Články a názory na tomto blogu jsou pouze mé vlastní (a více či méně ironické), a mohou se časem měnit. Blog slouží čistě pro zábavu a odreagování. Vznikl za mých pubertálních časů, a v té podobě zůstává dodnes. Odpusťte dospělému člověku, že se rád vrací do svých rozjívených let. ☺☻♥

March 2013

Jo, ten vagón byl na ČD vážně neskutečně čistej...

24. march 2013 at 9:44 | Panda aneb M_Y |  Blábolení

Rozhodně musím říct, že žiju spokojenej život.

Cesta Prince, část 9

10. march 2013 at 10:50 | Panda aneb M_Y |  Povídky
JojojojoJÓÓ! Píšu! Jipíjájej! Dopíšu to! Dopíííšuuuu!!! :D :D

A pardon. Vážně. Sem zaveženíhodný věčný nedokončovací spisovatel. Čas s tím skončit.

Přechozí kapitoly: http://proste-panda.blog.cz/category/povidky . Původně publikováno na down-the-line.blog.cz
A díky vám všem, co jste to četli. Devátá kapitola je doce krátká, ale je a to je hlavní.


Cesta Prince, část 9

Nasrat, fakt že jo

3. march 2013 at 14:37 | Panda aneb M_Y |  Blábolení
Tak já nevím.
Myslím si, že mi pomůže, když místo do kláves klavíru budu mlátit do kláves počítače. Myslím si, že mi pomůže, když sem napíšu, jak nasraná sem, jak zatraceně mi to nejde, jak to jde zatraceně pomalu, a jak zatraceně moc toho ještě zbývá.
V první fázi sem sebou plácla na postel, chvíli mírumilovně ležela a pak šla k piánu zpátky, s chutí a úsměvem. V druhé, téhleté, mám prostě chuť něco rozbít, s něčím pořádně třísknout a jít se prostě se všema svejma pitomejma pocitama vycpat. Jo, hrotím, jebe mi z toho, zároveň prokrastinuju a mám pocit že bych mohla dělat víc, ale zároveň už mi víc hlava nebere a dělám toho tolik co zatím snad nikdy.
A jo, mluvím celou dobu o klavíru, a jo, potřebuju prostě - prostě - prostě ZAŘVAT aspoň tady, když už ne z plných plic v pokoji.
Pořád si myslím, že mi to pomůže.
A pořád si myslím že sem totální zbytečně přecitlivělej vůl.
Bezva, teď už nasranost přechází v zoufalství. Děkuju pěkně.

Jít meditovat? Jít hned zpátky ke klavíru a cvičitcvičitcvičit? Jít dělat cokoliv jinýho abych měla zase pocit že prokrastinuju a bylo mi o to víc na prd?

Zkrátka, lidi, někdy to stojí fakt za hovno. I kdyby jenom pár minut, hodinu, nebo den.

Važte si toho, že nejste sami.

Tož já jdu zase civičt - a u toho meditovat.

oydfhjo sfgldfnjkůsdbhlyxdso-ůpwé@sopxdfjlgm.ykleturzoéipppppppppppppclfo íbsdoůvklm\yx§§!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!§

(to sem jen chvíli opravdu bušila do klávesnice. Teda, tak abych jí nerozbila. Je to uklidňující.)

Smějte se, lidi!