Články a názory na tomto blogu jsou pouze mé vlastní (a více či méně ironické), a mohou se časem měnit. Blog slouží čistě pro zábavu a odreagování. Vznikl za mých pubertálních časů, a v té podobě zůstává dodnes. Odpusťte dospělému člověku, že se rád vrací do svých rozjívených let. ☺☻♥

July 2015

Už mě to prostě nebaví...

16. july 2015 at 22:59 | Panda aneb M_Y |  Blábolení
Podle mě minimálně určitá místa na světě zažívají fakt černou chvilku.
Možná jsou někde nějakcí vyrovnaní domorodci, horské gorily nebo šamani, možná je dokonce v tuhle chvíli daleko nejvíc bytostí i mezi "prostým lidem", které si uvědomují, o čem svět a život je. Bytostí, kterým je jedno, co se říká v televizi a na internetu. Co říká předpověď počasí. Předpověď. Na předpověď budoucnosti z karet nebo astrologie se tolik lidí dívá s opovržením, ale předpověď počasí ti stejní lidé berou jako pravdu.

Ach jo.

Proč... proč jsou vždycky nejhlasitější ti největší pitomci? A proč lidi tak rádi těm nejhlasitějším pitomcům věří? Hlava mi to nebere.

Poslední dobou uplně ruším všechna zpravodajství, televizi hned přepínám, a na seznamu hned skáču na mail. Všechno to násilí a rasismus a imigranti, které nám média podsouvají, mi dělá špatně. A ono nejde jen o ty uprchlíky; celej systém mediálního světa je vymývání mozku, a kdyby všichni ti dobří lidé "se selským rozumem" ten svůj rozum použili, pochopili by to. Člověk neni blbej. Ale lidi jako skupina... místo toho, aby si uvědomili, že vlk nemá šanci stačit na stohlavý, tisícihlavý ovčí stádo, který budou spolupracovat a držet se spolu, tak toho vlka vynášej do nebes, nechávaj ho válet se na jejich načehranejch hřbetech a ještě ho nechaj žrát mláďata.

Strašně ráda bych na ty lidi zařvala něco jako - "sakra, proberte se." Opusťte svou nepozornost a najděte sami sebe a své srdce. A nekoukejte tolik na televizi. Medúzy na jižním pobřeží Španělska táhnou roky - to je uplně normální. Jasně že se uzavřou pláže, aby se lidem nic nestalo. Pár let se to nebude zmiňovat a pak se z toho udělá bomba. Útok medúz, katastrofa!! Totéž požáry. Granada, ostrov Hvar, to sou suchá, žlutou travou porostlá místa. Když je sucho, tak to snadno vzplane. To se tak nějak přirozeně stává. Hurikány a bouře a povodně jsou tu mnohem dýl, než náš prapodivný druh. A imigranti? Copak nikdy nikdo nikam neputoval? Copak lidstvo zažilo celosvětové období klidu, kdy každej miloval svou zemi a měl dobré vztahy ze sousedy? Vždycky někdo někam prchal - za prací, za svobodou, za životem - ale teď najednou je to strašnej problém, jsou všude, každej je vidí, a těch lidí je strašně moc, a stejně tak moc je i rasistů a skupin, které se bouří, a které se bouří proti těm, co se bouřili první; - jenže, kdo dělá rasisty rasistama? Kolem procent rasistů vychovají rodiče, kolik škola, kolektiv, kolik média? Kolik lidí je rasisty od miminka? Co je to za způsob, cpát lidem do hlavy jak se kde vraždí a kdo za to může a nemůže, všechno podřízené toku peněz, politice, a pak z toho v hlavě obyčejného člověka, kterej nic z toho nezažil a nezná, vyvozovat důsledky?

Je mi z toho smutno. Ale jestli lidstvo opravdu potřebuje řešit tohle, budiž. Třeba se tak chytře obrátí tolik lidí proti sobě, že v konečném řešení zbyte tak malá populace, že si Země oddechne. Upřímně, asi je hodně lidí, které bych v tuhle chvíli strašně chtěla nakopnout. Násilí na násilí, že... k ničemu by to nevedlo. V hlavě by se jim nerozsvítilo. Protože to sami nechtějí... protože ohánět se myšlenkama a předsudkama jiných je zkrátka pohodlnější.

Tak se bijte.

A až se někdy dostanete do stavu, kdy najednou nevíte, co máte dělat, tak se zaposlouchejte do svého nitra. Do řeči atomů, do vašich buněk, které vždycky věděly, co dělat - jak nás udržet naživu.
A možná vám něco dojde. Každému něco jiného. Každý najde svou cestu.
A já věřím, že ta cesta nebude nenávidět, bít a překřikovat toho druhého, že jsem lepší.

A věřit tomu budu.

Co všechno se (ne)může stát

13. july 2015 at 20:45 | Panda aneb M_Y |  Blábolení
Občas si tak procházím, co všechno jsem zažila. Co mě poučilo, odradilo, posilnilo a podobně. Někdy myšlenky přicházejí samy, někdy je probudí například článek, jako třeba tady u Naoki-keiko.
Dva moji blízcí známí mají své současné partnery, se kterými plánují zakládat rodinu, (řečeno blbě) díky mě. Jeden pár jsem pouze seznámila, protože oba byli mými přáteli ale byli z tak odlišného (a přitom podobného) prostředí, že by se nejspíš sami nesetkali. Řekla sem si, že se buď sežerou, nebo zamilujou. No, zamilovali se, pak se málem sežrali a teď plánují svatbu. Někdy si říkám, jak by to dopadlo, kdyby mě tehdy nenapadlo je cíleně pozvat na společnou akci. Hm. Nicméně, ten druhý příklad je tak ujetý a neuvěřitelný, že pokud by se mi to nestalo, asi tomu neuvěřím.