Články a názory na tomto blogu jsou pouze mé vlastní (a více či méně ironické), a mohou se časem měnit. Blog slouží čistě pro zábavu a odreagování. Vznikl za mých pubertálních časů, a v té podobě zůstává dodnes. Odpusťte dospělému člověku, že se rád vrací do svých rozjívených let. ☺☻♥

August 2014

Když se někdo tak omlouvá, až je vám za něj trapně

28. august 2014 at 20:05 | Panda aneb M_Y |  Blábolení
Dneska jsem opět zažila něco nového. A to jsem ani nečekala, že něco zažiju!

Můj drahý totiž dostal chuť na kávu, a jelikož u nás žádnou pitnou surovinou kromě čaje nedisponujeme, rozhodli jsme se navštívit jednu nedalekou nejmenovanou restauraci U Dž-.... nejmenovanou restauraci.
Už první nahlédnutí bylo zajímavé. Po usazení se na prostorném dvoře jsme zjistili, že jaksi nezapadáme do klientely. Byli jsme jinak oděni, nezakrývali jsme poctivou českopivařskou postavu, jinak jsme se bavili a nevyndali jsme cigarety. Navíc, když přišla potetovaná servírka podobného vzezření, neeobjednali jsme si pivo a uzená žebra, ale kapučíno. Jedno.
Přes tyto první dojmy byl jídelní lístek velice zajímavý - kromě masa se tam objevilo i pár neotřelých vegetariánských pokrmů, a palačinky i borůvkové knedlíky. Obecně, zajímavá jídla i pití za normální ceny. Když už jsem se opravdu rozhodla, že přes lákavost nabídky opravdu nemám hlad ani žízeň, přišla servírka znova, že "se hrozně omlouvá, ale jestli by nám stačilo preso s mlíkem, protože se jim nějak nedaří udělat pěnu". No, ono donešené kafe pak vypadalo opravdu jako nepovedené kapučíno, ale nechutnala sem ho a Valentis vypadal docela spokojeně.
Nakonec, po několika krátkých minutách přišel čísník, který vypadal velice překvapeně, že nebudeme jíst a chceme platit. Celou dobu se tedy omlouval za to kafe, a ačkoli jsem se ho snažila ujistit, že je to v pořádku - že jsme prostě měli chuť na kafe a že určitě přijdeme na JÍDLO - opět se mi omlouval že na to KAFE se sem prostě nechodí, že spíš jako pivo, výborný jídlo, různý oslavy ale to kafe holt moc nedělaj.
Zřejmě si myslel, že jsme tam jakožto nějací nóbl občané zabloudili a chtěli distinguovaně povečeřet, jenže když selhala objednávka obyčejného kapučína, zanevřeli jsme i na kuchyni a chtěli rychle vypadnout.
Mou poznámku že přijdem na jídlo přitom asi neslyšel.
Domněnky.

Na palačinku tam určitě zajdu.
Jenom asi ne sama.
Cítila bych se, jako by mě tam všichni chtěli sníst.

A pokud vás zajímá osobní pohled mého milého, můžete navštívit jeho článek zde: http://bloodberries.cz/index.php/vblog/194-kdy-se-ti-nkdo-omlouva-a-je-ti-za-nj-trapn.html

(proč tu nefungujou odkazy??)

Hawk!

Ráno...

25. august 2014 at 9:51 | Panda aneb M_Y |  Blábolení
Je to takové trochu zvláštní.
Vlastně ani nevím, co přesně chci říct. Protože nerozumím tomu, co chci říct.
Jsou pochybnosti a domněnky jedno a to samé? Nebo je pochybnost něco víc než představa? Nebo je radostná domněnka lepší a měla by se udržovat spíše než neradostná domněnka?
Co když jsou nepravdy všechny tyto věci?
Může radostně naladěný člověk zvrátit pochyby a neradostné domněnky toho druhého?
A co by měl potom dělat, když je nezvrátí, když ty pochyby slyší, ale nerozumí jim, protože sám je radostně naladěný? Říká si - cože? Ale vždyť, já jsem si toho nevšiml… to jsem nebyl naladěn na společné vlně? To bylo jen mé spokojené ego? Kde se to vzalo? Něco jsem přehlédl? A je to tedy jenom ta domněnka či pochybnost, nebo se z toho stane fakt?
Neber si nic osobně.
Nevytvářej si falešné domněnky.
A hlava nám to občas cpe. Nebo ego? Nebo jsem jen žalostně nevyspělá? Nebo jsem naopak vyspělá, a tím, že tomu nerozumím, tomu nepřikládám důležitost, nesnažím se najít vysvětlení a neupadnu do pochybného spodního víru? A co když chci jenom pomoct?
Asi ještě nejsem zralá na pránu. Nebo na rozmluvu s předky, nebo s kameny.
Ale snažím se.
Žít a nechat žít.
Být pozorná a naslouchat.
Milovat a cítit vděčnost.
Vytvářet svůj vesmír a být nápomocná lidem, kteří o pomoc nesobecky stojí.
Nevytvářet si domněnky.
Mířit slovy přesně. Přemýšlet nad pozorností.
Milovat.
To se snažím dělat. To bych ráda dělala. To dělám.
Takže proto tomu nerozumím…
…a musím?