Články a názory na tomto blogu jsou pouze mé vlastní (a více či méně ironické), a mohou se časem měnit. Blog slouží čistě pro zábavu a odreagování. Vznikl za mých pubertálních časů, a v té podobě zůstává dodnes. Odpusťte dospělému člověku, že se rád vrací do svých rozjívených let. ☺☻♥

January 2016

Živé stromečky a zmalované missky

31. january 2016 at 1:15 | Panda aneb M_Y |  Blábolení
Dneska večer jsem zjistila, že náš malý stromeček koupený na Vánoce opravdu není jen větvičkou zabodnutou v hlíně, ale opravdovou živou, dýchající flórou. Vyrašil mu totiž nahoře na špičce malý, svěže zeleňounký výhonek, a já kolem něj křepčila jak divá skoro půlhodinu a zálibně čichala vůni jehličí. Až jsem se divila, jakou mi to udělalo radost - ale přeci jen, takový krásný kus nového života v jinak zaprášeném bytě je třeba si náležitě užít. Zas mi to připomnělo, jak ráda jsem venku, a jak se těším na to, až zase budu v lese na ostrůvku krmit veverky a sýkorky. Jo, na to se Finsko vyplatí.

Jako naprostý protiklad jsem se teď těsně před spaním dobrala nějakým záhadným způsobem k článku o Miss Face (díky kterému ještě nespím a smolím tenhle článek. Asi mi to nedá spát.) Tak jsem šla zjistit, co to tahle soutěž o lajcky pojato nejhezčí xicht je, a ona je to víceméně charitativní soutěž schovaná za to, že hledá krásu a půvab nezávisle na mírách, a podobný kecy.
No, schválně sem si pak našla další stránky jako například Českou Miss, a koukla do pravidel.
Přátelé... moc by mě zajímala jedna věc.
V prvé řadě - proč se do soutěže (ani jedné, ani druhé) mohou přihlásit pouze svobodné a bezdětné? Chápu to tak, že pro budoucí modelku není žádoucí být vdaná, aby se mohla v různých kampaních tulik k nejrůznějším chlapům a svlékat z nejrůžnějších účelů, a děti stejně jenom otravují život a zdržují od práce? Nebo jako CO?
Navíc, i na soutěž "bez důležitosti vaší váhy či výšky" musíte přijít a na castingu se ukázat v bikinách. A já si naivně myslela, že jde fakt o ten obličej. Ne, je to nämlich to samý jako standartní misska.
A jako bonus, když jdete do tý standartní missky, tak už jen za to, že přijdete na casting, dostanete poukázku ke konzultaci/návštěvě plastického chirurga.
WHAT.

Lidi, já nevím, jak se díváte na soutěže krásy. Pro mě je všechno, kde se hodnotí nějaký celonárodní nebo celosvětový vkus, prostě blbost k zaplácnutí času a k rozházení peněz, a byť modelkám neberu, že jejich práce je tvrdá, nic mi to zkrátka neříká. A když už se teda musí pro rozptýlení znuděných lidí dělat soutěže krásy - tak proč ty holky musí zmalovat jako standarní bárbí? Není to potom soutěž o nejlepšího mejkap a hair-stylistu? No vlastně je. Proč teda aspoň neudělají miss, kd ty holky opravdu budou samy za sebe se svým vlastním xichtem, kde je nebudou učit věty co říkat a jak se usmívat, ale hodí je do jámy lvové tak, jak je rodiče stvořili? Tak nějak vlastně už pěkných pár let čekám, jestli se toho dočkám. Asi bych tu telku kvůli tomu i tak nesledovala, ale byl by to v jistém smyslu pro lidi pokrok. Přijímat krásu takovou, jaká je.
Ale vážně - hned poukaz na plastickou chirurgii??
Účast otevřena svobodným a bezdětným??
Možná, že se nedočkám, no...

p.s. - A pokavaď taková přírodní miss, co jsem popsala, existuje, tak je asi natolik přírodní, že se tolik nepropaguje a není vidět. Což je zas díky tomu, na co nutí televize standartní diváky koukat, docela škoda.

P.

Cesta Prince: Nový začátek 6.

27. january 2016 at 23:10 | Panda aneb M_Y |  Povídky
Přátelé, zde jest - šestá kapitola Nového Prince. Celkově tedy dvacátá kapitola.
Poslední.
Dílo jest dokonáno.

Ráda bych také udělala ještě něco, a tím je vytvoření knížky s tímto příběhem. Jen tak, pro radost a potěšení, že jsem zvládla něco napsat. Co k tomu ale potřebuje, je vaše pomoc. Velmi prahnu po beta readerovi, který bude ochoten se se mnou na dílko podívat a opravit a upravit, co moje oči už přehlédly. A také prahnu po fanartech a kresbách, které bych mohla k příběhu připojit. Sama tak zdatný kreslíř nejsem, a pokud by někdo chtěl přispět, budu strašně ráda. A co se knížečky samotné týče, pokud by někdo měl zájem (třeba autoři obrázků či beta), nechám toho natisknout víc a za náklad ráda nabídnu. Samozřejmě nejde o hodnotné dílo krásné literatury, jen o hmatatelný důkaz pro mě, jako příležitostného pisálka a milovníka Harryho Pottera a slashe.

Děkuji vám všem čtenářům za vaše povzbuzování a reakce.
Bez vás bych to nikdy nedopsala.
Povídka: Cesta Prince: Nový začátek 6.
Fandom: Harry Potter
Pairing: HP/SS
Varování: ó ano.


Takový to...

14. january 2016 at 15:46 | Panda aneb M_Y |  Blábolení
Takový to, že si děláte starosti se školou. A se sebou.
Takový to, že nechápete, proč vám ti učitelé furt musejí ukazovat, okolik jsou oni chytřejší a vy blbější, protože není možno mít inteligentního studenta.
Takový to uvědomění si, že přes některé věci jste se asi ještě fakt nepřenesli.
Prostě takovej den na pendrek, kdy si jdete spravit náladu na 9gag a místo toho zjistíte, že můžete položit jeden ze svejch snů, ve kterém se setkáváte v Londýnské kavárně s člověkem, kterého strašně obdivujete a fakt ho chcete poznat.
Takový to, že se spontánně rozpláčete pro smrt člověka, protože ho už nikdy nepoznáte. Protože ani nevíte, že byl nemocný. Protože jste vlastně sobci, dusící se ve svém vlastním korzetu, když stačí přestřihnout šňůřku a začít dýchat a rozhlížet se kolem sebe.

By Grabthar's hammer, by the suns of Worvan, you shall be avenged.

Díky za všechno, mistře.


Jak poznáte, že nějakou dobu žijete ve Finsku? - Říkate, že je už jenom -11°

12. january 2016 at 13:37 | Panda aneb M_Y |  Blábolení
Ano přátelé, je to tak. Zima uhodila.
A pořádně.


Totiž, nenechte se mýlit - já vím, v jaký zemi se nacházím a jaký sou tu průměrný teploty. Pořád jsou to ale Helsinki, kde je v devět a ve čtyři už/ještě vidět, kde měli v prosinci klidně i deset stupňů, a kde si řikáte, že ti lidi tu možná trochu přeháněj.
No a pak máte najednou jeden den pět stupňů.
A další den mínust dvacet.
WHAT.
A těch mínus dvacet se drží tři týdny.
A mínus dvaceti nemyslím jako mínus osmnáct a půl. Myslím mínus dvacet dva, dvacet pět, a tak. Takový to že vyjdete ven bez rukavic, a během čtvrt sekundy vám zasraně mrznou ruce, že máte problém je i strčit do kapes. Takový to, že přemýšlíte, jestli jako máte ještě obličej nebo už ne, a jestli vás ta noha nebolí protože už odmrzla.
A to zdaleka nejsem v Oulu nebo dál v Laponsku, kde je i mínus čtyřicet.
Já fakt netuším, jestli ti lidi tam jen sedí doma na vyhřátým zadku z krbu, nebo fakt choděj i ven, do práce, školy a tak.
Takže když bylo venku po těch třech týdnech jen mínus jedenáct, uplně sem si lebedila. Teploučko, nádhera.
Dneska máme hotovej pařák, mínus osm.
No jo.

A ještě pár slov ke sněhu - něco tak úžasnýho sem zatím ještě neviděla. Když nasněží v těch mínus dvaceti, tak je ten sníh tak suchej, že se chová skoro jako písek. A nemyslím tím, že padá v krupičkách, nene - padají jen dokonalý chuchvalce dokonalejch sněhovejch vloček, který jsou jedna nádhernější než druhá, a když ten sníh jemně na berete do rukou, tak můžete tyhle dokonalý, ničím nepožkozený vločky začít počítat. To není beztvará bílá hmota, těžký mokrý sníh. To když leží čerstvý nános, tak vypadá spíš jako pěna co si dáte do koupele, než jako sníh. A je to neuvěřitelně nádherný. Jednou jsme ven vzali foťák, jestli by se nám to nepovedlo vyfotit, ale tak strašně foukalo, že to bylo o ruce a sníh furt poletoval. No, ono je to stejně hezčí naživo.

EDIT: Po návratu z venku musím doplnit ještě jednu věc - Fini nesolí. Jakože vůbec. Za poslední dva dny připadlo pěkných pár centimetrů, a nezměnilo se stále nic; silnice (i chodník) je bílá, uklouzaná hromada ledu, pouze místy velmi decetně pocukrovaná štěrkem. Na některých busových zastávkách se musí do busu nastupovat přes třičtvrtě metrovou závěj, než to lidi ušlapou. Austobus většinou brzdí doklouzáváním. Jen tramvajový lajny mají vychytaný, na kolejích mají něco, co sníh okamžitě rozpouští, ale jinak je všude sněhově bílo. Žádná blátivá břečka, ale bílá klouzačka, na které můžeš jen tipovat, jestli tam leží přechod pro chodnce či nikoliv. No nekupte to.

Jinak jsem dopsala jednu otravnou práci do školy v čechách (fuj), což mělo v konečné podobě 11 stran; na Prince tedy teď nebyl čas a já musím dát teď den či dva od psaní pauzu (počínaje publikací tohoto článku). Taky si asi navyknu lézt do Muusikkitala do knihovny, jednak protože je to tam fakt boží, a jednak abych si předrozepsala magisterskou diplomku. Zjistila sem totiž, že mi pár předmětů začíná až v únoru nebo dokonce v březnu, tak zkusím ten čas k něčemu využít.

Změjte se, a jak říkají Fini v zimě, SURVIVE!

P.

Cesta Prince: Nový začátek 5.

3. january 2016 at 16:05 | Panda aneb M_Y |  Povídky
Pátá část Prince je na světě. Tentokráte jsem hodně louskala google mapy (což mě trochu rozptylovalo - ale ta krásná místa, která sem navštívila... :D)
A hádejte co? Máme na scéně Snapea! Taky konečně, že. Koneckonců to má být povídka o něm. Ach, ti autoři, že...
A také trošku opožděně - Šťastný Nový rok vám všem, mí drazí čtenáři!


Povídka: Cesta Prince: Nový začátek 5.
Fandom: Harry Potter
Pairing: HP/SS
Rating: zatím klídek