackuje hanba (paní tam byla už dvakrát, a ještě neuklidila všechno), a to, do psí hadí, za nic defacto nemůžu. Ostatní samozřejmě napíší, že nebudou ukazovat prstem, že na tom neseme vinu všichni. PŘECE NEBUDOU UKAZOVAT PRSTEM NA SEBE.
Jo, i já jsem pochybila. Přeházela jsem pár kusů nábytku, aby se tam dalo líp chodit, a zapomněla ho pak vrátit, jak byl. Nicméně jsem nic nerozbila, po sobě uklízela, a snažila se vysvětlit ostatním, že přesně tohle se může stát. Zatracená moje přitažlivost! A nejhorší na tom je, že ostatní se nejspíš zdaleka tak nestyděj, jako já. Že napsali, co museli, v rámci zachování nějaké zdvořilosti a vyjádření lítosti, (a vztekají se, že musí platit), ale jinak je jim to jedno.
Takže ne, odchodem to nekončí. Strašně si přeju, abych prostě luskla prstem, byla tam zpátky a pomohla jí s úklidem.
Ach jo.

K výčtu pochybení, které jsem ještě v poslední době zažila, je brigáda. Domluvila jsem se v Levných Knihách a říkala si, že to je pěkná práce u knížek. No, ona je. A ty knihy jsou krásný, nový a levný (a voňavýýýý). I to doplňkový zboží je fajn, a když člověk třídí paletu se zbožím, tiskne a nalepuje štítky a třídí knihy do polic, tak je to (pro mě) fajn práce a duševní relax.
Jenže. Pak jste najednou na kase. Máte odpovědnost na peníze. To znamená 3. tarifní platová skupina, která je zákonem stanovená na minimum 71,60 Kč na hodinu. Týká se všech zaměstnanců. A platí to LK? Ne. Proč? Protože bambus. Nemá to žádnej brigádník a nejspíš ani půl úvazky. Dáme vám 66,- a nazdar, chceš-nechceš. A co víc - víte, jak je (zase zákonem stanovenej) příplatek za víkendy?
No jasně, že to tam nedávaj.
Tak já teda nevim. Na co ty zákony jsou? Pochybuju, že tohle je jediný pracoviště, kde zaměstnance defacto okrádají. Slyšela jsem i, že někdo podával stížnost někam na inspektorát práce či kam, několikrát, a nic se nedělo. Vedoucí mi řekla, že klidně můžu podat žalobu, že jí to nevadí. Ona nás tedy neplatí, jde to z centrály, ale - WTF? Tohle není nějaký rozčilování se nad rozlitým mlíkem. Tohle je prostě systém, kterej nefunguje, a kterej jsem se rozhodla, že prostě nebudu podporovat. A říct si - no jo, ale nějaký prachy potřebuju a oni mě třeba vyhoděj, když si budu vyskakovat - to pro mě rozhodně nic neřeší. Takže jsem se zeptala na rovinu: buď budu dělat mezisměny, cokoli kromě kasy, a jen v týdnu - protože za víc mě neplatěj, nebo ukončím ke konci měsíci smlouvu. Vedoucí řekla, že na kasu nás dávat musí, takže budu končit. Domluva byla v pohodě, žádné tlaky. Asi se jim tam lidé stejně střídají jako ponožky; mě na tom mrzí jen to, že mě práce fakt bavila. Ale podporovat to svou nelegálně podplacenou prací nehodlám.

Máte podobné zkušenosti? Jsou mezi vámi právníci, kteří by mi řekli, že to vážně jde smluvě vykličkovat, a že s tím nic neudělám? Fakt to končí tím, že lidi jako já z té práce prostě odejdou a tečka? Zrovna ta práce se mě nijak emočně/osobně nedotýká, zdaleka z toho nemám svírání břicha jako z toho raního mailu. Ještě by mě zajímalo, jestli to je česká věc, nebo globální...

Papíry. V den, kdy budou vážně fungovat, se naučím lítat.
(tak kéž ten den příjde brzy).

P.