Články a názory na tomto blogu jsou pouze mé vlastní (a více či méně ironické), a mohou se časem měnit. Blog slouží čistě pro zábavu a odreagování. Vznikl za mých pubertálních časů, a v té podobě zůstává dodnes. Odpusťte dospělému člověku, že se rád vrací do svých rozjívených let. ☺☻♥

Hledání pravdy

5. january 2013 at 14:17 | Panda aneb M_Y |  Blábolení

Někdy se člověk v celodenním shonu dostane do zvláštního stavu. Může to být kdykoliv a kdekoliv - ráno u snídaně, na nákupu při hledání toho co potřebujete, na večírku, na záchodě, ve sprše, ve vaně, na procházce. V mysli se vám přehodí povrchní denní režim na hloubavý, změní se vám nálada do takové, která ani nejde moc popsat, a začnete bádat nad nejrůznějšími problémy. Problémy mohou být přesně tak různé jako místa, kde jste nad nimi začali přemýšlet. Mohou se týkat vás, někoho známého, někoho neznámého, celého světa. Věci hmotných i nehmotných, existujících, neexistujících. A někdy nemusíte ani přemýšlet ve slovech, ačkoli nám jazyka znalým lidem to přijde prakticky nemožné - ale to je další pro mě hloubavé téma, nad kterým se teď nezamýšlím. Zkrátka, hloubat jde nad vším, a je jen na nás, jak moc povrchní nebo hluboké téma nás v daném okamžiku zasáhne.



Jedna z věcí, které s oblibou tvrdím je ta, že nemám ráda lidi. Obecně. Coby tvory kteří mají velkou moc a tak často ji používají k ničení. Na jednu stranu jsme chytří, používáme jazyk (ačkoli máme spoustu zbytečných slov na hovadiny a pravou podstatu dovedeme vyjádřit jen velmi ztěžka), umíme tvořit a jsme schopni dělat velké věci pro celý svět. Ale už to, že někdo vymyslel atomovku, v každé odborné knize najdeme jak ji vyrobit, ale už se málokdo zamýšlí nad tím, zda to je nebo není třeba, zda je to správné - už to je špatně. Mohu mít v krvi nedůvěřivost a skepticismus, ale nikdo mi nemůže tvrdit, že lidé kteří jdou za svými malichernými cíly a majetky na úkor druhých jsou ti správní a mocní páni tvorstva. A že hodně jich nejde na úkor druhých, ale na úkor všech budoucích generací, ať se jedná o politiku, ekonomiku nebo ekologii. Země si může jak chce plout do záhuby, ale místo abychom s tím my, mocní a vzdělaní, něco udělali, necháme to našim dětem, protože my si teď nahrabeme spousty peněz. Když v tý Amazonce postavíme další čtyřproudou dálnici, do naší smrti se stejně nic moc nezmění. Nebo necháme náš stát utopený v dluzích, protože jsme politicky nepostižitelní, a máme z toho prachy. Vždycky je to stejné. Máme z toho prachy.

Já chci mít peníze. Jako slušně vychovaný člověk věřím, že si je lze vydělat mou vlastní prací, a stejně tak věřím že se dají vyhrát v loterii nebo šťastnou náhodou. Peněz je na světě mraky, každý den se jich tiskne mraky, a když člověk ví, jak je dávat, budou mu tak i přicházet. Chtěla bych je kvůli zabezpečení rodiny a kvůli cestování. Nepotřebuju žít v luxusu a chlubit se v drahých šatech na večírkách, kde je zdvořilé mít na ruce hodinky a šperky aspoň za sto tisíc. Jakou motivaci mají politici? Můžete říct, že podobnou, ale podle mě mají hlavně vidinu vykoupení. Ze všeho, ze všech malérů, průšvihů, jaké za svůj život udělali. Je jim to jedno. Zase jde o jedno sobecké ego, které bude spokojené. Lidi se málokdy umějí spojit, málokdy jich jde mnoho za cílem něco zlepšit, a málokdy se učí z minulosti. Vždycky musí nastat nějaký průser, a i potom první, po čem lidé volají je - kdo je za to zodpovědný. Koho můžeme upálit. Copak jsme to chtěli změnit ještě, než to došlo tak daleko, a nebo to tomu málo co to zkusilo, někdo ulehčil, dovolil, pomohl? Mluvím tu pesimisticky a naštvaně. Upřímně obdivuju ty, co něco dokázali, ačkoli se o tom moc nemluví - veřejnost tohle podle všeho nechce. Proto taky ve zprávách vidíme převážně to špatné. Málokdo vyfotí krásnou scenérii když jde po městě do práce, ale jakmile je v protisměru na dálnici bouračka, stojí všechny pruhy, protože si to lidé fotí. Fotí, kristepane. Kde jsou všichni ti, kterým se to nelíbí? Kteří se na to dívají třeba trochu podobně jako já? Sedí na zadku a nadávají, protože jsou momentálně sami a nevědí jak. A když vědí, třeba se jim nechce. Zase tak špatný to tu ještě není ne? Tak si vystudujeme, najdeme práci, vychováme děti, nějak to tu přežijeme a zase půjdeme.
To je prostě špatně. Když už nic, tak je třeba si život užít. A když budu moct něco změnit, tak se o to pokusím.
Ono taky, kde hledat tu pravdu. V dnešní době vládne světu reklama a byznys. Každá firma na zubní pastu, každá automobilka, každá pekárna bude tvrdit, že je ta nejlepší. Každý politik bude říkat, že je nejlepší. Každá charitativní akce bude prosit "přispějte sem, protože od nás ty peníze OPRAVDU jdou, kam slibujeme". Kolik to je, pět procent? Kdo platí pracovníky, náklady na reklamu, dovoz potřebných věcí, kanceláře? Je to tak s každou malicherností. Mám si koupit na vlasy šampon i kondicionér, protože bez kondicionéru vlasy trpí, nebo si na ně naplácat majonézu, protože to je zdravější? Pokud bychom se chtěli dohrabat pravdě, museli bychom každé odvětví studovat, v každém udělat vlastní výzkum a tak zjistit pravdu, protože nikdo jiný nám jí neřekne. Proč by taky měl? Aby prodělal?

Všechno je možné, pokud člověk chce a věří. Není třeba se plácat v tom, co všechno je špatně. I to, co momentálně říkám já, není pro všechny pravda. Je to jen obraz toho co vidím z mého úhlu a i když nemám problém oprostit se od toho a žít si jen pro sebe, mrzí mě, že je na světě tolik sobeckých duší. A že je jich hodně. A já nad tím občas ve vaně, při snídaní nebo při koukání na mraky začnu dumat. Nic nevyřeším, a pak se zase vrátím ke svým věcem. Mám se skvěle, sem spokojená, zdravá, mám plány které si chci splnit a nechci si před smrtí říkat, co jsem udělala špatně a co sem promrhala. Nechci být naštvaná, že sem si lámala hlavu s malichernostmi.
Žijeme v 21. století. Na většině území téhle planety je zažitý standart toho, co máme, co bychom měli mít a co společnost vyžaduje. Člověk se jen tak nevydá do pralesa žít s domorodými kmeny, aby poznal jiný život. A když mě naštve nakřápnutý počítač nebo ukradený kolo, naštve mě to, i když je to jenom věc, která není absolutně životně důležitá.
Ach jo.
A vůbec netuším, co se závěrem….
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement