Články a názory na tomto blogu jsou pouze mé vlastní (a více či méně ironické), a mohou se časem měnit. Blog slouží čistě pro zábavu a odreagování. Vznikl za mých pubertálních časů, a v té podobě zůstává dodnes. Odpusťte dospělému člověku, že se rád vrací do svých rozjívených let. ☺☻♥

Musíš to zažít - a taky přežít.

4. april 2016 at 15:59 | Panda aneb M_Y
Můj pobyt ve Finsku se pomalu ale jistě chýlí ke konci. Strávila jsem tu již osm měsíců a dva dny, a přestože svého rozhodnutí prodloužit si erasmus na celý rok nelituju ani v nejmenším, už se těším domů.
A v tuhle chvíli se uplně nejvíc těším na svůj vlastní byt. A svůj bordel. A svůj styl uklízení a tak.


How odd.
Taky vás zvláštním způsobem zneklidňuje, když na sobě začínáte pozorovat chování vaší matky?

Samozřejmě obrazně řečeno. Ale stejně, chování jako rodič. Jako zodpovědný dospělý, který co neudělá sám, tak to pošle udělat děti. (☺☻♪♫).

Ne, dobře, vysvětlím to jinak. V zásadě mi jde o jedinou věc: spolubydlení a spolubydlící.

Nejdřív mám otázku - jak si vy sami představujete život ve společné, sdílené domácnosti? Koleje, intr, pronajatý byt? Představujete si flámování, bordel, nevynešené odpadky a zanešenou vanu, klídek a pohodičku? Milující spolubydlící, kteří se s vámi s pivem v ruce budou chechtat rozlitému mlíku a čaji a pivu a nečemu neidentifikovatelnému na kuchyňské lince (po celé kuchyňské lince)?
Já nevím, třeba jo - proto se ptám.

Já sama nejsem nijak zvlášť uklízecí typ. Nerada hnedka všechno oblečení skládám do fochu a třídím do skříní, a když můžu vyluxovat až zítra, tak to udělám pozítří. Je to ale můj bordel a já vím co v něm je nebo není. Třeba že v něm není plíseň a že pořád můžu chodit bosa. Na duhou stranu, když bydlím s někým, nechci, aby si o mě myslel, že sem prase. Takže oblečení nenechávám po bytě, ale jen na své posteli, rozlitý mlíko utřu, zkonroluju, jestli jsem po sobě vypláchla vanu a na záchodě spláchla opravdu všechno, a tak podobně. Když jsem na rozpisu pro nějakou uklízecí činnost, udělám jí - sice třeba poslední den, ale udělám. A tohle co popisuju je takovej můj ideál. Chovejme se takhle a bude to žůžový. Když někomu něco ujede, jednou fakt spěchá a nechá po sobě horu nádobí ve dřezu a na lince zbytky pečiva a sýra (a rajčete a prošlý pomazánky a - pardon, nechala jsem se unést), tak se člověk nepodělá a dotyčný buď někoho poprosí, ať to uklidí, nebo se omluví a udělá to co nejdřív sám. Přijde vám to přehnaný?

Všechno je ale většinou jinak. Jakmile dojde na společné bydlení, žádní "Friends" se nekonají. Žádná maniakální Monika po vás nechce podtácky na stole pod skleničkou s minerálkou, ani nemáte Joeyho, videohry a společnou ledničku a zároveň pořád naklizíno jak ze žurnálu. Máte pohromadě několik individuálních osobností, z nichž ti, kteří bydlí sami poprvé, se nejdřív tváří strašně usměvavě a čistě, hned po sobě umyjou talíř i když máte myčku, ale časem se to změní ----
---- a hodně ----
---- protože jim hlava udělá CVAK a dojde jim, že už jim nestojí za prdelí rodiče.
A máte to. Bum. Umýt nádobí? PROČ? Vyluxovat? Pche, trochu špíny nikoho nezabilo. Cože, ten pytel z odpadkama, co sem nechala v chodbě je děravej, teče a smrdí? Ale no tak, jako by šlo o něco důležitýho. Zítra ho možná odnesu, teda když se mi bude chtít.
A můžete si vymyslet další a další a další a další věci podle toho, jestli bydlíte se špindírama, metrosexuálama, chronickejma nakupujícíma, gurmánama, pohodářema a podobně. Že jim samotným to neni blbý?
A proč by mělo?
Žiš, klid ne? Je to jen troška bordelu. Na to se neumírá, že. A je zřejmě úplně v pořádku se takhle chovat i při bydlení s několika dalšími lidmi.

Sbohem, elementární lidská slušnosti a zdvořilosti. Bylo nám s tebou hezky.

Pak si připadáte (ako já) jako debilové, když po svých spolubydlících uklidíte a řeknete jim, jestli bychom to pro jednou mohli zkusit jako lidé než jako prasata. A voni jako có, a jé sorý, a klíd, nevyšiluj, nejsi naše matka. A nezmůžete s tím nic. (a to podotýkám, že nechcete příliš.)

Můžu vinit svou maminku, která mě učila ať se strám o svoje věci, a i o ty cizí, co mám půjčené. Můžu vinit taťku, kterej luxuje dokonale a naučil mě prostě vidět každej chuchvalec a smítko (i pod nábytkem!), kterej vysavač může zneškodnit. Můžu vinit sama sebe že mám ráda v koupelně čisto. To je tak všechno, cizím dospělejm lidem rozkazovat (nebo poukazovat na vychování) nemůžete.

Objektivně vzato je mé spolubydlení ve Finsku to nejlepší, co jsem kdy měla. A že jsem zažila pár perel na intru - plísně jako tapety, netekoucí vodu, krádeže a další krásné věci. Tady mám fajn lidi, jsme vesměs přátelé, jen prostě když zjistíli, jak moc svobodní vlastně jsou, tak se v nich zárodek dospělého vychovaného člověka na dobu neurčitou uplně rozpustil a VYSOKÁ, VOLE. Navíc je mnohem jednodušší (při situaci, kdy jedna spolubydla uklízí hodně a druhá vůbec) přizbůsobit se tomu vůbec. Ono vás totiž přestane bavit každej den uklízet svinčík, kterej vytvoří někdo jinej. (ach, ta lidská slabost.) Pocity chycené mezi nejsem doprdele ničí uklízečka a já prostě nebudu vařit jídlo v tomhle zatraceným mastným špinavým binci vám tak akorát způsobí bolest hlavy, ale problém stejně nevyřešíte. Možná krátkodobě - ale svoboda, děti... svoboda, daně a Amerika. Neobejdete to.

Asi to musíte zažít. Každej někdy vyletí z hnízda a záleží, nakolik vyspělé bytosti jste, abyste si nenašlapali v pelíšku. Podle mě je normální se trochu utrhnout ze řetezu, ale zároveň je normální pak koukat vyděšeně kolem sebe a zjišťovat, že drobky z večeře do postele vám brání usnout, protože to kouše a svědí, že nemít si do ničeho nalejt čaj je vopruz (a kelímek od jogurtu fakt pálí), a cachtat se ve vaně za odlupující se šedožluté vrsty na jejím povrchu je vlastně nechutný. A doma o samotě, když vám to žádnej hyperaktivní spolubydla (nebo máma) neuklidí, protože se na to nemůže dívat, vám to dojde jenom rychleji.
Nebo možná taky ne-

Takže co říci na závěr? Za smardu z toho odpadkového koše popsaného výše (právě sem ho vynesla a vytřela podlahu; true story) mě už mnoho nenapadá. Snad jen - lidi, ono se to časem třeba vyvětrá...

A co si o tom myslíte vy?

Smějte se!
P.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 all-is-magic all-is-magic | Email | Web | 4. april 2016 at 16:40 | React

Já jsem docela uklízecí typ... taky to je někdy super prokrestanizační činnost. Například místo učení... Vždycky, když mám hodně testů, je můj pokoj bez zrníčka prachu i ve skříních je všechno urovnané... :D

2 eLLen May eLLen May | Email | Web | 4. april 2016 at 16:51 | React

A taky, že se směju, ale je to takový hořkosladký smích.. já takové věci taky zažila. Rozhodně nejsem žádnej přehnanej ulízecí typ, ale zažila jsem situace kdy jsem musela spolubydlící vysvětlovat, že ten koš prostě nemá nožičky a do té popelnice nenapochoduje sám.
Tohle má tři fáze, v první tě to točí a snažíš se dělat osvětu, ve druhé fázi napřed děláš vzteky vrtule pak osvětu a rozvrhy mytí nadobí a pak uklízíš, ve třetí fázi nastává rezignace v lepším případě uvažuješ o stěhování v horším uvažuješ o stěhování, ale nastanou prázdniny a v příštím semestru či školním roce tento kolotoč začíná znova.
Hlavu hore ;-)

3 proste-panda proste-panda | Web | 4. april 2016 at 17:06 | React

[1]: jo, to znám moc dobře. Jen to funguje spíš ve svým, než se sdíleným. :D

[2]: Hezký! V tomto případě se u mě tedy jedná už o rezignaci, kdy sem chvíli patologicky klidná a chvíli jak dynamit, ale - už jen měsíc, tož to sa dá. :D

4 Fredy Fredy | Web | 4. april 2016 at 17:58 | React

já si představuji žit se svým přítelem :-)

5 Warlord Warlord | 4. april 2016 at 21:00 | React

Já to vidím tak, že pokud se špindíra neotráví vlastním bordelem, tak NEMÁ ČAS uklízet..

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement