Články a názory na tomto blogu jsou pouze mé vlastní (a více či méně ironické), a mohou se časem měnit. Blog slouží čistě pro zábavu a odreagování. Vznikl za mých pubertálních časů, a v té podobě zůstává dodnes. Odpusťte dospělému člověku, že se rád vrací do svých rozjívených let. ☺☻♥

February 2015

Líbánky v Mexiku 1.

27. february 2015 at 11:16 | Panda aneb M_Y |  Blábolení
Ještě mě napadlo - tak to je přesně ideální vyjádření toho, jak se píšou reporty. Člověk sedí, dumá a přemýšlí, co by napsal, vzpomíná, co ještě se dělo a co ještě stojí za to napsat. A přesně tako budu psát další report. Niméně tento první je psán za čerstva, pěkně hned, a je to na něm znát. A upřímně sem zvědavá, jak budou vypadat ty další :D


Dos tequilas, por favor!
- aneb Líbánky v Mexiku 1.

S mým drahým chotěm coby novopečení novomanželé jsme se rozhodovali, kterak vyřešíme svatební cestu. Jelikož by se naše požadavky daly shrnout jako 'někam do tepla' a 'něco vidět', záhy padl náš zrak na Střední Ameriku a mayskou civilizací ochucené Mexiko. Po asi šedesáti mailech bylo vše zařízeno a tak jsme dnes tady - ve slunném Cancúnu, které omývá Karibské moře.
Zní to jako ráj, že?
Skoro je. Ale ti Mexičani… to je občas fakt vopruz.


Takže morfin, jo?

10. february 2015 at 20:58 | Panda aneb M_Y
Lék na všechnu bolest.
Lék na bolest.
Lek na bolest.
Leknutí na bolest, na lest..
Lest a lek. Lekneme se lsti.
Lekáme se lsti?
Zvláští téma týdne, to vám teda povím.
...aneb češtino, zlatá češtino.

První nápad byla hříčka slov. Druhý nápad povídka. Třetí nápad... prostě začít psát a něco se z toho vyvrbí. Čtvrtý nápad byla myšlenka - (myš Lenka? :D) - co píší ostatní? O lásce? O spánku? O samotě? O míru? Napadly někoho afrodiziaka? Morfin? Smrt? No, asi jo. Tolik lidí, tolik myslí.. tolik jich myslí...

Abychom našli lék na bolest, musíme zjistit, co bolest způsobuje. Je to nějaká psychická bolest? Řekl nám někdo něco ošklivého? No pak jsme blbci, že si to bereme osobně. Byla to jeho slova, ne? Vyslovil je on, on tomu dal energii. My ji nemusíme přijmout, nikdo to po nás nechce. Řekl mi že sem debil? Tolik miliard lidí, a několik miliard si to o nás ani nemyslí. Několik miliard nás ani nezná. Tak co je jeden člověk, kterej něco řekne navíc svými hlasivkami? A co třeba špatná známka ve škole? Propad? Selhání v sociálním žebříčku? Jsou to jen nastavené iluze. Žehrající rodičovstvo je samozřejmě politováníhodné, ale ve skutečnosti to pro nás nic neznamená. Bolest se tu ruší, bolest nemá důvod a neexistuje - existuje jen jakási přednastavená emoce. A pokud je ta bolest fyzická? Bolí břicho? Asi jste něco nestrávili. Oběd, nebo něčí slova. Odpusťte si. Nechte tělo opustit, co v něm nemá být. Bolí hlava? Nebrojte proti zdi, nemějte plnou hlavu něčeho, co tam nechcete - odpusťte si. Bolí zlomená ruka? Nuže, když už se stalo, ibalgin (morfin? :D)to jistí. A nebo si zkuste odpustit znova. A ideálně dřív, než si tu ruku zlomíte, abyste si jí už lámat nemuseli.
Odpuštění. Odpustme bolesti. Odpustme se od bolesti.
Lsti se nemusíme bát, když si odpustíme.

...

Zní vám to asi jako pěkný hovadiny, že?
(áá, domněnky, domněnky!)
Tak schválně - kdo je s tím srozumněn a kdo to považuje za hovadinu?

Dávám vám doporučení na pár knih. Třeba Nemoc jako cesta. Nebo Ze Mě a Tvarytmy. Nebo Čtyři dohody a Pátá dohoda. Nebo stačí obyčejná věta - pro každého individuální. Třeba - neber nic osobně. Nemysli na věci, které ti jsou nepříjemné. Mysli na příjemné. Nemluv o tom, co nechceš. Rád mysli na krásné věci. Mysli, že jsi tu ty, a ty sám máš tu úžasnou možnost žít, jak chceš.

Kurnik, je to celé až nějak moc sluníčkové. Kde je sarkasmus, kde jsou břitká slova a metafory?!
Tyjo...
Radši zas jdu. (meditovat).

(s)Mějte se!
P.

All the lonely people 1

10. february 2015 at 20:33 | Panda aneb M_Y
Lidi, jste boží!

Zatím se mi sešlo 26 odpovědí v mém skromném dotazníku, aneb Yaoi doujinshi v očích žen. Je to super čtení a moc se těším na kompletování statistik! Budou - pro některé lidi určitě - výsostně překvapivé. :D Přesto ale vyplňujte a sdílejte dál, ať se dostanem na tu povolenou stovku a mohu dělat další dotazník - třeba tentokrát po pány.
Zatím tu pro vás mám další část povídky všech osamnělých lidiček. Ano ano, veledílo z hlavy a rukou Yaraki zvané Riveän je zde, a po prvotním prologu nastupuje první epicky krutá kapitola. Enjoy!


Název celého výpotku: All the Lonely people, PROLOG zde, obecné PREQUEL kecy zde
Kapitola: The Drowned girl/Utopená holka
Počet kapitol: v tuto chvíli neznámý
Délka: 8 tradičních 11-tkových stran
Žánr: fantasy/duchařina/"školní" tématika/současný svět

All the lonely people - prolog.

4. february 2015 at 10:17 | Panda aneb M_Y |  Povídky
Ach ano, povídky.
To skladké vybouření vnitřních nálad a pocitů, koncentrované do pár různorodě se mísících písmen abecedy. Kdo by to nemiloval?

Mým jediným odrostlejším dítětem je Cesta Prince, třináctidílná slashfikce, která je zatím ve fázi betování, dokreslování a obecně tak nějak přípravy na domácí knižní vydání. Na mé další dítko - fantasy ze severních říší fiktivního světa - si ještě budete (budu) muset počkat; práce trochu ustupuje škole a s ní spojené prokrastnaci. Nicméně zatím vám přináším něco jiného; něco nového; něco moooc krutého. Ano, jak jste již poznali z nadpisu, má duševní sestra, volavková princezna Yaraki zvaná Riveän, píše dílko o všech těch smutných osamnělých lidičkách a je to zatraceně - no - hustěkrutopřísný. Takže to předkládám zde, vám čtenářům.
Hope you enjoy it!

p.s. - originál si můžete přečíst na www.babirusa.blog.cz.


Název: All the Lonely people
Kapitola: Prolog
Počet kapitol: v tuto chvíli neznámý
Délka: cca 7 tradičních 11-tkových stran
Žánr: fantasy/duchařina/"školní" tématika/současný svět