Články a názory na tomto blogu jsou pouze mé vlastní (a více či méně ironické), a mohou se časem měnit. Blog slouží čistě pro zábavu a odreagování. Vznikl za mých pubertálních časů, a v té podobě zůstává dodnes. Odpusťte dospělému člověku, že se rád vrací do svých rozjívených let. ☺☻♥

Cesta Prince: Nový začátek 3.

21. november 2015 at 22:40 | Panda aneb M_Y |  Povídky
--- A máme tu další kecací část. Jo. To sem já. Kapitoly se mi prodlužují a přitom nejsem schopná dostat se k tomu, k čemu sem plánovala se dostat už ve dvojce. Sem zvědavá, kam až se to potáhne. No tak, Severusi, ukaž se!! (Tak to sakra tak napiš, autorko!!)
Ehm. Jo. Takže.

Harryho práce bystrozora pokračuje. Co přinese nečekané setkání?

Povídka: Cesta Prince: Nový začátek 3.
Fandom: Harry Potter
Pairing: HP/SS
Rating: stále bez varování.
3.



Dny začaly ubíhat závratnou rychlostí.
Harryho ani ve snu nenapadlo, že by se mohlo něco takového stát; že mu bude nabídnuta bystrozorská pozice, aby mohl dokončit to, co se smrtí Toma Raddla začalo. Konečně, po všech těch letech, s ním bylo zacházeno jako s dospělým. Ačkoliv, ušklíbl se v duchu Harry, to bylo nejspíš právě kvůli Voldemortově zániku. Jak dokonale ironické, že to byl on sám, kdo se ho konečně dokázal zbavit.
Nikdo se nyní nesnažil střežit a chránit Harryho na každém kroku. Každý každého sice nabádal k opatrnosti, ale ve skutečnosti brzy vyšlo najevo, že chytání zbylých Smrtijedů je z větší části jako lovení žab z vědra. Naprosto zničení, demoralizovaní čarodějové, kteří už na jazyku cítili vítězství, jež jim bylo v čase kratším než hodina sebráno, se stali vyděšenými - někteří přišli na ministerstvo sami, jiní se pokoušeli uprchnout za hranice, ale mnozí si počínali tak nemotorně, že byli dopadeni prakticky okamžitě. Harry se zápalem domácí hospodyňky cestoval s Ronem po celé Anglii (a občas i po Evropě) a přiváděl před ministerský soud další a další bývalé přisluhovače, a důkladně čistil každé město a vesnici. Jak se dozvídali od Kingsleyho, jiné bystrozorské týmy měli na starosti prověřování mudlovských výpovědí a následné upravování vzpomínek, pokud možno bezpečný návrat obrů do svých horských vesnic a uklidňování situace mezi vlkodlaky, což se ukázalo jako největší oříšek. Bez neocenitelné pomoci Lupina byli vyjednavači dlouho ztraceni, a tak jednoho dne Harryho napadlo napsat Billovy; přestože Fleur byla zpočátku proti ("Jako by ssi už toho nevytrrpěl dosst"), Bill sám se brzy zaníceně pustil do práce a konečně začal obracet situaci k lepšímu - jak postoj ke kouzelníkům mezi vlkodlaky, tak obráceně. Bylo to také mnohem snazší bez Fenrira Šedohřbeta, kterého vlkodlaci následovali spíše ze strachu, než ze skutečné loajality.
Harry také s údivem pozoroval jinou věc - zdálo se mu, že všechna kouzla, která provádí, jsou najednou snazší. Pamatoval si, že i při opravě hradu vyvinul jen minimum úsilí pro přemisťování a přeměňování i tunových úlomků hradních zdí, a vše přitom fungovalo bezchybně, ačkoliv byla jeho mysl neustále apatická a nesoustředěná. Jistě, věděl, že ten potenciál v sobě má; vždyť ve třinácti letech vykouzlil kompletního patrona, štítová kouzla byla vždycky jeho specialitou, a nakonec, v jednu chvíli obranu proti černé magii i učil - i tak ale nikdy tak nevynikal v přeměňování nebo ve formulích, a najednou, jako by se uvolnila nějaká bariéra a všechno se mu provádělo až příliš snadno. Neverbální kouzla, která mu dělala obrovské problémy, používal téměř automaticky (Ron jen zíral, když pronásledovali prchajícího Macnaira, který se najednou omráčen poroučel k zemi, aniž by Harry použil slova či na něj zamířil hůlkou - Harryho vysvětlení bylo takové, že si vzpomněl, jak měl tenhle člověk popravit Klofana a vztek dal zřejmě průchod volné magii, kterou nevědomky používali jako děti). Volná bezhůková magie, o které Harry nikdy vlastně nepřemýšlel, mu najednou přišla stejně přirozená jako zaklínadla, ačkoliv hůlka ve spojení s inkantací byla mocnější a přesnější, pokud šlo o náročnější kouzla.
Rozhodně to bylo divné. Jediné, co na to mohlo mít vliv, byla Voldemortova smrt - zánik kousku jeho duše usídlené v něm. Ostatně, ztratil schopnost mluvit s hady, což mu ale nijak nevadilo. Že ho nebolí jizva a nemívá vidiny a sny, to vysloveně vítal. Ale tak jako tak, přestože kousek Raddlovy duše na něj přenesl kousek z Raddla samotného, rozhodně nepřenesl část jeho kouzelnické moci. Spíš se zdálo, jako by ho brzdil.
A nakonec, říkal si Harry, to bylo dobře. Možná by se všechno událo jinak, kdyby měl pocit, že kouzla jsou zadarmo. Třeba by se nespřátelil s Ronem a Hermionou. Třeba by mnohem víc používal volnou magii v přítomnosti Dursleyových, a v Bradavicích by se nechal zařadit do Zmijozelu. Nebo, i kdyby se nic z toho nestalo, mohl se s vidinou vlastní moci vydat po Raddlovi pátrat příliš brzy a zbytečně zemřít. Scénářů bylo mnoho.
Ale skutečná kouzelnická moc k němu přišla až teď, kdy ji byl schopen porozumět. A někdy měl pocit, že ji i cítí. Vzpomínal na svou poslední výpravu s Brumbálem, který v jeskyni hledal stopy kouzel. Tehdy ani za mák nerozuměl, co Bradavický ředitel dělá nebo hledá, ale teď to byl schopen vidět sám. V opuštěném domě, který pohledávali na příkaz ministerstva kvůli podezřelé osobě, Ron nenašel vůbec nic. Harryho instinkt jim však nedovolil odejít, a nakonec to našel - malá krbová kamna, za kterými byla nezjistitelnými zvětšovacími kouzly vytvořena skrýš s krčícím se smrtijedem v rohu komína. Když se z něho Ron snažil dostat, jak na to zatraceně přišel (kouzlo pro odhalování lidí v domě neukázalo nic), neuměl to Harry popsat jinak, než že dvířka kamen z jednoho úhlu nějak divně tetelila.
Měsíce ubíhali nepřirozeně rychle. Seznam Smrtijedů a vyšetřovaných osob zpočátku nebral konce, ale pomalu a jistě se tenčil. Jelikož většina práce spočívala v cestování a prohledávání (eventuelně v likvidaci nebezpečných předmětů), Vánoce toho roku strávili s Ronem mimo Británii aniž by si na svátky málem vzpomněli (ačkoli se nevzpomněl spíš Harry; Ron si neustále dopisoval s Hermionou a byl trochu sklíčený z toho, že nemůže být s ní a se svou rodinou v Doupěti.) A jako by od Vánoc neuběhl ani týden, bylo opět jaro.

Jednoho květnového dne při podávání hlášení Kingsleymu je potkalo překvapení; do ministrovy kanceláře dorazil oběžník, který bystrozorům oznámil příchod Draca Malfoye na ministerstvo kouzel a jeho žádost o setkání s ministrem Pastorkem. Harry potlačil nutkání se křečovitě rozesmát - bylo naprosto typické, že Malfoyovi, které stovka lidí viděla mezi smrtijedy, byli stále natolik hrdí, aby nakráčeli na ministerstvo bez nejmenšího studu a ještě požádali o soukromou schůzku s ministrem. Kingsley k Harryho i Ronově potěšení s úšklebkem poslal oběžník zpátky se zprávou, že pana Malfoye rád přijme, a že ho zatím mají doprovodit do soudní síně a připravit mu křeslo. Ron se poté opravdu rozchechtal a omluvil se; ten den měli Bradavičtí studenti návštěvu Prasinek, kde se měl setkat s Hermionou tradičně lehce hysterickou ze zkoušek OVCE. Harryho, který se měl též k odchodu, však něco napadlo. Zeptal se tedy Kingsleyho, jestli by nejdřív Malfoye nemohl navštívit sám. Poté, co Pastorka ujistil, že ho opravdu nechce proměnit ve svíjejícího se tlustočerva (což by dost ztížilo výslech), ministr souhlasil. Harry se tak vydal do soudní síně. V půli cesty se zastavil, sáhl si do kapsy na opasku pro neviditelný plášť, a letmým úsměvem si ho přehodil přes sebe.

***

Na ministerstvu kouzel se nyní používala pouze jedna soudní síň. Byla jen o patro níž než vstupní hala, působila komorním dojmem, a křeslo (když zrovna nechřestilo řetězy) vypadalo téměř pohodlně; i tak byla ale celková nálada místnosti pochmurná. Dva jiní bystrozorové stojící před dveřmi dávali najevo, že Draco je už nepochybně uvnitř. Harry pod pláštěm mávl hůlkou, a před dvojicí se z ničeho nic vznášel malý papírek; když ho jeden z nich chytil a přečetl v tichosti slova na něm napsaná, neurčitě pokynul rukou do vzduchu a poodstoupil od dveří. Harry však neplánoval dveře otevřít; nyní opsal hůlkou složitější smyčku a poté dřevěnými, masivními dveřmi prostě bez sebemenšího hluku prošel.
Draco Malfoy seděl v křesle, obě ruce připevněné k opěradlům. Harry kolem Zmijozela zaujatě obkroužil kolečko. Dracova tvář byla bledá jako vždy, ale postrádala obvyklý přezíravý pohled. Nezdálo se, že by nějak viditelně v posledním roce strádal; Malfoyovi zřejmě měli dobré skrýše. Jeho bývalý spolužák vlastně vypadal mnohem lépe, než si pamatoval z posledních let a završovalo to i bezchybně padnoucí mudlovské sako, které nemělo jedinou zkřivenou nitku. Jinak byl tichý a velmi důkladně pozoroval (nejspíš) vzor na kamenné podlaze.
Harry došel až na konec síně, na vyvýšený stupeň sedadel určený pro soudní dvůr, posadil se a neslyšně si sundal neviditelný plášť.
"Musím říct, že tebe bych tady nečekal," ozval se zvučně a s lehkou dávkou zadostiučinění pozoroval, jak sebou Dracova hlava vylekaně škubla směrem, odkud se ozval jeho hlas.
"Pottere?" zahučel překvapeně, když našel očima povědomý obličej s kulatými brýlemi.
"Velmi vtipné. Kdo tě naučil procházet zdí? V Bradavicích takovéhle užitečné věci neučily," pokračoval, když sebral zbytek své důstojnosti a hrdě se v křesle narovnal.
"To máš pravdu, neučily," přitakal Harry, vstal, a začal velmi pomalu sestupovat zpět k vězňově křeslu. Draco si odfrkl.
"Chtěl jsem mluvit s ministrem kouzel. Chceš mi snad říct, že tě k mé nevýslovné smůle právě teď korunovali?" Harry se pousmál.
"A proč vlastně bys měl vždycky dostat, co chceš, Malfoyi? Docela by mě to zajímalo." Draco nakrčil nos.
"Nemám potřebu ti odpovídat. Věřím, že si tuhle situace náramně užíváš. Ale vážně - dokonce neslyším ani tvé kroky. Nevěřím. Snad ses o prázdninách neučil?"
"Abych řekl pravdu, trochu sem se učil. Ale ne o prázdninách. Volno je výsadou studentů, ne bystrozorů." Pozoroval, jak se na bledé tváři mihlo překvapení. "Řekl bych, že se mi jen dostalo opravdu dobrého školení. Legrační ale je, že o tom očividně nevíš." Vytáhl zpoza hábitu hůlku; Draco ji nervózně přejel očima.
"Takže to vyvolává otázku - kdepak jsi se schovával?" řekl a v zápětí hůlkou prudce švihl, až Draco zbaběle sevřel oční víčka k sobě. Ozvala se rána, a v zápětí překvapený hoch zjistil, že ho řetězy křesla pustily ze svého sevření. Udiveně pozoroval své nyní volné ruce a zůstával šokovaně sedět.
"Zajímavé. Většina vyslýchaných opouští křeslo během pár vteřin. To se ti tam tak líbí? Mám tě zase spoutat?" zeptal se pobaveně Harry. Draco pomalu vstal, stále s naprosto konsternovaným výrazem.
"Proč si to udělal?"
"Já smrtijedy nevyslýchám. Já je lovím. Říkám si ale, že když tě teď lovit nemusím, stál bych o konverzaci. Jestli ale chceš, mám sebou i veritasérum," nechal Harry cinknout lahvičku v jedné z kapes, "a dokonce i Odhalovač. Možná už si o něm slyšel."
"Nerozumím ti," zamračil se Draco. "Měl si mě tu v hrsti, a místo toho mě pustíš a tropíš si ze mě žerty."
"Pořád tě mám v hrsti, Malfoyi," opravil ho Harry. "Nemáš ani svou hůlku, ačkoli ani to by mě neznervózňovalo. Takže jak říkám - chceš si popovídat dobrovolně, nebo potřebuješ podpořit?"
Harryho trochu překvapovalo, jako je sám klidný. Přestože k Dracovi stále cítil odpor, byl to jen stín toho, co ho pohánělo vydat se za ním na toalety v šestém ročníku. Dva roky. Stejně tak to mohlo být století.
Draco vzdorně vystrčil bradu, ale po chvíli se přinutil nasadit strojený úsměv.
"Výborně. Takže co mi pan bystrozor chce říct?" Harry se na něj zkoumavě zahleděl.
"Nevím jak 'pan bystrozor", ale 'Harry Potter' by ti rád poděkoval, že si tehdy ve vašem sídle lhal." Dracovi se zúžily zorničky; a překvapeně se rozšířily, když shledal, že ten člověk zřejmě nežertuje. A poprvé, za celou tu dobu nevraživého vztahu mezi Nebelvírem a Zmijozelem, se mu nedostávalo slov. Harry pokrčil rameny.
"Dal jsi nám čas. Kdybys Belatrix potvrdil mou totožnost, počítám, že bych byl dávno mrtvý. Víš, skoro bych si myslel, že tě moc netěšilo sloužit čisté krvi. Tak jako tak," pokračoval Harry, když se Draco stále neměl k mluvení, "po vaší rodině jsme zatím nepátrali. Počítám, že většina vašich rodinných přátel je teď v Azkabanu nebo pod přísným dohledem ministerstva, a museli jste pochopit, že objevit se na veřejnosti by bylo příliš. Ale - teď jsi tady. Musí ti být jasné, že vyšetřování se odsud nedostaneš. Proč jsi teda přišel? Co chceš Kingsleymu nabídnout?"
Draco uvolnil stažené svaly. Chvíli zřejmě zápasil sám se sebou, po pár okamžicích ale se zvláštní odevzdaností v hlase konečně promluvil.
"Ano, od většiny našich přátel jsme odříznuti. Malfoyovi ale nikdy neudržovali styky pouze s kouzelníky - například jsme nikdy nepřerušili kontakty se skřety u Gringottových. Jak jistě víš, skřeti ve válce prakticky nestojí na ničí straně, a i teď jim jde hlavně o zisky, než o minulost jejich zaměstnanců." Zhluboka se nadechl. "Nabídli mi práci, tady v Londýně. Rád bych ji přijal. A pokud mi to ministerstvo dovolí, mohu na oplátku slíbit, že se zbytek mé rodiny v Anglii už nikdy neukáže - nebo pouze pod dohledem ministerstva - a já sám jsem ochoten dobrovolně se zúčastnit vyšetřovacích procesů a nést následky za své vlastní činy." Harrymu neušlo, jak se při posledních větách Dracovi mírně třásl hlas. Přesto však jen pozdvihl obočí.
"Myslíš třeba jak jsi do Bradavic pustil přes rozplývavou skříň celou bandu Smrtijedů? Hm. Co když tě za to budou chtít poslat do Azkabanu?"
"Byl jsem nezletilý."
"Tehdy ano. Ale při vašich přátelských sezeních s Voldemortem v čele - ve vašem rodinném sídle - jsi plnoletý byl."
"Nikoho jsem nezabil. Tobě, jak jsi sám řekl, jsem zachránil život."
"A nepochybně to byl velmi chrabrý čin, při kterém si v duchu spřádal plány na zradu svého pána a na připojení se k armádě, která způsobí jeho svrhnutí."
Draco polkl.
"Nežádám tě, abys mi pomohl."
"To bys taky žádal příliš."
"A nemysli si, že jsem zapomněl. Je mi nesmírně trapné, že vděčím za život zrovna tobě a tvým leteckým dovednostem." Harry teatrálně pokývl hlavou.
"Ach, zložár v Komnatě nejvyšší potřeby. Teď jsi mě dojal. Ještě něco, co bych měl vědět?
Draco Malfoy nejistě přešlápl. Vypadalo to, že nad něčím usilovně přemýšlí. Harryho už ale rozhovor přestával bavit, a tak pokrčil rameny a jal se pomalu kráčet ke dveřím. Než se ale dotkl kliky, Draco znovu promluvil.
"Četl jsem Věštce. S tím prohlášením, kde zmiňuješ Snapea. Jeden z posledních výtisků, co se nám podařilo sehnat." Harry ucítil pohled v zátylku a ucítil, jak jeho srdce udělalo několik rychlejších temp. "Tak mě napadlo - víš o něm něco?"
Otočil se zpět k blonďatému mladíkovi a pátral po nějaké známce emoce ve špičatém obličeji. Proč jeho samotného okamžitě nenapadlo se zeptat?!
"Když sem ho viděl naposledy, Nagini mu uštědřil pár smrtících kousnutí. Po bitvě jsme ale jeho tělo už nenašli." Ani ve vzpomínkách žádného z chycených Smrtijedů nebyl zmínka o tom, co se mohlo se Severusem Snapem stát. Nikdo nevěděl, a Chroptící chýše mlčela. Draco pomalu kývl.
"Nejspíš ho ani nikdo nenajde, pokud sám nebude chtít." Harryho myšlenky se po tomto sdělení rozběhly jako o překot, silou vůle však zachoval klid.
"Chceš mi tím tedy naznačit, že je naživu?"
"Ano. Viděl jsem ho. Když jsme s matkou a otcem… prchali po bitvě z Bradavic. Řekl nám, ať držíme jazyk za zuby a nikdy se ho nepokoušíme kontaktovat. Pak zmizel."
Nyní už Harryho srdce bušilo jako splašené. Snape tedy žije a schovává se. Jak typické! Skrýš mu ale nevydrží nadosmrti, ne, když po něm bude Harry pátrat; a že bude nyní pátrat opravdu zatvrzele.
"Dobře." Nic víc říct nedokázal, a tak místo toho něco tiše zamumlal a z hůlky mu vylétl oběžník, který v zápětí s pufnutím zmizel.
"Co to bylo?" zeptal se mírně neklidný Draco, který si nebyl tak docela jistý, jestli se má teď posadit zpět do křesla nebo stát. Harry musel přiznat, že si jeho nejistotu užívá.
"Oběžník, poslaný rovnou do ministerské kanceláře. Myslím, že bude jednodušší, když tě odvedu nahoru. Kingsley nemá času nazbyt."
Nikdy by nevěřil, že první setkání jich dvou po válce dopadne zrovna takhle. V tuhle chvíli na něj ale Malfoyovo sdělení působilo jako ten nejlepší životabudič, a zatímco Draco nevěřícně pozoroval svého někdejšího rivala, Harry už v duchu sestavoval místa, kde mi mohl Snapea hledat. Možná by se mohl ještě jednou podívat do vzpomínek na něj a Lily - měl pocit, že tam zaznělo jméno ulice, kde Severus tehdy bydlel…
Z přemýšlení ho vytrhl vracející se oběžník, který přistál Harrymu ve vlasech.
"Výborně, jdeme," zavelel Harry, když zprávu přelétl očima. "A Malfoyi, snaž se prosím tě cestou netvářit, že ti to tady patří," dodal, a nechal naprosto zmateného Draca, aby jej následoval.

***
 

5 people judged this article.

Comments

1 weras weras | 22. november 2015 at 8:36 | React

I když,jak říkáš,byla kapitola ukecaná,měla jedno obrovské pozitivum. Harry má konečně potvrzené,že Severus žije a že ho opravdu může najít. Teď je ale otázka,jestli o to bude Severus stát.No po té jedné noci by i mohl. Uvidíme. Díky za kapitolu,moc se těším na pokračování!!!

2 Abequa Abequa | 23. november 2015 at 9:27 | React

Nooo tak to jsem zvědavá jak dlouho mu bude trvat než jej najde řekla bych že mu to chvíli zabere i s jeho super schopnostma...

3 Profesor Profesor | 23. november 2015 at 13:11 | React

Ukecaná, ale dobrá kapitola. Jsem zvědavá, jak bude Harry Severuse hledat.

4 proste-panda proste-panda | Web | 29. november 2015 at 17:52 | React

[1]:[2]:[3]: Děkuju moc za komentáře! :) tenhle týden jsem toho měla víc, tak bude nová kapitola o něco později, během příštího týdne.

5 hervissa hervissa | 14. march 2016 at 17:48 | React

Harry Potter, chlapec, který se nakonec přeci jenom vypracoval ;)
(Napůl čekám, že to je všechno Severusova práce...možná hypnóza :D )
Ač se to zdá neuvěřitelné, hoši jsou schopný udělat kus práce i bez Hermiony, a to se cení.
Draco byl příjemné překvapení, líbilo se mi i jeho vysvětlení rodinné situace (Lucissa rules, btw ;)).
A Sevvie se schovává! Jak já se mu nedivím. Doufám, že si aspoň zajel k moři. Nebo do Švýcarska. Ale to by asi nebyl Severus... :)

Hezky se to rozvíjí! :D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement