Články a názory na tomto blogu jsou pouze mé vlastní (a více či méně ironické), a mohou se časem měnit. Blog slouží čistě pro zábavu a odreagování. Vznikl za mých pubertálních časů, a v té podobě zůstává dodnes. Odpusťte dospělému člověku, že se rád vrací do svých rozjívených let. ☺☻♥

Vzpomínky...?

11. february 2013 at 21:17 | Panda aneb M_Y |  Blábolení
Chtěla bych říct jen pár věcí.
Zaprvé, lidé strašně snadno zapomínají. Nesmírně snadno. Vidím to i na sobě. Těch smutných věcí se zbavuje trochu hůř, ale jdou vymazat. A pak ty veselé, hlavně tedy motivující a inspirující věci, ty se občas zapomínají úplně samy. A pak, po nějaké době blažené nevědomosti, si třeba přečtete ně co, co ste četli tehdy, a BUM - je to zpátky. Říkáte si - jak sem na tohle proboha mohl zapomenout? Vždyť mě to tehdy tak nadchlo... A jste zase plní té motivace a chcete se zase přiblížit cíli, který sice v hlavě máte, ale odstrčený v myšlenkách "které přece pro běžnej život nepotřebuju". A přitom je to leckdy naopak.
Navíc, já si to tu můžu nakrásně vztahovat na veselé, motivující věci, a lidstvo si bude zapomínat na celou historii, na moudré (i méně moudré) knihy a dál bude opakovat chyby svých předků. Příliš snadno.
Zadruhé... jsem velmi zvláštní otaku. Prakticky už na anime nekoukám, pouštím si Krále Šamanů v cca dvoutýdenních intervalech (snad ho konečně dokonkám do konce), a pak si najedou po x měsících/letech pustím jedno jakési AMV - a pak další - a další --- a sem úplně hotová, zažraná, prostě chci to anime okamžitě vidět jinak prostě umřu - je to epický, dokonalý, boží - a já se stejně v zápětí nedokopu k tomu si to stáhnou a opravdu se na to podívat. Budu si pořád dokola pouštět AMVčko, které na mě udělalo největší dojem, budu u toho slintat, usnu s písničkou a hrdinama v hlavě a ráno se probudím, kouknu na počítač, mávnu rukou že jdu ještě dělat něco jinýho - a nic. Kde jsou ty časy, kdy sem nadšeně stahovala a opravdu používal internet místo k bohapustému prokrastinování k hledání epizod a stahovat, stahovat, stahovat...! To je fakt hodně uhozený.
A zatřetí... Dá se odpouštět, ale ne vždycky se dá zapomenout. Paměť je paměť, a na bolest si jde zvyknout.

A sem ráda, že Grizabella po své písni Memories v Cats dostala další šanci....

(s)Mějte se, koťátka...
 

1 person judged this article.

Comments

1 iheart-hemulkaxutebow iheart-hemulkaxutebow | Email | Web | 12. february 2013 at 16:36 | React

Pekný článok :)

2 Bloody0 Bloody0 | Web | 14. february 2013 at 17:53 | React

Wii :D konečně nový článek. Jo, taky se mi stává, že zapomínám. Vždycky je dobré mít někoho, kdo je schopný některé ty vzpomínky připomenout, protože to co si pamatuje on si nemusím pamatovat já a naopak. Pěkný článek

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement