Články a názory na tomto blogu jsou pouze mé vlastní (a více či méně ironické), a mohou se časem měnit. Blog slouží čistě pro zábavu a odreagování. Vznikl za mých pubertálních časů, a v té podobě zůstává dodnes. Odpusťte dospělému člověku, že se rád vrací do svých rozjívených let. ☺☻♥

Ta, která kráčí s havrany

25. august 2015 at 18:24 | Panda aneb M_Y |  Povídky
Občas je to prostě jen takový pocit. Pocit a pár vět, které mě zvou na zvlášní místo někde mimo mou osobu. A tak se zrodí povídka, co nikam nepatří, nezačíná ani nekončí, ale přesto vznikla a tady je. A kdo je mi inspirací mi budiž odpustí ten motiv.

____________________________________________________________________________



Stojím na jejím hrobě a zkoumám květiny, ještě zdaleka neuvadlé, které tu zanechali příbuzní a přátelé po pohřbu. Byl minulý týden. Nebyla sem tu, protože o tom, co se stalo, jsem se dozvěděla teprve včera.
O podělaný dva týdny později. Dva týdny po její smrti.
Pevně jsem na pár vteřin stiskla víčka. Jak já tě nenávidím.
Znovu otevírám oči. Náhrobní kámen je chladný, v žule vyrytá slova mají čerstvé, ostré hrany. Taky si byla chladná a ostrá, myslím si. Tak chladná a ostrá, až sis neuměla říct o pomoc. Žula má zvláštní naoranžovělou barvu, trochu jako splétané náramky, které hojně nosila na levém zápěstí. Někdy jich bylo tolik, že zcela zakryly druidský kruh života vytetovaný těsně pod hranou dlaně tmavomodrým inkoustem. Ne, že by se za něj styděla, to opravdu ne - jen si připadala víc mystická. Záhadná, tajemná. Víc silná. Málem jsem si odfrkla; taková blbost.
Těsně za náhrobkem roste silný dub. Teď na podzim mají listy nádherné barvy, míchající temně zelenou, červeno-oranžovou a fialovou. Pár jich přistálo na leštěné podložce s květinami. Ani nevím, co pod ní je. Všechny hroby na zdejším hřbitově jsou stejné, aby nevybočovaly z řady a ponechaly prostý, geometrický ráz okolí. Stejná velikost náhrobků, stejné desky. Nelíbilo se to ani mě. Spálili ji? Leží tam jen její prach, navěky zavřený v nedobytné plastové urně? Nebo je tam rakev, skrývající její pozvolna se rozkládající se tělo, ze kterého brzy zbudou jen kosti a nová generace červů?
Dobře vím, co by chtěla. Oheň, ale ne anonymní žár z plynových trubek v krematoriu. Klid v zemi, ale ne pohřbená pod kamenem na místě, se kterým se bude hýbat až za několik století, kdy se hlína překope, kosti předků přemístí či spálí a pietní místo uvolní místo novým nebožtíkům. Ne, ona chtěla jediné. Být jako její dávní předci spálen na hranici z dřeva stejného jako její druidská hůl, a popel ponechat na dvou místech - poblíž domu kde se narodila, aby její potomci mohli pobývat tam kde její duch, a v oceánu, na znamení rozpuštění pout a konečné volnosti. Nakonec, každý potomek Keltů je silně spjatý s mořem. Nemusí se u něj narodit, ale dříve či později k němu doputuje, aby mohl pocítit dávnou touhu po volnosti.
Ona ale nemá žádné potomky. Její rod možná není úplně mrtvý, ale její krví se už nikdo nebude moci pyšnit. Nezbyl nikdo, pro koho by to něco znamenalo.
Skrze mraky začalo prosvítat odpolední slunce. Vítr šumí v dubovém listí, a já zdvihám hlavu abych se chvíli ztratila v jeho koruně. Hřbitov a jeho ráz mě rozčilují čím dál víc. Věděl to vůbec někdo, komu by na tom záleželo?
Všímám si, že mi z očí zvolna ztékají slzy. Nevím, jestli to jsou slzy smutku, hořkosti nebo hněvu. Možná všeho dohromady. Ale jsou tu a to mi připomíná, že prostě neumím být bezcitná. Neumím se přenést přes naše poslední slova, neumím se přestat rozčilovat, že se zase zachovala šlechetně; neumím přijmout fakt, že za její poslední hrdinský čin jí nikdy nevynadám, nedodám neochotně slova obdivu a nepozvu ji na černé pivo.
Drtím v pěstech mých dlaní vzduch. Proč Větev nezařídila jedné z nejváženějších druidek důstojný odchod? Proč to nikdo neřekl její sice nevlastní, ale v duchovní rovině přesto, sestře? Proč mě teď nechávají stát ve špinavém cestovním plášti, pošramocenou z poslední bitvy, u starého dubu a litovat se, aniž by mi jak je běžné do několika málo dní přidělili nového partnera kvůli misím Větve?
Klesám na kolena. Druhý svět je mocný a nehody se stávají. Zachránila mnoho osudů a vzala do hrobu cenné informace, které mohly být snadno zneužity, aby odhalili náš druh a vzbudili v lidech dávný odpor k něčemu, co se od nich tak liší. Přesto to tak nemělo skončit. Někdo jí měl pomoct. Jenže ona mlčela. Jako vždy, když by byl ohrožený někdo jí blízký.
Nemohu se dál dívat na plytká, bezvýznamná slova zdobící osekaný kus kamene. V očích mi zaplane oheň a v jeho žáru žula puká a rozpadá se v prach, který odvane vítr. Půjčuji si vlákno z kořenů dubu a tiše mu zpívám, aby mohutnělo a rohovatělo, rostlo do výšky a brzy z něj byl nový náhrobek. Podobného tvaru, aby ho správa hřbitova hned nezačala likvidovat, s vyobrazením keltského slunce a s novými slovy. Tisknu zápěstí s mým vlastním tetováním v karmínově rudé barvě k tvrdému dřevu. Zůstane v jeho kůře vypáleno, dokud bude mohutný strom žít.
Vstávám a otáčím se k minulosti zády. Vím, že už se nikdy neohlédnu. Přesto však beru do rukou tenký pramen mých vlasů, vytahuji zpoza opasku dýku a prostým pohybem se ho zbavuji. Padá ne zem, zatímco strkám dýku zpět do pouzdra. Když přiměji své nohy k chůzi, konečně cítím, že něco hmatatelně nechávám za sebou.
Že mohu něco opustit a začít znovu.
Že Větev toho bude mít hodně co vysvětlovat.

***

*"navždy žije s Dechem země
ta, která kráčí s havrany"*
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Bloody0 Bloody0 | Web | 26. august 2015 at 19:55 | React

Boží. Vážně, tahle je moc povedená. Klidně by dneska i pokračování, i když chápu, že ho určitě není zapotřebí, protože jsi asi řekla vše, co mělo být řečeno. Palec hore ;)

2 Panda Panda | 26. august 2015 at 22:51 | React

[1]: Díky Fildo :) vůbec by mě nenapadlo že u tebe vzbudí takoý pozitivní ohlas.. :D

3 babirusa babirusa | Web | 2. september 2015 at 14:52 | React

že to ale vzbudí pozitivní ohlas u mě asi netřeba připomínat, že? :D skvělé, ostatně jako vždy

4 Panda Panda | 3. september 2015 at 20:25 | React

[3]: I když sem tě tam vlastně zabila? Tak jono.... :D :D btw, co řikáš na Kusuriuriho?? :D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement