Články a názory na tomto blogu jsou pouze mé vlastní (a více či méně ironické), a mohou se časem měnit. Blog slouží čistě pro zábavu a odreagování. Vznikl za mých pubertálních časů, a v té podobě zůstává dodnes. Odpusťte dospělému člověku, že se rád vrací do svých rozjívených let. ☺☻♥

November 2014

Titulek článku nesmí být prázdný. Škoda..

5. november 2014 at 22:51 | Panda aneb M_Y |  Blábolení
Můžete mi někdo říct, jakto, že sem 21. října trhla rekord v návštěvnosti/komentářích/uplně ve všem? S mou tradiční statistikou 0,3 člověka denně? To víte, jste na něco zvyklí, a pak tohle...
Btw, ještě jednou díky za komentáře, lidi! Bylo mi ctí je číst!

Jo, a co k těm zvykům.

Tyjo, nejvíc to na mě působí jako téma k okecávání tradic let minulých.. Jako třeba svatební zvyky klasicismu, keltské svátky, rýpání do křesťanů, že Vánoce jsou pohanským svátkem slunovratu, páč lidi byli zvyklí tu dobu slavit - tož na to panovníci našroubovali (s Biblí se neshodující) oslavu narození Božího syna... a tak podobně. Ale co mě nejvíc vrtá hlavou, jsou naše osobní zvyky. Naše naučené, převzaté chování.

Kupříkladu, moje mamka nerada sedí v dopravním prostředku zády ke směru jízdy. Nesnáší to, a nevím, kdy nebo kde k tomu přišla. Mě to nikdy nevadilo, a najdenou jsem zpozorovala, jak si v kupéčku vybírám sedačky ve "správném" směru, že jsem čím dál nevrlejší když se idiotsky spletu ve směru jízdy, a že postupem času jsem dokonce SAMA začala tvrdit, že nesnáším sedět jinak než po směru jízdy. Wut? Když mi došlo, že to je jakejsi nevlastní názor, kterej se mi bejkuje do osobnosti, učinila jsem tomu přítrž a sedám si, kam to jde, a - podotýkám, - ani jednou mi nebylo špatně.

A nejsou to jen příklady tohoto relativně legračního charakteru.

Kdyby se mi chtělo, určitě jich vypíšu víc!

Ale zrovna se mi nechce... (možná zítra.)

Tak aspoň vyzkouším, jestli něco napíše někdo z těch 40 lidí.... :D

Smějte se! P.