Články a názory na tomto blogu jsou pouze mé vlastní (a více či méně ironické), a mohou se časem měnit. Blog slouží čistě pro zábavu a odreagování. Vznikl za mých pubertálních časů, a v té podobě zůstává dodnes. Odpusťte dospělému člověku, že se rád vrací do svých rozjívených let. ☺☻♥

April 2014

Norsko: déšť a důchodci

17. april 2014 at 16:15 | Panda aneb M_Y |  Blábolení
Norsko. Země sobů, trollů a fjordů. Země šťastných psů a polární záře. Země, kde vás tříleté dítě i důchodce zvesela předběhne na cestě do vrcholů zdejších hor. Kde se plahočíte v dešti po úzké horské cestě v podobě mokrých klouzajících skal nebo čvachtajícího blátíčka, a uhýbáte norským běžcům, kteří zdejší terén zvládají jako rozcvičku před prací v upnutých legínách s odhalenými kotníky a bundičkou. Protijdoucí osamělý důchodce v modré pláštěnce přeje v angličtině dobré odpoledne.
Jo, je to tu bezva!

Šťastnou náhodou v podobě ochotné kamarádky trávící zde erasmus jsme se do této země dostali. Cílová destinace - Bergen, druhé největší město Norska, takové hezčí Brno s přístavem. Bydliště - studentské koleje Fantoft, s nejvyšší budovou města o 17 patrech. Počasí - proměnlivé. Po upozornění na velice častý déšť nás ale uvítalo i sluníčko - a svinskej studenej vítr - a sluníčko. A spousta světla! Blíže polárnímu kruhu a polárnímu dni tu je v dubnu jako v Čechách kolem letního slunovratu. Ranní déšť nám přehazuje denní režim o pár hodin dopředu - jsme čilí do jedné ráno a vstáváme po desáté. Po klidné meditativní snídani s pomocí naší velitelky vybíráme výlet - výlet lodí, výšlap na jeden kopec, prohlídku Bergenu, cestu k moři ve fjordu, výšlap na další kopec. Do toho přicházejí zdejší studenti do společné kuchyně a oznamují, že budou vařit řeckou/japonskou večeři. Přispíváme svým dílem v podobě čokoládového koláče, vaječných omelet a tortill.
Při jízdě jedinou zdejší linkou tramvaje zjišťujeme, že každá stanice má svoji melodii a psané slovo je jiné než mluvené. Bystasjonen zkoušíme vyslovovat správně jako "bístašón". Při cestách do hor potkáváme rodiny (i s kočárky), zdolávající prudší úseky lesního kamenitého porostu se všemi svými malými i nejmenšími ratolestmi, protože jít po částečné asfaltce normální cestou se zatáčkou není výzva. V prudkých svazích si hrají děti spokojeně testující své horolezecké schopnosti, a psi se opravdu zdají spokojenější než kde jinde, s páničky milující přírodu stejně jako oni.
Výhledy jsou krásné, akorát toho města je tu příliš. Ruch aut je přítomný i u panského sídla, decentního hrádku Norské královské rodiny, navdzory mnoha jiným krásným místům postaveného s výhledem na dálnici.
Ceny jsou tu stejné jako v Praze - cenu vody za 25 NOKů však do českých korun násobíme třemi. Na zdejší úroveň bez plynné norštiny nedosáhneme - pro pracovní uplatnění angličtina nestačí. Jinak jsou zdejší obyvatelé přátelští, ochotně mluví anglicky a přijímají kreditní karty i v dřevěném stánku na ulici. Jediným narušením klidné, pořádkumilovné norské populace je pestrá paleta vysokoškolských studentů z celého světa.
Trolltunga je zasypaná sněhem a doprava drahá, takže po naši týdenní dovolenou druhé největší město Norska neopustíme, a po dnešním promočeném výletu budeme nadějně očekávat sluneční paprsky do zbylých dvou dní. Třeba nás počasí opět potěší a pohled z Lovstakkenu bude odpovídat fotografiím z populárních cestopisů.

Panda~