Články a názory na tomto blogu jsou pouze mé vlastní (a více či méně ironické), a mohou se časem měnit. Blog slouží čistě pro zábavu a odreagování. Vznikl za mých pubertálních časů, a v té podobě zůstává dodnes. Odpusťte dospělému člověku, že se rád vrací do svých rozjívených let. ☺☻♥

February 2013

Vzpomínky...?

11. february 2013 at 21:17 | Panda aneb M_Y |  Blábolení
Chtěla bych říct jen pár věcí.
Zaprvé, lidé strašně snadno zapomínají. Nesmírně snadno. Vidím to i na sobě. Těch smutných věcí se zbavuje trochu hůř, ale jdou vymazat. A pak ty veselé, hlavně tedy motivující a inspirující věci, ty se občas zapomínají úplně samy. A pak, po nějaké době blažené nevědomosti, si třeba přečtete ně co, co ste četli tehdy, a BUM - je to zpátky. Říkáte si - jak sem na tohle proboha mohl zapomenout? Vždyť mě to tehdy tak nadchlo... A jste zase plní té motivace a chcete se zase přiblížit cíli, který sice v hlavě máte, ale odstrčený v myšlenkách "které přece pro běžnej život nepotřebuju". A přitom je to leckdy naopak.
Navíc, já si to tu můžu nakrásně vztahovat na veselé, motivující věci, a lidstvo si bude zapomínat na celou historii, na moudré (i méně moudré) knihy a dál bude opakovat chyby svých předků. Příliš snadno.
Zadruhé... jsem velmi zvláštní otaku. Prakticky už na anime nekoukám, pouštím si Krále Šamanů v cca dvoutýdenních intervalech (snad ho konečně dokonkám do konce), a pak si najedou po x měsících/letech pustím jedno jakési AMV - a pak další - a další --- a sem úplně hotová, zažraná, prostě chci to anime okamžitě vidět jinak prostě umřu - je to epický, dokonalý, boží - a já se stejně v zápětí nedokopu k tomu si to stáhnou a opravdu se na to podívat. Budu si pořád dokola pouštět AMVčko, které na mě udělalo největší dojem, budu u toho slintat, usnu s písničkou a hrdinama v hlavě a ráno se probudím, kouknu na počítač, mávnu rukou že jdu ještě dělat něco jinýho - a nic. Kde jsou ty časy, kdy sem nadšeně stahovala a opravdu používal internet místo k bohapustému prokrastinování k hledání epizod a stahovat, stahovat, stahovat...! To je fakt hodně uhozený.
A zatřetí... Dá se odpouštět, ale ne vždycky se dá zapomenout. Paměť je paměť, a na bolest si jde zvyknout.

A sem ráda, že Grizabella po své písni Memories v Cats dostala další šanci....

(s)Mějte se, koťátka...