Články a názory na tomto blogu jsou pouze mé vlastní (a více či méně ironické), a mohou se časem měnit. Blog slouží čistě pro zábavu a odreagování. Vznikl za mých pubertálních časů, a v té podobě zůstává dodnes. Odpusťte dospělému člověku, že se rád vrací do svých rozjívených let. ☺☻♥

Pes prostě není člověk

26. april 2016 at 12:58 | Panda aneb M_Y |  Blábolení
Ať se může zdát název článku jakkoliv stupidní a může vyvolat reakce typu "tak to je snad JASNÝ, ne?", stejně mám pocit, že to hodně velký množství lidí v důsledku nechápe. V ČR máme největší počet psů a koček z celé Evropy (psů dva miliony, koček milion), přičemž domácností je cca čtyři a půl milionu. Jen třetina zvířat je papírových, zbytek v nejlepším případě z útulků a příležitostných nebo neúmyslných chovů, zbytek z množíren. (Průkaz původu je téma samo o sobě, takže to nechám stranou.) Co mě zajímá, je kolik procent z chovatelů a majitelů ví, co je pes zač. Jedna věc je znát takovou tu běžnou péči - jak a čím krmit (a ne, Pedigree fakt není dobrý krmivo), kolikrát a jak dlouho venčit, kolikrát povinně navštívit veterináře na očkování/odčervení, jak pečovat o srst, zuby, uši a podobně. Druhá věc je výběr plemene na základně nějakých typických vlastností (což můžeme spíš čekat u psů s papíry, a tak jako tak se liší štěně od štěněte), náročnosti zmiňované péče, a konečně potom přichází samotná výchova psa.




Když koukám kolem sebe, hodně často vidím dva extrémy, co se chování lidí ke psům týče. První má psa jako miminko nebo módní doplněk: oblečky, psí kabelky, úpravy a barvení srsti, majitelé s ním neustále cukrují, vozí ho v kočárku, neučí ho žádné povely atd. Na jednu stranu vůči němu nepoužívají agresi; na druhou je pes lapen v čemsi, čemu naprosto nerozumí a mohou z toho vzniknout poruchy chování (počůrávání se, narůstající agresitiva nebo naopak netečnost). Rozhodně to neni nic, co by z něj činilo dokonale šťastnou bytost.
Druhý extrém se nabízí sám - já sem tu alfa a ty omega, která bude skákat jak pískám. Majitel se pomocí dominance jasně snaží vymezit hranice, fyzicky psa trestá a tak dál. A co hůř - hodně lidí si myslí, že je to tak správně. Že musí psovi ukázat, kdo je tu pán. Že rodina je smečka a ta má vůdce, stejně jako smečka vlčí, protože pes je vlk.
Ani náhodou.

Fena (a samice/rodiče mnoha živočišných druhů, která vychovává mláďata), láskyplně vychová ze štěněte "dokonalého" psa. Problémy přichází, až když tenhle malý pes přijde k lidem, kteří mají najednou úplně jiná pravidla a je třeba ho jim naučit.
Co si musíme jako první uvědomit je to, že pes je mistr ve vyhýbání se konfliktům. V jeho řeči těla najdeme víc jak třicet takzvaných konejšivých signálů, kterým pes uklidňuje sebe a případnou hrozbu - jiného psa nebo zvíře, majitele apod. Tyhle signály by se daly rozdělit do třech stupňů nebo zón, říkejme třeba zelená, žlutá a červená. Kousání je až na úplně posledním místě červené zóny, a je nejkrajnějším řešením situace.

Zelená zóna značí nepohodlí. Spadá do ní otáčení hlavy od problému, uhýbání očima nebo jejich přivírání, olizování, zívání, očuchávání trávy, chůze v oblouku. Často to lze vidět když se snažíme psa fotit (je mu nepříjemný foťák), nebo na dvou psech, kteří jdou proti sobě - spatří se, jeden uhne pohledem a druhý začne očichávat zem; dávají si tak najevo - nejsem hrozba, nechci ti ublížit. Přímý pohled značí agresivitu a mnoho psů to takto vnímá i při přímém pohledu lidském. Bojácnější psi mohou takto kolem sebe kroužit i půl hodinu, než se spřátelé, nebo se prostě bez zájmu rozejdou. Mnoho psů také nemá rádo objímání! Když si vyhledáte nějaké fotky lidí objímající psy, zřídkady je tam ten pes šťastný.
Žlutá zóna znamená vyšší úroveň stresu. Pes tuhne; vztyčený ocas se vrtí pomalu ze strany na stranu v malém rozptylu. Chůze se výrazně zpomalí, někdy pes "zamrzne na místě", hlavu u země, a někde jde do "poklony", kdy se prohne na předních tlapách a zůstane takto nehnutě stát. Signál v tomto případě značí hlavě - bojím se tě, odejdi. Případně takto psi reagují na jiné psy nebo lidi, kteří se zdají být mnohem vystrašenější než oni sami.
Červená zóna je potom místo pro "psí úsměv", štěkání (štěkání je samozřejmě vícero druhů), cenění zubů, vrčení a kousnutí.

Představte si situaci: Je ráno, vstanete nevrlí z postele a jdete si dát kafe. Pes, mající ohromnou radost, že jste vzhůru, se s vámi jde přivítat a nadšeně na vás skáče a chce si hrát. Vy ho okřiknete a plesknete přes čumák. Pes se začne olizovat a zívat, a stáhne se. Za chvíli ho jdete otrávaně vyvenčit; je zima, kafe vás ještě neprobudilo, a když pes konečně vykoná potřebu a rozběhne se za nějakou veverkou, zařvete na něho, ať jde zpátky. Pes se otočí vaším směrem, a když na něj zavrčíte povel znova, velmi pomalu se k vám začne přibližovat. To vás rozčilí ještě víc, protože pes vám to určitě dělá naschvál, abyste zmrznul, takže se začnete vztekat a výhružně si pro psa (který před vámi uskakuje), snažíte dojít. A tak dále, a tak dále.
Co se tu dělo? Pes vycítil vaši nepohodu. Psi jdou obecně výborní ve vycítění emocí, protože se nám mění hladiny hormonů a všelijakách dalších věcí v krvi. Svým chováním (olizováním, pomalou chůzí) vlastně reagují na zvýšený adrenalin v naší krvi a snaží se nás "uklidnit". Když ale budeme psa za tyto projevy trestat - potrestáme pomalou chůzi, zatuhnutí, štěkání - naučíme tím psa jen nevykazovat tyto konejšivé signály. Co z toho plyne? Až proti němu příště půjde soused, díte, kočka, nebude uhýbat pohledem, nezastaví se - ale rovnou kousne. To naším chováním psa učíme.

Nic z toho, co pes dělá, nedělá aby nás naštval. Dělá to proto, že mu to v danou chvíli přijde jako nejlepší věc na světě, nebo proto, že byl ve stresu, a tahle věc ho uklidnila - jako třeba když pes v bytě vykoná potřebu. Buď se nudil, nebo ho znervóznil/vyděsil nějaký pach nebo hluk, cokoliv. Když my, páníčci, přijdeme domů a zjistíme škody, naštveme se. Co to znamená? Vyletí adrenalin. Pes to ucítí a jde nám z očí. My si myslíme, že cítí vinu, a proto mu jdeme namočit čumák do nečeho, co udělal klidně před několika hodinami, a potrestáme ho. Co z toho plyne pro psa? Že jeho milovaný páníček přišel domů a dal mu po hubě. Opakovaným chováním tohoto typu můžeme s hovínky a stupňujícími se problémy v chování naopak počítat tím víc.

Psi jdou díkybohu přímá a lidimilující stvoření. Ledacos nám (na rozdíl od koček) odpustí, ale pořád nás, majitele, neomlouvá neznalost jejich chování a signálů. Ignorace toho, co se nám nelíbí, přísnější tón hlasu když je třeba, a metoda pochval vedená důsledně od počátku, spolu s důkladným poznáním psa samotného a jeho povahy, je naprosto účinnou výchovou. Trestat psa je jako trestat roční dítě za to, že se vám poblinkalo na rameno.

Takže proč pes není člověk:
- naše řeč je pro něj až podledním prostředkem komunikace
- nerozumí složitějším emocím, vině, žárlivosti a s tím spojenými situacemi
- má svou vlastní zásobu tělesných signálů, kterým rozumí všichni psi (a částečně i kočky) napříč kontinenty
- žije tady-a-teď, neustále, po celý svůj život

A proč pes není vlk:
- systematické vybírání mírnějších a přítulnějších štěňat zajistilo genetickou výbavu zbavenou některých přitozených vlčích vlastností a procesů, včetně ztracené potřeby žít ve "smečce" (navíc smečku může tvořit jen stejný živočišný, reprodukce schopný druh, takže člověk + pes prostě není smečka)
- díky domestikaci má mnohem citlivější orgány a vnitřnosti na stravu (zatímco vlk si pochutná na mršině a syrovém mase, psa mohou přítomné bakterie zabít)
- zkrátka, je to jako postavit vedle sebe šimpanze a člověka.

Tohle, co jsem popsala výše, jsou jen naprosté základy. Extistuje spoustu skvělých knih (Turid Rugaas - konejšivé signály, Barry Eaton - Psí dominace: fakt nebo fikce, a spoousta dalších), které vám pomohou si udělat lepší představu o psím světe. Moje rodina, rodina manžela i hodně známých psa má, a stejně o spoustě věcí nemají tušení. Já sama jsem k tomuto přišla teprve velmi nedávno díky tomu, že jsem začala spolupracovat se slečnou zabývající se pet-sittingem, terapiemi a pře/výchovou zvířat. A přijde mi to tak důležité, že o tom píšu tady. Protože pokaždé, když nepochopíme signál, kterou nám náš pes dává, se přibližujeme k propasti, do které můžeme spadnout, a ze které je jen velmi těžká cesta zpátky. Uvědomme si, jak moc věci kolem nás ovlivňujeme. A nebuďme slepí.

P.
 

20 people judged this article.

Comments

1 Jana Jana | Email | Web | 26. april 2016 at 14:33 | React

Zajimave :) ale zase každý pes je jiný :) jinak 0alec hore, přínosný článek!

2 proste-panda proste-panda | Web | 26. april 2016 at 14:54 | React

[1]: Přesně, každý pes se jiný, v rámci plemene může být kliďas milující pozornost, i hurikán, který nejradši honí svůj tenisák a hlídá si teritorium... Ale tu "základní" řeč mají v rámci celého druhu stejnou. :)

3 Špekatý tarzan Špekatý tarzan | Web | 26. april 2016 at 18:44 | React

skvostné :3

4 Vailer Vailer | Web | 9. june 2016 at 12:10 | React

Zajímavě napsané, hned jsem viděla rozdíl v myšlení některých lidí, a mnoho z příkladů, které jsi v článku uvedla, jsem mohla lehce přirovnat k realitě z mého okolí. :)

5 Amia Amia | Web | 9. june 2016 at 13:05 | React

Hm, o uklidňujících signálech, zvlášť při setkání s jinými psy, jsem netušila. Díky za poučení :)

Zase ale, i kočka ledacos ,,odpustí". Pověst koček jako mrch, nevychovatelných a já ani neznám všechny ty pomluvy zápříčinilo právě lidské nepochpení kočičích signálů :D

6 Pražský poděs Pražský poděs | Email | Web | 9. june 2016 at 14:40 | React

S těmi dvěma extrémy máš pravdu. Pes neni člověk, ale spousta lidí to neví. A fňukaj nad pejsánkem, kterej "chudáček je chromej na nožičku", zatimco by lidi klidně posílali do plynu, nebo je stříleli.

7 I am Jane I am Jane | Web | 9. june 2016 at 15:06 | React

Naše psí potvůrka je strašně rozmazlená :D ale já se ho snažím držet zkrátka!!!

8 Magda Magda | Web | 9. june 2016 at 15:12 | React

Děkuju za tenhle článek, já to nikdy neumím vysvětlit lidem v klidu, protože mě rozčílí zabedněnost, tak jim budu mlčky odesílat tohle, moc hezky a pochopitelně napsaný :)
I když sama mám adopťáka a jeho signály nechápu, i když se fakt snažím, chyby ve výchově krásně vidím na ostatních, tam jsem totální kynolog, ale pak doma jen krčím rameny, co se mi to dostalo pod ruce :D

9 Lotty Lytton Lotty Lytton | Web | 9. june 2016 at 17:23 | React

Psa nemám a psům vůbec nerozumím, ale jako pro nepejskaře, pro mě byl tenhle článek obrovsky poučný, což se mi na blogu moc často nestává.
Moc děkuji.

Naprostou většinu věcí jsem vůbec nevěděla, nenapadly by mě a navíc kdybych si někdy pořídila psa ani by mě nejspíše nenapadlo uvažovat tímto směrem.
Takže výborný článek a děkuji ještě jednou.

10 Anita Barrasa Anita Barrasa | Email | Web | 9. june 2016 at 17:57 | React

Je to pravda, člověk i pes jsou jiné bytosti a je potřeba chápat psovy signály, které si my lidé často vykládáme jiným způsobem, než jakým jsou vysílány. Děkuji za poučný článek, ráda bych si v budoucnu psa pořídila, takže jsem ráda, když si přečtu jakoukoliv zkušenost a radu :)

11 Karol Dee Karol Dee | Web | 9. june 2016 at 18:19 | React

Skutečně jen nejzákladnější základy, ale stejně ti za tento článek děkuji. Osvěty není nikdy dost. Patřím naštěstí mezi poslední extrém, lidi, kteří psům rozumí. Paradoxně si někdy okolí myslí, že nemám psy ráda, tak jsem totiž vysazená na veškeré chyby, kterých se člověk na těchto tvorech dopouští.

Jediné, k čemu bych chtěla něco dodat, je ono smečkové chování. Nic není černobílé. Vzhledem k tomu, že (a to ses dočteš i v knížce od Rugaas) se dá se psy pomocí konejšivých signálů komunikovat i mezidruhově, je docela nasnadě, že pes určité smečkové chování vykazuje i ve vztahu k člověku. Pokud se oprostíš od těch krávovin s dominancí, což jsi zjevně udělala, doporučuji se oprostit i od opaku. :)

12 JB JB | 9. june 2016 at 19:30 | React

Aha, takže jsem zjistil, že dělám plno věcí špatně. Postupně jsem pochopil, že si pes hodně rychle zvyká a čeká na podobný situace. Třeba, když beru do ruky hokejku, tak se chystá, že mu budu střílet tenisáky. Když mám vodítko, tak už sedí u dveří. Jenom mě teď tak napadá, jestli to dělá kvůli sobě nebo kvůli mně, aby mně udělal radost. Někdy mám pocit, že je to snad ta druhá varianta.
A vítá nejlíp z celý rodiny.

13 Amabel Amabel | Web | 9. june 2016 at 19:52 | React

Dakujem ti velmi pekne za clanok. Nikdy som nevedela o tých zonach a prejavoch psov, ktorými davaju tieto veci najavo. Teraz uz viem a som bohatsia o poznanie, ked budem chciet mať psíka opat.

14 retrofeeling retrofeeling | Web | 9. june 2016 at 19:53 | React

My máme naháče, takže oblékat musíme :-) A jo, máme ji jako dítě, rozmazlili jsme ji, ale vyhovuje nám to tak a jí očividně taky :-)

15 howtostaysingle howtostaysingle | Web | 10. june 2016 at 10:08 | React

[14]: Jak jí to vyhovuje? To bych chtěla vysvětlit. Jak vám pověděla, že je spokojená, když ignorujete její pravou podstatu - a to, že je pes?

16 Torishia Torishia | Web | 10. june 2016 at 11:00 | React

Na jednej strane ok, beriem, fajn článok, aspoň viem, že keď sa ponáhľam na skúšku a predtým mám vyvenčiť psa, prečo sa neponáhľa, ide z nohy na nohu div že ju neťahám/netlačím pred sebou. Popravde, troška ma potešila myšlienka, že ma chce upokojiť, aj keď veľmi upokojúce to nie je v tom momente a ja si opakujem, že mi to snáď robí naschvál.
Na strane druhej, príde mi troška za vlasy pritiahnuté, že keď prídem domov, pes vlastne nevie čo urobil, že urobil niečo zlé.... hlúposť. Či je to pes a či mačka, vždy vedia, že urobili niečo zlé - máme aj psa a aj dve mačky a ak niečo vyvedú, prichádzam domov v dobrej nálade, otvorím dvere, ešte stále mám super náladu, o ničom neviem. Nikto ma nepríde privítať ako obyčajne (aj mačky aj pes nás chodia privítať keď prídeme domov) a zrazu... nikde nikto. Mačky zalezené, pes už má ten nevinný kukuč to som ja neurobila a hľa! V kuchyni nehoda, otvorená skriňa (verte či nie, ak sa mačky a pes spoja roldorku otvoria ľavou-zadnou) v nej bordel, poprípade otvorená škatuľka s odmenami... ale iste, pes vycítil moju "zlú" náladu už spoza dverí, dokonca aj keď som vošla do bytu... veľmi dobre vedia čo urobili. A to nie je len o psoch, je to aj o mačkách. Nie sú hlúpi, že nevedia čo urobili, vedia to, aspoň to je môj názor. Hlavne keď vie mačka zhodiť psovi loptu z komody, alebo pes otvoriť dvere mačke a pomáhať si takto navzájom a potom sa ani neukázať keď niečo vyvedú, lebo vedia, že to vyviedli, hoci my ešte nemáme ani potuchy...

17 ČAPILO ČAPILO | Web | 10. june 2016 at 14:02 | React

Pes je poklad. Nejlepší přítel člověka. Kdybych neměl svého psa, už by na světě neexistoval NIKDO, kdo by mě měl rád.

18 Lesní tráva Lesní tráva | Email | Web | 10. june 2016 at 16:26 | React

Souhlasím s Torisha. Článek celkově zajímavý a užitečný, ale určitě jsou v něm také mouchy. A stejně tak, jako psi rozumí vině, rozumí určitě i žárlivosti. To mi nikdo neříkejte, že nevíte o případu, kdy pes žárlil kvůli jinému mazlíčku/člověku...

19 Katka Katka | Web | 10. june 2016 at 18:00 | React

Hodně dobrý článek, jsem moc ráda, že jsem se mohla dozvědět tolik nových užitečných informací o psech (sama doma jednoho mám), a ještě lepší je, že se zaslouženě dostal i na Blog.cz a dostane se k více lidem :).

Přiznávám, že pro mě, i přestože mám již delší dobu brigádu ve zverimexu, jsou některé informace nové, ale bohužel kvůli studium a práci nemám zatím  čas na hlubší samostudium ke zvířecí tématice z knih a nebo obsáhlejší článků. Když zjistím, že mám v něčem mezery, tak si samozřejmě nějaké informace vyhledám, ale zatím to nemůže být má hlavní náplň. Ale až to bude možné, tak to určitě změním a vyhledám i ty knihy, co tu zmiňuješ, protože zvířata mám vážně moc ráda a snažím pro ně i ve zverimexu doporučovat to, co je pro ně nejvhodnější.
Takže mě např. dost vytáčí, když musím i přes snahu vysvětlit to, prodat něco jako Pedigree či Whiskas :(. Ikdyž většinu času tomu zabráním.
Bohužel se i dost setkávám s lidma, co opravdu neví, co takového zvířátko potřebuje a ikdyž se jim to člověk, když to jde, snaží vysvětlit, tak část z nich to stejně je jedno :(.
Vídám i zmiňované extrémy, kdy jednou dorazí dámička s nevychovným jorkšírem v kabelce a jindy zas pán z vesnice, kde pes přece "normálně běhá" po obci a žere granule za 200 Kč :(.

20 kovarka-eli kovarka-eli | Web | 11. june 2016 at 8:22 | React

Moc poučný článek! O většině věcí, o kterých píšeš, už jsem slyšela, ale máš to moc pěkně vysvětlené. Když má člověk psa, setká se skoro se vším  uvedeným každodenně a stejně si to spousta lidí neuvědomuje. Je dobře, že na to někdo občas upozorní. :)

21 Linda Linda | Web | 11. june 2016 at 9:27 | React

Souhlasím téměř se vším, až na odstavec o čůrání v bytě - naše fenka se to naučila právě tak, že jsme ji trochu "sprdli" a ukázali jí znova, co udělala. Opravdu z toho nemá žádné komlexy, doma nečůrá už zhruba půl roku a pes je to nanejvýš přátelský.
Mimochodem, jakou jinou metodu odnaučená bys navrhovala? Žádná jiná adekvátní mě nenapadá.

22 Switch Switch | Email | Web | 11. june 2016 at 10:35 | React

Zajímavý článek, po dlouhé době jsem si fakt hezký početla. Je vidět, že o tom víš hodně.
Já osobně nejsem zrovna příznivcem zvířat - myslím, že chov jakéhokoliv mazlíčka je utrpením jak pro něj tak i pro mě.

23 Fredy Fredy | Web | 11. june 2016 at 14:26 | React

já jsem pejska měla, zemřel mi. byli mu teprv čtyři roky a zakousl ho německý ovčák. stejně na něm v dobrým vzpomínám.

24 Liška Liška | Web | 11. june 2016 at 18:57 | React

Zrovna jsem začala psát hodně podobný článek a tenhle mi připomíná místy přesně moje myšlenky. Jde vidět, že psům rozumíte, kéžby bylo více takových lidí...

25 Eli Eli | Email | Web | 11. june 2016 at 21:40 | React

Moc zajímavý pohled, nejspíše asi i ten pravdivý. :) Nikdy mě nenapadlo přemýšlet o "dárečku" od psa na koberci jako o poblinkaném miminu, pravda. Díky!

26 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 12. june 2016 at 12:07 | React

Vídám to kolem sebe. Buď mají lidi ze psa doplněk nebo si na něm vybíjejí svou frustraci.
O takové struktuře signálů jsem ani nevěděla, ale myslím, že když jsme měli vždycky psa, že jsme se podle nich nevědomky alespoň trochu řídili. Psi byli hodní, snad i šťastní, nevykazovali známky strádání či agrese vůči lidem nebo ostatním psům. Rozhodně si o tom ale víc přečtu.

27 Necroparanoia Necroparanoia | Email | Web | 12. june 2016 at 20:53 | React

Krásně napsaný, ale chov psů mi pořád připadá jako španělská vesnice. Nicméně zkusím si všímat víc signálů, který mi psi vysílají. Jenom bohužel sousedky pes nevysílá žádný z vypsaných signálů a jde mi rovnou po noze. Ale myslím si že je chyba v sousedky výchově.

28 T. T. | 12. june 2016 at 20:56 | React

Moc hezký a hlavně poučný článek, o těch zónách jsem vůbec nevěděla... paráda ;)

29 Terez Terez | Web | 12. june 2016 at 21:29 | React

Ahoj, máš krásný blog.
Já si dnes založila blog na téma fit recepty a napsala tak dneska svůj první receptík pro vás. Máš- li aspoň trošku zájem, mrkni se :-P
Začátky jsou těžké a každý komentík pomůže k jejímu rozjetí.Děkuji :-)

30 Anice Anice | Email | Web | 12. june 2016 at 22:40 | React

Kecy xD Moje čivava je stoprocentní člověčice xD

31 Nobody Nobody | Web | 13. june 2016 at 12:50 | React

WOW, tak musím říct, že tenhle článek byl vybrán na titulku, naprostým právem a řadí se mezi mé TOP. Fakt. Dozvěděla jsem se spoustu věcí, o kerých jsem neměla tušení a ráda bych se dozvěděla ještě víc, roto je super, že jsi i odkázala na další informace - knihy. Každopádně, pejska nemám, jsem na ně alergická, ale sestra, která žije odděleně má a hlídá pejsky, tak by se jí možná i mohlo hodit dozvědět se ještě něco víc. :)
Takže za článek děkuju, má smysl :)) Alespoň pro mě, ačkoliv pejska nemám:)

32 proste-panda proste-panda | Web | 15. june 2016 at 23:58 | React

Děkuji moc za všechny komentáře!!!
Abych se vyjádřila k několika věcem, co se zde zmiňovaly: V prvé řadě mám tyhle informace podané tak, jak jsem je přebrala z knih, a hlavně od animal behaviorist z Finska, původem Polky, která studuje domácí zvířata víc jak deset let. Já se u ní měla možnost učit dva měsíce a je na mě podepsaná její "výchova" - cvičila nás na různé venčení a zvládání psů plus teorie kolem. Nicméně vidím, že nejsou dva stejní trenéři a terapeuti, každý má prostě na něco svůj a trošku jiný názor, který ve sto procentech závisí na jejich osobní zkušenostech ze psa. Jsou i trenéři, kteří výše psané nerespektují. To, co uvádím, jsou ale každopádně věci moderní, dohledatelné v odborné literatuře a studiích.
Za druhé - co se týče komentářů ohledně toho, jak pes cítí vinu, žárlivost a podobně: vědecké studie říkají, že NE. A moje zmiňovaná intruktorka by vám všechny ty papíry a důkazy omlátila o hlavu. Já sama zastávám názor, že veškeré psí chování má důvod, ať už vrozený nebo naučený od lidí, a sama jsem žádnou studii neprováděla, takže spoléhám hlavně na svůj úsudek a na to, abych důvod problému vyřešila s klidem a pro dobro všech čtyřnožců i dvounožců. Rozhodně neřikám, že psi jsou "blbí" - chování a schopnost cítění emocí ale není to stejné. Totéž ta věc se "smečkou" - Rugaas ji velmi často zmiňuje i v souvislosti s lidmi, a zase, má instruktorka vám jen za to slovo smečka dá výchovnou. Biologie je jedna věc, druhá věc je rodina a výchova. Rozhodně je to zase všechno individuální.
Za třetí - o kočkách si netroufám mluvit, protože osobní zkušenosti s nimi nemám. Knihy mám v pořadí ke čtení, ale kniha taky není vše. :)
A za čtvrté, k těm rozmazleným spokojeným psům: já je neviděla. Neviděla jsem je, jak se chovají k cizím lidem, zvířatům, jaký mají režim, jak jsou zdraví apod. Pro mě je někde hranice a souvisí to ne se mnou, ale s respektem k jinému živočišnému druhu.
Každý pes je osobnost a vyžaduje osobní přístup. A čím víc poznáme a rozeznáme signály, jaké si předávají mezi sebou, tím líp si s nimi porozumíme i my. :)

33 Pavel Pavel | 28. february 2017 at 17:10 | React

Jen tak na okraj, kdo konkrétně potažmo která skupina lidí je zodpovědna za to (čí je to byznys?), že lidi v posledních cca 25-ti letech mají ve městech (bytech) tolik psů? (vesnice a rodinné domy mě nezajímají).Chov psů v tak velkém množství nemá v této zemi žádnou historickou tradici, to je uměle vytvořená nějaká nová móda, jejíž počátek pozoruji od 90-tých let.Podezřelá je mi také ta vysoká tolerence ke znečišťování veřejného prostranství-i samotné močení na rohy baráků a chodníky do toho spadá.Kdyby policie chtěla, tak si na pejskaře počíhá v ulicích, jenže jak pozoruji, to se moc často neděje, pokud se to vůbec někdy děje, co vím, tak semtam řeší nějaký ten neuklizený výkal a to je tak vše.Ovšem stav chodníků např. v Praze na Letné mezi baráky je hrůzostrašný, tohle by ve Vídni neprošlo, vážení.Pokud si někdo pořídí do města psa, měl by zvážit, zda je někde poblíž nějaký přírodní výběh, kde se dá venčit.Pokud dotyčný bydlí uprostřed města a chce mít psa, měl by se raději přestěhovat do vhodnější lokality.Ještě dodám, že pes jako zvíře mi nevadí a nikdy nevadil, vadí mi ovšem ty okolnosti okolo chovu ve městech.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement