Články a názory na tomto blogu jsou pouze mé vlastní (a více či méně ironické), a mohou se časem měnit. Blog slouží čistě pro zábavu a odreagování. Vznikl za mých pubertálních časů, a v té podobě zůstává dodnes. Odpusťte dospělému člověku, že se rád vrací do svých rozjívených let. ☺☻♥

Cesta Prince, část 13

10. september 2013 at 16:01 | Panda aneb M_Y |  Povídky

Uuuuuuff.
Dopsáno.
Dopsánodopsánodopsáno!!!
Jipíjájej!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Takže takhle. Na stodvacet procent bude beta verze. Až bude celá hotová, opět to sem po kapitolách naskládám. Beta-readera bude dělat Yaraki, takže to bude bezva. Počítám, že změny budou, členění kapitol, nějaké příhody navíc, možná vysvětlování, možná bonus v podobě podrobnější love scény, zkrátka - snad to tomu jenom prospěje. Trochu sem pospíchala, chlavně jsem to chtěla dopsat - což se mi konečně povedlo. Má první dokončená vícedílová povídka, přátelé. Jsem na sebe hrdá.
Podrobnosti a připomínky pište. Jak říkám, bude beta.
Jo a.... snad se vám to líbilo.
Díky.


Cesta Prince, část 13



"Takže si rozumíme, Pottere?"
"C-co, prosím?" Harry seděl v hlubokém křesne a nechápavě se rozhlížel po okolí. Snapeův kabinet byl jako vždy temný a ponurý; nechápal ovšem, jak se tam dostal.
"Přestaňte vyhledávat střety s panem Malfoyem. Nevím, co si myslíte, ale poprvé vás kletba rozsekala lépe než sekáček na maso, a nyní jste měl málem hlavu jako rozlousknutý burák. Co to bude příště?! V kouzelnických soubojích jste očividně neschopný, tak je laskavě - přestaňte - vyhledávat!"
"Cože? Ale já vůbec - já ne -"
"Jistě, Pottere, vy nikdy nic. Vy jste jen upadl ze schodů. To bych u toho ovšem nemohl být a nesměl bych vidět vaši roztržku s panem Malfoyem." Harry udiveně nakrčil obočí a snažil se rozpomenou na cokoli z toho, co mu tu profesor lektvarů vykládal. Místo vzpomínek se však dostavila nepříjemná bolest hlavy. Cítil však, že při každém zaslechnutí jména zmijozelského rivala se mu mimoděk zatínají pěsti.
"Omlouvám se, pane," zamumlal, a přál si zmizet z kabinetu a poskládat si myšlenky; cítil se poněkud přejetě. Snape si odfrkl.
"Příště vás dopravím k madame Pomfreyové - a klidně mrtvého. Tak si to přeberte. Běžte a dejte se do pořádku."
Harry se beze slova zvedl. Málem zavrávoral, ale pohotově to zakryl opřením se o křeslo, jako by se jen zapíral při vstávání. Když už ho ovíval o mnoho příjemnější vzduch z chodby ve dveřích kabinetu, ozval se Snape ještě jednou.
"Co jste vlastně dělal v sedmém patře?" Harry se zmateně ve dveřích otočil.
"Myslím, že sem chtěl jít… chtěl jsem jít do - jedné komnaty," zarazil se.
"A důvod?"
"Nemohu si vzpomenout."
"Chm," odfoukl posměšně Snape. "Doufám, že alespoň panu řediteli jste nějak prospěšný," řekl a rukou odeslal Harryho pryč.

Harry byl totálně zmatený. Nohy se mu rozešly samy od sebe, ale vůbec nevěděl, kam by teď měl jít. Cítil se, jako by zapomněl něco hrozně důležitého - ty informace ukryté někde v hlavě bolestivě bušily do jeho lebky - ale nedokázal přijít na to, co přesně mu chybí. Rovnal si v hlavě, co všechno dělal nebo chtěl dělat v posledních dnech - sledovat Malfoye, přemýšlet nad možnými viteály, přečíst si pár dalších stránek v Princově učebnici lektvarů… Na mysl mu přišla také Weasleyovic dvojčata, nevěděl ale proč. Nevaroval ho Ron zase před nějakou jejich novou libůstkou? Jestli se dostal do křížku se Snapem kvůli nim - !
"Au!"
"Neville!"
"Jé, ahoj Harry! Co tu děláš?" Nebelvírský spolužák pomáhal Harrymu postavit se na nohy poté, co do něj v plném sprintu vrazil. Harryho napadlo, jestli do něj nevráží nějak moc často.
"Chodím. Je to lepší než padání. Co ty děláš zrovna ve sklepení?" Neville se zamračil.
"Ve sklepení? Harry, vždyť jsi dvě chodby od Velké síně! Právě tam běžím, probíhaly tam zkoušky z přemisťování a někdo vypustil lechtací plyn! Už se tam prý drží hodinu, učitelé s tím nemůžou nic dělat. Každej, do tam přijde okamžitě dostane chechtavku!"
"Cože, chcechtavku?"
"No jasně, už je z toho regulérní nemoc. Navíc se po obrazech šíří zpráva, že je tam McGonaggalová, to musím vidět! Auu - Ginny!"
"Jé - promiň, Neville - ahoj Harry!"
"Ginny?" Teď Harry pro změnu pomáhal na nohy Nevillovi.
"Taky jdeš do Velké síně? Obrazy se z toho můžou pominout!"
Z chodby se řítili stále další a další studenti.
"Ginny! Říkali jsme ti, že máš na nás počkat! Nebo už vůbec neposloucháš starší bratry?"
"No jo, Rone, jenže vy jste jak šneci!"
"I tak si mohla počkat. Fuj, já tak nerada běhám.."
"Rone, Hermiono!" výskl Harry. Konečně se mu trochu ulevilo, když viděl své dva nejlepší kamarády. Ginny protočila oči v sloup, vzala Harryho a Nevilla za ruce a snažila se je přinutit zase do běhu.
"No, tak se obejměte, pomuckejte, a poběžte! Nechci o nic kvůli vám hrdličkám přijít - snaží se to tam zastavit skoro celý učitelský sbor a všichni se akorát nakazili chechtavkou!"
Harry se usmíval od ucha k uchu. Na podivnou záležitost se Snapem docela zapomněl a nechal se táhnout k té podivné podívané, kterou Ronovi bratři zase způsobili.

***

Dny, týdny a měsíce ubíhaly závratnou rychlostí. Harry byl už několikrát připraven vyrazit na výpravu za viteály; ředitel však nakonec často Harryho odvolal a šel sám. Býval tak často rozpačitý a přemýšlel, jestli Brumbál tolik nedůvěřuje jeho schopnostem. Po uklidnění Weasleyovských lumpáren často sám seděl ve společenské místnosti nebo v prázdné učebně, a listoval Princovou učebnicí. Už se neodvažoval se zkoušet všechna zaklínadla, která tam našel, ale byl rozhodnutý, že si z knihy zkusí zapamatovat co nejvíc. Nakonec, k vyzkoušení některých zaklínadel nepotřeboval lidi, a vylepšené recepty lektvarů mohl stále velmi obezřetně zkoušet ve Snapeoých hodinách. Harry se zadostiučiněním pozoroval nevraživost ve Snapeově plášti, když se mu nějaký lektvar povedl lépe než Hermioně, avšak jeho úspěchy byly natolik náhodné, že Snape mohl přičítat jeho podařené pokusy možná tak štěstěně.
Vše napovídalo tomu, že přes všechny události, který kouzelnický svět tížily, bude konec školního roku poměrně klidný. Weasleyovi konečně dostali zákaz testování svých kejklí, když většina obyvatel hradu včetně profesorů po večeři - konkrétně po ledvinkovém nákypu - přišla o svůj normální hlas a začala pískat (Harry si vzpomněl, že strýc Vernon jednou mluvil podobě, když chtěl Dudleymu ústy dofouknout heliový balónek z poutě), a museli jako nestudenti opustit pozemky. Malfoy najednou přestal mizet, a přestože vynechal každou hodinu kterou mohl, po chodbách se producíroval s výrazem hrdého šlechtice ("nebo mu někdo kydnul na košili netopýří lejno," jak říkal s oblibou Ron). Harry sice jeho chování nechápal, ale pro změnu mu to bylo jedno. Nechtěl se nechat zranit kvůli nějaké hlouposti. Snažil se soustředit hledání viteálů - a jednoho odpoledne ho konečně Brumbál povolal.
Netušil, co ho ten den čeká

***

Po všech těch hrůzách, po tom odporném lektvaru, po neživých vyskakujících z ledové vody, mu astronomická věž hradu připadalo neskutečné. Získaný medailonek ho studil v kapse.
"Je to špatné, Brumbále. Mladý pan Malfoy dostal přes Komnatu nejvyšší potřeby do hradu několik Smrtijedů. Nevěděl jsem to. Nedošlo mi to."
"Ach... Takže Komnata nevyšší potřeby…"
"Ano. Co nevidět půjdou po vás. Stihli dokonce už vyvolat Znamení zla. Věří, že dneska zemřete." Brumbál klidně pokývl hlavou.
"Dobrá Severusi. Víte, co máte dělat." Snape uhnul pohledem a zavrtěl hlavou.
"Brumbále -"
"Severusi." Brumálův hlas byl slabý, ale nekompromisní. Harry, napůl skrytý v neviditelném plášti jejich rozpravu vůbec nechápal. Viděl jen, jak řediteli rychle ubývají síly.
"Co se sakra děje? Proč mu nepomůžete?" vykřikl, ale ani jeden ze dvou lidí před ním ho neposlouchal. Brumbál se pokusil postavit na nohy, ale nedařilo se mu to. Namáhalo ho jen samotné dýchání.
"Tak mu krucinál pomozte!" Harry zoufale hleděl na učitele lektvarů. Překonal všechnu zášť k nenáviděného profesorovi a čekal, že půjde Brumbála zvednout ze země, čekal, že mu pomůže, Brumbál se přeci dušoval že je na jejich straně, i teď s ním tak mluvil… - nebo snad ne? Harry cítil, jak mu po zádech stéká studený pot. Je snad Snape přeci jen zrádce?
"Profesore Snape?"
Muž v černém plášti se pootočil. Cítil, že se na něj upírají jeho oči, obličej mu však stále zakrývaly černé prameny vlasů.
Harry polkl. Jeho pravá ruka pevně stiskla hůlku s fénixovým perem.

"Profesore..?"

Snape zdvihl ruku s hůlkou směrem k bradavickému řediteli. Pohled se od zelenookého Nebelvíra ovšem neodvrátil.

"Nenávidíš mě, Harry?"

***

Nenávidíš mě, Harry…?
Brumbálovo tělo přepadlo přes cimbuří. Ubohý starý blázen. Pošetilý, ale přesto vždy a za všech okolností myslel na všechny, jen ne na sebe. Člověk, který měl pochopení dokonce i pro mne, ať mou osobu jakkoli nenáviděl - a zvolil si zemřít mou rukou. Harry byl pochopitelně nepříčetný. Přesto jeho pokusy mne zastavit nebo zabít byly směšné; nikomu nemohlo být hůř a nikdo nemohl být hnán nenávistí více než já. Já, princ dvojí krve. Křičel na mne, metal po mně má vlastní kouzla zapsaná v té proklaté knize. Nemohl jsem ho popudit víc, když jsem mu řekl pravdu. Nenávidí sebe, nenávidí mě a ze všeho nejvíce nenávidí Pána zla - a to je to jediné, čím sem mu mohl pomoci. Netuší, co ho ještě čeká. Netuší, jakou odvahu bude ještě muset prokázat, aby skutečně zvítězil. Nechci vidět jeho smrt, a pevně věřím, že ji neuvidím; na druhou stranu, on možná uvidí tu mou. Snad mu včas stačím říct, co potřebuje vědět. A musím odolat pokušení skrýt ho do svého pláště a zmizet. Udělal bych to, ale bohužel vím, že žádný kout tohoto světa již není bezpečný.
Ve všech lidech, kromě Pána Zla, budím pochybnosti. Avšak jejich nenápadná snaha o prohledání mé mysli je proti mé nitrobraně směšná. Pevná bariéra, cihlová zeď, kamenné opevnění… Nic z toho, co je uvnitř, nespatří jiná osoba. Nedovolím to. Nezhatím tu malou šanci na přežití syna Lily Evansové.
Má cesta zdaleka nekončí. Začala zlobou, pokračovala temnotou a skončí utrpením. Pro tebe, Harry, v ní ale vždy bude malý, nepohřbený kousek naděje. Jenom pro tebe.
Napořád.
Konec
 

7 people judged this article.

Comments

1 Saku-chan Saku-chan | Email | Web | 10. september 2013 at 17:52 | React

Já... tě zabiju, zaškrtím, pokoušu a já nevím, co všechno! >.< Tak smutný konec?!!! XD Ten bonus musí být určitě jinak... jinak nevím co! XD Ale mám teď fakt divný pocit a wá TwT Ale hezky napsaný! ^^ No... jdu číst zase od začátku :3333

2 arya arya | 10. september 2013 at 22:49 | React

coooooooooo  to si děláš prdel

3 Blesk Blesk | 11. september 2013 at 13:24 | React

Nooooooooooooooo, tak ty ses s tím teda nemazlila. :-O Málokdo si troufne napsat podobný konec, podobně hořký, hořkosladký, špatný, nebo já nevím, jak to nazvat. Ale máš u mě velkou úctu, žes to tak udělala. Krásně to tam sedělo! Sice bych byla příznivec, kdyby to pokračovalo do happyendu, ale jestli to necháš takhle, rozhodně se nebudu zlobit. Díky moc. :)

4 Sitara Sitara | 11. september 2013 at 13:41 | React

Páni! Husí kůže, nekecám. Smutné konce nemám ráda. I když musím přiznat, že někdy jsou moc krásně napsané, jako tady. Jen je mi líto, že tu už nevidím naději pro šťastný snarry pár :-D Ovšem ten Severusův dovětek o naději pro Harryho mi přišel dokonalý. Nádherný.
Celkově se mi povídka moc líbila, i když bych se nebránila rozvedení (aneb čím delší, tím si čtenář víc pošmákne). Pokud bude bonusová love scéna, budu šťastná jako blecha a trochu mi to vynahradí ten konec :-D A bonusová scéna "po válce" by taky nebyla marná (ať žijí nároční, otravní čtenáři :-D ). Gratuluji k dopsání tak pěkné povídky, je moc fajn, že ses k ní vrátila a moc ti děkuju za příjemný čtenářský zážitek :-)

5 Suzy Suzy | 11. september 2013 at 18:14 | React

Jsem hodně zklamaná, mám ráda happyendy.

6 Panda Panda | 11. september 2013 at 19:00 | React

Díky, díky, díky všem! A omlouvám se příznivcům happyendů - já sem zkrátka melancholičtější a realističtější typ spisovatelky.. :D Jinak beta verze rozhodně rozšířená bude, až bude hotová, znova upozorním odkazem na Daily Slash.
A... pokud bude zájem, bude se dělat tištěná miniknižní verze s ilustracema. :)

7 weras weras | 11. september 2013 at 19:48 | React

To je co? Bylo první,co mě napadlo!! Začátek byl úžasný a stálo za to tuto povídku číst,ale teď tak trochu lituji,že jsem poslední díly vůbec četla. Jako kdybys to honem chtěla mít z krku. Už jsem četla povídky se špatným koncem,ale toto mě zklamalo. To z tím nešlo udělat něco jiného.Mám z toho špatný pocit,jako bych se cítila oklamaná. Ale už dost,jastli jsem tě urazila,tak se omlouvám,ale já to tak prostě cítím!!!Škoda!

8 Panda Panda | 11. september 2013 at 20:35 | React

[7]: V pořádku, jsem ráda že píšeš co si myslíš. Jediné, co chci říct je, že jsem napsala to, co jsem napsat chtěla. Něco jsem trochu uspěchala, ale rozhodně jsem to neutla nebo nechtěla mít honem z krku. Psala jsem to v atmosféře šesté knihy, aby to bylo uvěřitelné. Jenže s tím souvisí holt i ten konec, není to zkrátka čistá fanfikce, a i když se nakrásně rozplývám nad šťastnými konci, tohle jinak (pro mě) skončit nemohlo. A jsem si vědoma toho, že sem mohla být pracovitější a mohlo to být delší. Taky asi bude, tohle zkrátka kostra, na které bude beta verze stavět. :) Je mi líto, že se ti konec nelíbil, ale takhle jsem to napsala a přijmout kritiku je holt můj úděl. :)

9 Sitara Sitara | 11. september 2013 at 21:31 | React

Pustíš se ještě do nějaké další snarry???

10 Panda Panda | 12. september 2013 at 9:21 | React

[9]:  zajímavá otázka :D No, v prvé řadě chci dodělat betu Prince, a pak mám rozdělanej jinej, neslashovej fantazy projekt. Ale snarry povídky jsou lákavé, já ten pairing zbožňuju, ale když něco bude tak spíš one-shot. :) nicméně neumím říct zatím kdy, jestli zítra nebo za měsíc. :D

11 Rivean Rivean | Web | 12. september 2013 at 11:59 | React

mám jedno velké poselství: Nasrat na příznivce happyendů! :D Tohle prostě nemohlo skončit jinak - a proto je to tak geniální. O to víc mi celá tahle povídka utkví v paměti, víc mě zasáhne.
Netvrďte, že se Vám to nikdy nestalo - byli jste zklamaní a zoufalí a nešťastní. To se prostě v životě stává a o to reálnější to je.

Kruci, Yokouši, uvažuji, jestli tě zabít za genialitu nebo začít prosit o další snarry :D
Naprosto božanské až do konce - trpkého, ale dokonalého :)

12 Panda Panda | 12. september 2013 at 12:19 | React

[11]: Já tě žeru Yari :D díky ti za tvou chválu, nevím co víc jsem si mohla přát. :D jinak čestně slibuji, že New Beginning si přečtu večer, teďka jdu za capartama do zušky. :) A až bude první obrázek/první obetovaná kapitola, dej hned vědět, nesmíme to zazdít! :D

13 Martina Martina | 23. april 2015 at 23:04 | React

Tak bohužel i já jsem ten příznivec klišoidních happyendů. FF beru jako odreagování z reality, takže teď, po dočtení poslední kapitoly mě žádná pozitivní slova k povídce nenapadají. Přiznám se, že lituji, že jsem se předem nekoukla na konec, protože kdybych „věděla“, povídku bych nečetla a ušetřila bych se následného zklamání, rozčarovaní a blbé nálady. Pardon. Po formální stránce se povídka četla dobře.

14 proste-panda proste-panda | Web | 24. april 2015 at 11:12 | React

[13]: Nu, co se dá dělat. :) povídka měla vyvolat emoce, což splnila... :D Je mi líto, že tě konec tak zklamal, ale konce jsou holt dobré i špatné. Já se rozhodla to zahrát do autu, protože jsem nechtěla potterovský svět úplně zbořit. Pro mě jako pisatelku je to takhle nejlepší - vydobyla sem si svoje, a přitom děj může pokračovat dál - a v sedmičce si zas snarry můžu upravit. Zase zahodit kvůli konci celou povídku mi přijde poněkud přecitlivělé - ale fajn. Beru tvůj názor. :)

15 Mája Mája | Web | 25. april 2015 at 0:23 | React

Tak já jsem také příznivcem Happyendů. Ale tady to zase až tak špatný konec nebyl. Nebo možná moje naděje plná dušička v tom konci viděla něco, co tam nebylo :D Je fakt, že to Obliviate mě namíchlo. Ale také to není dokonalý plán, že? Harry to přece vyprávěl Hermioně. A ta, jestli zjistí, že má Harry okno, určitě dokáže přijít na to, jak mu vzpomínky vrátit. No jsem nenapravitelný optimista :D Dokážu vidět naději i ve zdánlivě špatných koncích :-)
Každopádně za tvou povídku děkuji a až bude opravená a doplněná, tak si ji ráda přečtu znova. A kdyby se ti přece jen povedl nějaký šťastný dodatek, tak mi uděláš velkou radost ;-)

16 Profesor Profesor | 9. november 2015 at 13:37 | React

Uf, to je mi povídka. Moc pěkná, napínavá a s drsným závěrem. Moc pěkná.

17 hervissa hervissa | 7. march 2016 at 13:33 | React

Tak to byl opravdu, ale opravdu suprovní konec.
"Nenávidíte mě, Pottere?" -> dokonalost sama :3
Hořkosladký, jo, ale sedí to k tomu.
Sevvie prostě splní misi i za cenu ztráty osobního štěstí.
Fňuk.

Ale vážně - palec nahoru. I jako non-Snarry-shipperovi se mi to líbilo ^u^

A teď jdu zkoumat pokračování ;)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement