Články a názory na tomto blogu jsou pouze mé vlastní (a více či méně ironické), a mohou se časem měnit. Blog slouží čistě pro zábavu a odreagování. Vznikl za mých pubertálních časů, a v té podobě zůstává dodnes. Odpusťte dospělému člověku, že se rád vrací do svých rozjívených let. ☺☻♥

Sorry, nadpisová múza si šla zdřímnout. (Ale k tématu týdne to je. Fakt.)

2. august 2015 at 22:21 | Panda aneb M_Y |  Blábolení
Dneska jsem spala do půl desáté, s mým drahým mužem v domě jeho rodičů v sólo posteli, jako když jsme spolu randili. Sice jsem většinu noci nejspíš byla na matraci jen půlkou zadku (druhou na polštářích, které vycpávaly díru mezi postelí a zdí), ale spala jsem jak miminko, a - musím říct - že toho pocitu, že je vedle mě někdo vřelý, mazlivý a prostě obecně milovaný, který se přitulí, pohladí mě, políbí a tak vůbec, se asi nikdy nenabažím.
Po borůvkovém koláči k snídani jsem jela domů, kde jsem uvařila dva litry Earl Greye, na stříbrném tácu se skleněnými tureckými kalíšky ho donesla do kanclíku mojí drahé maminky, a sedm hodin jsem jí tam pomáhala s prací. Myslela sem, že mě to bude otravovat, nebo mi to prostě nepude, a ono puf - ani by mi tak nevadilo být nějakou asistentkou nebo administrativní pomocnicí; na třídění šanonů je něco mechanicky uklidňujícího, psát dopisy které jsou mi diktovány mě vysloveně bavilo, a tak nějak to prostě byla pohodička - plus navíc dobrý skutek. Mezi tím jsme poseděly na zahradě, daly si zeleninové torilly, a vůbec nám bylo tak nějak fajn. Teď večer jsem si lepila nějaké noty (ehrm, líp mi šlo to kancelářování), a zkoušela nové věci co budu hrát.
Prostě - fajn den.
Až bych řekla, bezstrašidlový.
Ono je to totiž takové legrační. Kdo vůbec ty strašidla a bubáky vymyslel? Kterýžto rodič se na své dítě naštval tak, až ho vyděsil do té míry, aby konečně dalo pokoj a nevystrčilo hlavu z postele?
Krásně o tom (opět) píše Dušek, ani nevím jestli je to v Tvarytmech nebo v ZeMě. O tom, jak si lidi vymysleli bubáky, kteří číhají na zlobivé i hodné (na ty možná i víc!), stavějí nám do mysli bariéry a ohromně nám pomáhají s vytvářením domněnek. Cože, ty chodíš do lesa sama? A bosa?! Kdoví, na co můžeš šlápnout a na co narazit! Všude přeci pobíhá tolik vrahů a feťáků, že každý člověk musí zákonitě někoho takového potkat!
Jasně. Polovinu zeměkoule tvoří lidi, kteří vás chtějí zabít. Všichni to vědí.
Asi jako před pětisty lety každej věděl, že Země je placka.
Je vlastně až ohromně absurdní, že když budete něco opakovat dost dlouho, stane se z toho pravda. (Nicméně, s tím mám i dobré zkušenosti; takové věty při stresových situacích - klídek, zvládneš to, umíš to. Deset minut mantry a bum, byla jsem překvapivě uplně v pohodě.)
Strašně se mi líbí to vysvětelní, jaký je rozdíl mezi pravdou a lží. Pravda totiž nepotřebuje, aby ji někdo opakovat, vyzdvihoval, cokoli - ona tu prostě je. Lež má krátké nohy, a sama nikam nedojde. Potřebuje podporu, potřebuje živit. A když zmizí živitelé, zmizí i ona. Co je živeno, je vidět. Krásně je to vidět na zprávách - média zprostředkují z rozkazu nějakého vysokého nadřízeného, co mají vysílat. (Nebo co mají nosit. Nepopulární spolužačka si veme mrkváče a je za trapku, o týden později je v mrkváčích vyfocena žena prezidenta ve deseti bulvárech a pěti časopisech, a tradá, móda je tady.) Stačí třeba jedna blbá zpráva řečená třikrát, čtyřikrát. Často si tu zprávu i uplně vymyslí. A ejhle, lidi se na to začnou soustředit, začnou se bát a začnou to nejen přitahovat, ale i sami tvořit.
Děti si povídají, co doma mají za bubáky.
A v dospělosti se bojí bubáků ještě víc. Představí nám jednoho, a my jich hned vidíme tisíc.
Copak vážně chtějí v takovém světě žít?
Začínám lidstvo upřímně tak trochu litovat.
Nikdy jsem na nic u postele nešlápla. Tmy jsem se nebála, měla jsem jí ráda. Nikdo mi totiž neřekl, že bych se jí měla bát.
Tak děkuji všem, kteří mi to neřekli.

p.s.: Kdyby mělo každé zvíře v rezervaci své jméno a webovou stránku, nefungovalo by to. Ale pojmenujte a zpopularizujte jednoho lva, a vedle všech těch mrtvých nosorožců a slonů a lvů z jiných smeček, vedle lidských válečných obětí, vám to neprojde...
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 stuprum stuprum | Web | 3. august 2015 at 1:07 | React

Nejlepší pojetí tétéčka, máš jedničku. :)

2 Panda Panda | 3. august 2015 at 22:59 | React

[1]: tedy, děkuji za pochvalu :D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement