Články a názory na tomto blogu jsou pouze mé vlastní (a více či méně ironické), a mohou se časem měnit. Blog slouží čistě pro zábavu a odreagování. Vznikl za mých pubertálních časů, a v té podobě zůstává dodnes. Odpusťte dospělému člověku, že se rád vrací do svých rozjívených let. ☺☻♥

Radosti a strasti chabozrakých

28. march 2016 at 18:45 | Panda aneb M_Y |  Blábolení
Dneska bych vám chtěla zase jednou trošku povykládat o mém životě. Proč? Protože mi téma týdne (slepota) připomnělo jednu věc, a tou je (kupodivu) vlastní zrak a radosti a strasti s ním spojené.
(Takže ne, dneska to nebude inspirativní/sluníčkově buddhistický/ironicky spekulující článek. Hurá!)




Dneska když potkám nějaké dávné známé nebo spolužáky ze základky či střední, většinou se mě ptají, kde mám brýle nebo zda mám čočky. Proč? Protože jsem byla slepá jak poleno a byla jsem denně k vidění s brýlemi. A co pro mě znamená být slepá jak poleno? Jednoduše - mít jedno oko tupozraké, plus obě astigmatické s cilindry a dioptriemi. V reálu jsem ostře viděla jen na minimální vzdálenost, čiže ruka před xichtem ve zdruba dvaceti centimetrech. Všechno dál už bylo rozmazané (velmi) a navíc posunuté/uhnuté do strany. Když jsem jako dítě dostala malý foťáček (tehdy ještě na klasický film), vyfotila jsem třeba maminku a ono bylo na fotce jen kus její hlavy v pravém rohu (někdy ani to ne. Jen kus oblohy třeba, nebo kousíček stromu). To je magie, co?

Fór byl v tom, že na moje vady se mělo přijít ve třech letech věku. Jenže tehdejší pediatr můj zrak nezkoumal, jen se mých rodičů zeptal - "A asi vidí, že?" Rodiče zmateně přikývli, že asi jo, jelikož jsem do zdi nevrážela a reagovala na podněty. Takže voilá, další tři roky se mé pomačkané a nepravidelné oční bulvy ještě více mačkaly, až nakonec začalo být trochu nápadné, že při čtení not potom, co sem začala hrát na klavír, si stoupám na židličku a luštím noty z těch dvaceti centimetrů. Chvíli i toto mé chování unikalo pozornosti, protože jsem hodně hrála a pamatovala si podle sluchu, ale jakmile to začlo být složitější, už sem číst v notách musela.
A tak, konečně, jsem byla opravdu chabozraká přivedena do oční ordinace, kde to chvíli vypadalo bledě ale nakonec mě dali dokupy.
(Legrační je, že sem si vždycky jako maličká přála mít brejličky a rovnátka. Netuším proč, ale časem sem měla oboje. Že by mé podvědomí vědělo, že potřeba budou a tak mě na to navnadilo? Na druhou stranu, strašně sem si taky přála bydlet v baráčku a počítala sem s tím, že jako dospělá si baráček zařídím. A ejhle, do domu se zahradou jsme se stěhovali v mých dvanácti. Nikdy nepodceňuj sílu dětského přání...)
A tak začalo mých 12 obrýlených let. V osmé třídě už jsem nosila i čočky, respektive to střídala. Když sem si na ně zvykla, připadalo mi to naprosto normální. Prostě ráno vstanu a nasadím brýle/čočky. Ve dne funguju. V noci sundám a jdu spát. Kolem patnácti jsem přemýšlela, jak to budu dělat s klukama (jakože ty techlte mechtle) - nechám si čočky a budu riskovat, že v nich pak usnu (a to je zatraceně e-e)? Nebo si nechám brýle, kterýma si akorát ty voči vypíchnu, nebo budu pozorovat rozmazané fleky kolem sebe? (Když jsem stála pod vzrostlým stromem, viděla jsem akorát to, že je hnědo zelený - nějaký listy nebo větve? Pche, co to je?)
Nakonec jsem tohle řešit vůbec nemusela - k příteli a techtlím mechtlím jsem se dopracovala až v devatenácti, a o rok dříve mi rodičové drazí nechali oči odlejzrovat.
Ano.
Proč oni - samozřejmě, že to platili, a že to levný není (ačkoli když si spočítáte, kolik utratíte za čočky, kor když vám je musí vyrábět na míru, tak se to samozřejmě vyplatí), ale hlavně, já byla podělaná strachy. Nechtěla jsem přijít o to, co mám, kdyby se něco pokazilo (přičemž už s touhle technologií se to pokazit dá asi na 0,00001 procenta), a absolutně jsem nepřijímala argumenty maminky, že mě brýle a čočky vlastně omezují.
Túdle s mákem, omezují. Jak jsem psala výše, pro mě to bylo normální. Jako když si člověk ráno nasadí protézu. Nebo se prostě oblékne. Nebo se holky namalujou! Já si jen nasadila zrakový aparát. Když jsem cestovala, brala sem roztok, nový pár čoček (byly na 14 dní), do bazénu sem s nima mohla jen jednou, když se jedna poškodila nebo jsem omylem rozdělala dvoje čočky na jedno oko, tak sem měla smůlu a jedna čočka přišla vniveč, a tak dále - ale prostě to tak bylo. Že se mi někdo snažil vysvětlit, že mě to omezuje, mě naprosto vytáčelo. Ale jo - nakonec mě ukecali.

Ještě jedna věc. Předtím, než jsem na ten lejzr šla, sem seděla na zahradě. Bez brejlí, bez čoček. Pozorovala sem ty barvy a fleky kolem a užívala si toho, jak "nevidím". Člověk totiž automaticky začne vnímat mnohem víc jiných vibrací a zvuků kolem něj, a je to opravdu skoro meditativní. Hlavně člověk přestane myslet - jen vnímá. A to pro mě nebyla obtíž a omezení, ale svým způsobem krása.

Dneska nelituju, že jsem se nechala ukecat. Některé věci jsou jednodušší, ano. Operace samotná byla zajímavým zážitkem, který nebolel a byl rychle hotový s prakticky okamžitým výsledkem. Oči se mi zhojily až neskutečně dobře (dle doktorů. Totiž na tomhle druhu operace se musela naříznout a odchlípnout rohovka, aby se dalo lejzrovat pod ní. Lidi - mě nevadí všechny ty měření a vyšetřování očí, koukání do světýlek, měření tlaku - ale když přede mnou začly rozebírat plastový oko a ukazovat co se při operaci děje, rozbulela sem se jako mimino. Brrrrrr. Fuj. Proč vůbec na těch klinikách musej všude na obrazovkách běžet záběry z těch operací?!). Vidím nádherně, úplně jinak než s brýlemi/čočkami (měla jsem naprostý šok co se trojrozměrnosti týče), zrak se mi nehorší a mám doživotní záruku na možnost dolejzrování. Ale stejně, víte co? Znovu bych do toho nešla.
Vím teď totiž o různých očních cvičeních, které mohou pomoct. Vím, že fyzické nedostatky mohou odrážet ty psychické a už bych to nechtěla maskovat. Moje špatné oči asi spíš nebyly uplně odrazem mým jako spíš rodinným, ale pokud se mi oči znovu zhorší, nebudu to chtít maskovat a nebudu chtít ani čočky, které mi tehdy oči dost vysušily. Prostě si zas vemu ty brejle, budu cvičit a bude mi hej. Hawk.

A co vaše oči? Máte nějaké dotazy, nebo se chcete jen podělit se svým příběhem?

P.
 

5 people judged this article.

Comments

1 Fredy Fredy | Web | 10. may 2016 at 12:03 | React

co když mám zákal v očích? to mám jít taky na operaci? :-)

2 Baruschka Baruschka | Email | Web | 10. may 2016 at 12:17 | React

Asi jsem na tom podobně, jako Ty před operací :-)
Někdy brečím, že chci vidět, krásně a normálně, jindy si zas tu rozmazanost užívám.
Nikdy nebyl náš vánoční stromeček hezčí, než když jsem sundala brýle a vlastně zářil celý stromek a ne jen jednotlivá světýlka :-)
Ale postelové scénky s rozmazaným viděním Ti asi osvětlit nemůžu :-) Já mám totiž oči zavřené :-)

3 Teranosuke Unko Teranosuke Unko | 10. may 2016 at 12:24 | React

Brýle nosím, občas si dám i ty čočky, ale na operaci by jsem si asi netroufla i když to zní vážně zajímavě. A taky nemám ráda, když mi někdo říká, že jsem kvůli brýlím omezená nebo něco takové - já ty svoje sklíčka miluju :D.

4 Skrai Skrai | Web | 10. may 2016 at 12:44 | React

No, já mám brýle - asi pět a půl dioptrie na každém oku (já vím, síla co?) a taky mi už rodina šetří na operaci, kterou zřejmě dostanu k dvacátým narozeninám :D Jednou jsem se ale na brýle naštvala a rozhodla se, že si pořídím čočky, ale moc dobře to nedopadlo :D Jakmile jsem přišla do té ordinace, půl hodiny jsem si je pokoušela nasazovat, dokud jsem nepochopila, že to je asi znamení, že se na to mám vykašlat. A tak od té doby s očima cvičím. Sice ještě nepociťuji žádné výrazné zlepšení, ale přijde mi, jako bych asi hodinu po tom lépe zaostřovala na nejrůznější věci. Nějaký účinek to tedy rozhodně má, ale myslím, že "vylepšení očí" potrvá ještě hodně dlouho...

Hezký článek!

5 Danny Danny | Web | 10. may 2016 at 14:28 | React

Počkat počkat!
Takže laserová operace jde, když máš astigmatismus a cilindry??? Já jsem dalekozraká a na jedno oko šilhám, navíc astigmatismus. A všichni mi tvrdili, že když člověk má tuhle kombinovanou vadu, tak mu nejde udělat laserová operace očí.
Takže to jde? A kde sis to nechala dělat?
Prosím odpověz, tohle je pro mě vážně důležitý!

6 Jana Jana | Email | Web | 10. may 2016 at 14:53 | React

Poslední tři měsíce slepnu. Mám brýle, ale začínala jsem na dioptrii a ted už ani s tou nevidím. A jak pises,bez brýlí jsem začala více vnímat a dávám si více bacha :) a brýle jsou sexy :)

7 proste-panda proste-panda | Web | 10. may 2016 at 15:54 | React

[5]:  Danny, pokud nemáš žádné další skryté vady nebo moc tenkou rohovku/moc vyschlé oči po čočkách, operace s astigmatismem a cilindry (a měla jsem navíc ještě jedno oko tupozraké) je opravdu možná. U mě jen nešla tím uplně nejmodernějším přístrojem, který nepotřebuje mít rohovku naříznutou, ale tím "druhým" nejlepším. Byla jsem v Brně v Neovizi, pobočka je i v Praze se jménem Duovize. :) za tuším tisícovku ti udělají kompletní vyšetření a řeknout ti uplně přesně, co s tvýma očima je a jaké jsou možnosti.

Děkuji za komentáře! :)

8 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | Email | Web | 10. may 2016 at 19:48 | React

Moc hezky napsané - poutavě píšeš, a tak jsem se dala do čtení Tvého blogu :-)

9 Lune Lune | 10. may 2016 at 19:55 | React

Taky mám astigmatismus, očařka mi řekla, že mám málo dioptrií/cylindrů, nevím co to je a že je tam větší riziko, že se to spíš pokazí.
Popravdě, je pravda, že vidím dobře, na rozdíl od toho, co píšeš, i přesto bych chtěla vidět ostře, nemuset mhouřit oči, když si čtu něčí blog a tak. Brýle teď střídavě nosím a nenosím, asi bych je prakticky nepotřebovala, ale přeci jenom, pořád to je 2,25 a 1,75 dioptrií. :)
Kdybych měla možnost a věděla, že to pomůže, na operaci bych šla. :)

10 Amit Amit | Web | 10. may 2016 at 20:15 | React

Já bych si nechtěla nechat odlejzrovat oči, být na tom podobně. Ráda bych viděla někdy málo, abych mohla vypnout... Ale moje oči se rozhodly, že nevědí, co chtějí být. A tak má jedno -1 a druhé -5 a půl. Tedy, pravé (-5apůl) mám po tátovi a to druhé po mámě, zhoršilo se až když bylo trvale přetížené, což je pořád...A co já, vidím dobře, ale číslo na tramvaji nedám. Stačí mi to, nevidím každé smítko, takže vlastně běhám bez brejlí i čoček i když oboje mám ("Zlatíčko, vem si brejle" "Mami, čočky!" Ano jo." A pak se počítá, že je mám na sobě muhehe :D). Ale když chci číst na dálku, nezvládám to, mžourám a tak, nerozeznám z dálky obličeje, ale fleky to úplně nejsou, o vypnutí tedy nebude řeč. A protože v brejlích vypadám hrozně a jsou mi nepříjemné a protože ám neustálý strach, že čočky ztratím, a navíc jsou drahé, chci si oči nechat odlejzrovat, až přestanou růst. Protože vidím tolik, abych viděla, ale málo, aby to dlouhodobě fungovalo. A mžourání bolí, fakt že jo. Takže asi tak. Ale být na tom špatně, že ze světa budou fleky, zvyknu si na čočky a někdy prostě vyřadím zrak z provozu. Nebo budu kupovat jen jednu čočku a budu nosit pásku přes oko :D

11 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 10. may 2016 at 20:47 | React

Oči mám v pořádku, jako malá jsem nosila brýle, ale nikdy jsem si na ně nezvykla a nakonec se oči daly dohromady samy (měla jsem slabé dioptrie). Rovnátka jsem si přála taky, ale na moje zuby by byly tím posledním co by potřebovaly XD
Snažím se šetřit zrak, ale protože většinu života pročtu a dost je namáhám, někdy se o ně i trochu bojím.

Nevím, co bych napsala k tvému článku. Je to ten typ článků ke kterému nemohu nic dodat ;)

12 Amia Amia | Web | 10. may 2016 at 22:17 | React

Já kdybych mohla, tak jdu okamžitě.
V brýlích vypadám jak debil a čočky lezou do peněz. A i když větší citlivost ve vnímání ostatními smysly mám (slyším naprosto všechno a umím chodit potmě. Jako doslova potmě: baví mě to :D ), stejně bych to okamžitě vyměnila za zrak jako orel :)
Ovšem ne, že bych měla pocit nějakého omezování. Spíš to vnímám jako slabinu, navíc viditelnou na první pohled. Divný, co? Navíc je to to jediný, v dnešní době nemám kromě toho ani pitomou alergii :D

13 Saya - Mi Saya - Mi | Web | 11. may 2016 at 9:25 | React

Mám pět dioprtií a na levým oku cilindr. Vidím velký kulový a teď v autoškole mi to trošku vadí, na laser ale ještě jít nemůžu - pořad se mi zrak trochu horší, takže musím ještě tak 22 roky počkat, než se to ustálí. Ale jsem si jistá, že i po laseru budu chtít nosit brýle - připadám si v nich prostě hezčí =D takže si do nich nechám dát jen skla s antireflexem bez dioptrií =D

14 Danny Danny | Web | 12. may 2016 at 10:32 | React

[7]: Super, díky moc za informace! <3

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement