Články a názory na tomto blogu jsou pouze mé vlastní (a více či méně ironické), a mohou se časem měnit. Blog slouží čistě pro zábavu a odreagování. Vznikl za mých pubertálních časů, a v té podobě zůstává dodnes. Odpusťte dospělému člověku, že se rád vrací do svých rozjívených let. ☺☻♥

September 2013

O Makovém mužíčkovi

24. september 2013 at 14:02 | Panda aneb M_Y |  Povídky
Příběh Makového mužíčka jsem měla odmalička hrozně ráda. Knížka Františka Nepila je totiž krásná, dětská, kouzelná, prostě přesně taková jakou byste ji chtěli mít. A i když jsem přemýšlela, s jakou literární postavou bych se chtěla setkat (aby se to vešlo do 1800 znaků), tak o žádné jiné bych asi nepsala tak šťastně, že se s ní opravdu v mém psaní setkat můžu. taková čest! :D
Povídka má 1791 znaků (možná jsem nějaké slovíčko ještě umázla tady v editoru - teď koukám, 1745 O_o? No, ono kopírovat něco z wordu sem je teda za trest), a je přihlášená do povídkářské soutěže tady na blogu. Všimla sem si jí už začátkem září, pak jsem na ní zapoměla, a dneska si vzpoměla - a bylo mi líto Makovému mužíčkovi aspoň pro radost nevěnovat pár řádek.
Jsem ráda, že sem si takhle mohla zavzpomínat.

Info o soutěži (pokud byste už chtěli číst ostatní spoustu, spoooooustu povídek, nebo přihlásit svou) je zde: http://blog.blog.cz/1309/soutez-nejlepsi-povidka-na-tema-setkani-s-literarni-postavou#komentar109344899

Tak se (s)mějte :)

Panda

Makový mužíček

24. september 2013 at 13:52 | Panda aneb M_Y |  Povídky

Jdu večerní rušnou ulicí a nevšímám si lidí, které má pomalá chůze očividně dráždí. Otáčejí se na mě, jako by říkali - jsem lepší než ty, kliď se mi z cesty. Je jim jedno, že nemám zrovna dobrý den. Brzy proto ulici raději opouštím a vydávám se do tichého parku, kde se zklamaná zastavím u jezírka. V tom mi něco zavíří před obličejem.

Zamžikám očima. Najednou vidím spousty malých drobných korálků, které se sypou kolem mě. Chytám jich pár do dlaně a prohlížím si je. To nejsou korálky… To jsou maková zrníčka! Rozpačitě se rozhlížím odkud se tu zrnka vzala, když mi někdo poklepe na rameno. Brada mi spadne údivem.

Makový mužíček, který jakoby vypadl ze stejnojmenné knížky Františka Nepila, se usmívá od ucha k uchu a začíná kolem mě vesele poletovat na své - samozřejmě létací - makovičce.

"Každý má důvod být smutný, to ale neznamená, že si nemůže vybrat být veselý…" uslyším jeho tichý hlásek, a v zápětí makovička startuje a nechává za sebou namodralou mlhu z makových zrníček. Kroužím rty do úsměvu, otáčím hlavu směrem kam letí, a jako dítě na louce honící motýla se vrhám do nádherné, soumrakové mlhy. Chvíli ani nevidím, kam běžím; zastavuji se, až když najednou poznávám svůj domov, svůj pokoj a svou postel. Rozpřahuji ruce a zjišťuji, že mám na sobě pyžamo - a malý mužíček krouží nad mými barevnými peřinami. Jistě - vždyť Makový mužíček přináší lidem kouzelný, klidný spánek. Usmívám se ještě víc.

Lehám si do měkkých, pohodlných peřin. Do mé skvělé velké postele. Proč mě už dřív nenapadlo špatnou náladu prostě zaspat?

Uvelebuji se a cítím tichý šustot létací makovičky. Makový mužíček zpívá ukolébavku a sype mi mák na víčka. Proč jsem to vlastně byla smutná?

"Díky," vyklouzne mi z úst pouhou chviličku před tím, než začnu spokojeně dřímat.

Díky.

Jak málo stačí k radosti..

13. september 2013 at 21:31 | Panda aneb M_Y |  Blábolení
Je skvělé občas procházet věci uložené v nitru počítače po několik let. Pravda, někdy se člověk trochu zhrozí, co za věci ukládal, stahoval a zbožňoval ve třinácti, ale někdy je ta připomínka něčeho hrozně moc skvělá.
Jako třeba starý obsah mé již ve věčných lovištích odpočívající empétrojky.
Písničky od Ryuichiho z Gravitation?
Adiemus?
FullMetal Alchemist - Brothers?
Danzai no hana z Claymore?
A další, další další, anime i neanime?
Ach, lidi, jak já sem ráda, že sem tuhle složku znovu objevila! Dokonce si i pamatuju, jak ty písničky šli za sebou, když sem je poslouchala na nějaké delší cestě autem. Pěkně na pravém zadním sedadle opřená o polštářek.
Boží, boží, boží!
Nehledě na to, že předtím jsem ještě objevila svou skvělou pěkně schovanou složku doujinshi. Jahahá! Legrační, jak mi některá přišla už spíš děsivo-úsměvná , některá už se mi líbit přestala a některé sem znovu přečetla s láskyplným pocitem toho známého a skvělého a umuchlovaného a enormněrozkošného - prostě fangasm jako za starších časů.
A taky ty mangy Kaori Yuki! Cruel Fairytail! Oh, vesmíre, kde jsou ty časy chidori-sblogu, kde jsou ty časy kdy sem přesně věděla kde najdu doujisnhi od svých oblíbených autorek, kdy jsou ty časy, kdy jsem poprvé koukala na Gravitation.


No, já jen chtěla napsat jak se mám skvěle.
Nemažte historii.
A taky se mějte skvěle!

~Panda

Cesta Prince, část 13

10. september 2013 at 16:01 | Panda aneb M_Y |  Povídky

Uuuuuuff.
Dopsáno.
Dopsánodopsánodopsáno!!!
Jipíjájej!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Takže takhle. Na stodvacet procent bude beta verze. Až bude celá hotová, opět to sem po kapitolách naskládám. Beta-readera bude dělat Yaraki, takže to bude bezva. Počítám, že změny budou, členění kapitol, nějaké příhody navíc, možná vysvětlování, možná bonus v podobě podrobnější love scény, zkrátka - snad to tomu jenom prospěje. Trochu sem pospíchala, chlavně jsem to chtěla dopsat - což se mi konečně povedlo. Má první dokončená vícedílová povídka, přátelé. Jsem na sebe hrdá.
Podrobnosti a připomínky pište. Jak říkám, bude beta.
Jo a.... snad se vám to líbilo.
Díky.


Cesta Prince, část 13