Články a názory na tomto blogu jsou pouze mé vlastní (a více či méně ironické), a mohou se časem měnit. Blog slouží čistě pro zábavu a odreagování. Vznikl za mých pubertálních časů, a v té podobě zůstává dodnes. Odpusťte dospělému člověku, že se rád vrací do svých rozjívených let. ☺☻♥

April 2016

Pes prostě není člověk

26. april 2016 at 12:58 | Panda aneb M_Y |  Blábolení
Ať se může zdát název článku jakkoliv stupidní a může vyvolat reakce typu "tak to je snad JASNÝ, ne?", stejně mám pocit, že to hodně velký množství lidí v důsledku nechápe. V ČR máme největší počet psů a koček z celé Evropy (psů dva miliony, koček milion), přičemž domácností je cca čtyři a půl milionu. Jen třetina zvířat je papírových, zbytek v nejlepším případě z útulků a příležitostných nebo neúmyslných chovů, zbytek z množíren. (Průkaz původu je téma samo o sobě, takže to nechám stranou.) Co mě zajímá, je kolik procent z chovatelů a majitelů ví, co je pes zač. Jedna věc je znát takovou tu běžnou péči - jak a čím krmit (a ne, Pedigree fakt není dobrý krmivo), kolikrát a jak dlouho venčit, kolikrát povinně navštívit veterináře na očkování/odčervení, jak pečovat o srst, zuby, uši a podobně. Druhá věc je výběr plemene na základně nějakých typických vlastností (což můžeme spíš čekat u psů s papíry, a tak jako tak se liší štěně od štěněte), náročnosti zmiňované péče, a konečně potom přichází samotná výchova psa.


Anime jednou, anime navždy

11. april 2016 at 11:06 | Panda aneb M_Y |  Recenze
.... a zase jsem do toho spadla.

Když mi bylo nějak osm nebo devět, koukala sem vždycky večer v půl devátý před spaním na Krále Šamanů na Jetixu. Protože v tý době už mamka dělala práci na počítači a byl doma i internet, na kterej jsem měla přístup, nedlouho na to jsem jako zvídavé dítě zjistila, že Král Šamanů je manga. (Jistě, anime, ale rozdíl mezi těmito slovy jsem pochopila později taky.) A protože jsem měla zatracený štěstí, v tu dobu se rozjížděl server manga.cz, začala éra conů a festů, protože starší generace, která pochopila, jak boží japonská kultura je, už vyspěla natolik, aby něco podobného mohla zařídit. A já se s celou touhle vlnou vezla až do vysoký, kdy přeci jen nastoupily ještě jiné povinnosti a nějak ubylo času nebo chuti, prostě se trochu ztratil elán. O to víc jsem sice chodila na cony a užívala si každé promítání, ale doma jsem sjela možná během roku pár dílů FMA. Trochu jsem se snažila přeorientovat na Big Bang Theory, Friends, Supernatural a obecně sem si chtěla doplnit znalosti o kultovních seriálech. Jenže... nebylo to ono. Bavily mě, chtěla sem vidět další díly, ale bylo to pořád spíš tak nějak okrajově a brzo ta chuť vidět víc upadla, když se přestávky mezi epizodami prodloužovaly....

...až jsem jednou narazila na God Eatera. A začala jsem se znovu pokoušet kreslit (což jsem nedělala roky). A dál jsem koukala na God Eatera. (Jo, já se koukla i na Attack of Titan, ale zas tak světoborné mi to nepřišlo, a God Eater je fantastickej graficky, ale za pendrek už stojí to ostatní). Nicméně mě to tak nějak zase naladilo na pocity, které jsem prožívala jako děcko a týnejdžr a ranně dospělá bytost. A když jsem potom narazila na 9gagu na nějaký obrázek, který mě tak nějak chytil za mé skryté fangirlmode oko, našla jsem Brave 10.

BRAVE 10.

UÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!!!!


Musíš to zažít - a taky přežít.

4. april 2016 at 15:59 | Panda aneb M_Y
Můj pobyt ve Finsku se pomalu ale jistě chýlí ke konci. Strávila jsem tu již osm měsíců a dva dny, a přestože svého rozhodnutí prodloužit si erasmus na celý rok nelituju ani v nejmenším, už se těším domů.
A v tuhle chvíli se uplně nejvíc těším na svůj vlastní byt. A svůj bordel. A svůj styl uklízení a tak.


How odd.
Taky vás zvláštním způsobem zneklidňuje, když na sobě začínáte pozorovat chování vaší matky?