Články a názory na tomto blogu jsou pouze mé vlastní (a více či méně ironické), a mohou se časem měnit. Blog slouží čistě pro zábavu a odreagování. Vznikl za mých pubertálních časů, a v té podobě zůstává dodnes. Odpusťte dospělému člověku, že se rád vrací do svých rozjívených let. ☺☻♥

Joo...

21. september 2015 at 22:55 | Panda aneb M_Y |  AMV, music etc
Tenhle článek začíná jako nějaký debilní klišé.
Ale to je mi jedno.
Zkrátka; dneska se mi po dlouhé době stalo, že jsem si pustila do sluchátek za běžné chůze písničku. To už je samo o sobě neobvyklé, ale mnohem neobvyklejší bylo to, že mi - z ničeho nic - málem začaly téct slzy. Tak moc mě to dostalo.

Jak je tak nějak jasné z předešlých článků, propadla jsem finské muzice, a tenhle song jsem prvně slyšela nedávno přímo live na koncertě. A jelikož sem si dneska koupila CD kapely, okamžitě jsem měla potřebu to slyšet znova. Tak šup s tím do uší. A pak přijde tahle písnička a BUM.

Koukáte na noční oblohu uprostřed městského parku, kolem vás se rozpoutává imaginární apokalypsa, létají meteory a vybuchuje země, a by jenom rozpínáte ruce, očima hypnotizujete tu jednu hvězdu a přijímaté svůj osud.

Shiiiiiiiiiiiit.

Abychom si rozuměli, Fini jsou národ oplývající smutkem z dob minulých. I Vánoce se nesou v duchu vzpomínání na zemřelé a vědomí, že vše jednou skončí. A i když jsou to jinak veselí lidé, tohle je zřejě hluboko v každém z nich, takže celé album, jménem The Last of Us... asi hovoří za vše. Nicméně, nechci hovořit o smutku, ani o tom jak je ta hudba (pro mě) dokonalá, protože nad tím jsem slintala už minule.

Chci se vrátit do toho nekonečného okamžiku, do té totálně orgasmické nálady, do těch čtyř minut nirvány. Jistě, musím dodat, že o mě je známo, že si prostě umím užívat každou prkotinu. Umím zmizet do svého vesmíru a nechat se unést fantazií úplně kamkoli. Většinou to ale dělám vědomě. Tohle opuštění hmotného světa přišlo totálně náhodou, překvapivě a rychle. Neexistovalo nic, co by mě dokázalo rozptýlit.

Zmizet jinam se dá zkrze knížku, film, hudbu, vlastní představivost. A není špatné pro tu chvíli vidět jinýma očima. A opravdu si uvědomit, jak je všechno pomíjivé.

Co už mi zbývá říct... Díky, Vesmíre.

 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Xerodoth Sigmius Xerodoth Sigmius | Email | Web | 21. september 2015 at 23:27 | React

Konečně další osoba apostroficky promlouvající k Vesmíru. Už jsem se začínal obávat, že jsem mezi blázny osaměl a mluvím s ním jen já.

Finský metal jsem poslouchal pár let zpátky. Pořád se mě drží Charon a Poisonblack. Ti první by se ti po stránce textu mohli líbit.

2 panda panda | 22. september 2015 at 8:14 | React

[1]:  mrknu na to! Jinak rozhodně nejsi sám mezi blázny (bohužel, opravdu sám a originální je člověk málokdy), v mém okolí bych ještě pár bytostí promlouvajících k Vesmíru našla... :-)

3 Jana Jana | Email | Web | 23. september 2015 at 13:36 | React

Hele, ta skladba je vážně dost dobrá! Nekoupím si CD, ale stáhnu si ji přes iTunes ;)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement