Články a názory na tomto blogu jsou pouze mé vlastní (a více či méně ironické), a mohou se časem měnit. Blog slouží čistě pro zábavu a odreagování. Vznikl za mých pubertálních časů, a v té podobě zůstává dodnes. Odpusťte dospělému člověku, že se rád vrací do svých rozjívených let. ☺☻♥

Hobit: Neočekávná radost

15. december 2012 at 16:52 | Panda aneb M_Y |  Recenze
Nejsem žádný renomovaný recenzista, a málokdy mě něco nadchne tak, aby to přetrvalo po otevření počítače a zapnutí blogu. Nebo mě to nadchne, ale nenapadne mě o tom napsat. Posledně jsem psala dojmy z Rob Thurmanové a její Leandrosovské série. Dneska to bude Hobit a jeho neočekávaná cesta.
O tom, že mě to nadchlo svědčí už jen to, že si pořád dokola pouštím Lonely Mountain.

Když jsme se s přítelem rozhodli že navšívíme kino a necháme tam jim každý za lístek 179 Kč, vybrali jsme 2D verzi s titulkama. Dle reakcí recenzentů jsme byli zvědaví, jak se Jackson s knihou popral, a především - jestli bude tak natahované a tak sentimentální jako poslední díl Pána prstenů, a jestli budou dlouhé scény opravdu tak nesnesitelné. A víte co? Pro mě vůbec nebyly.
U filmu, který trvá tři hodiny mám vždycky obavu o dvě věci - abych neusnula a aby se mi nechtělo na záchod. Hobit mě ale dokázal vtáhnout do sebe takovým způsobem, že při titulkách bych odmítala věřit, že sem seděla na zadku tři a půl hodiny včetně reklam. Bůh zatrať reklamy, ty dokážou zkazit celý zážitek kina, ale já chtěla Hobita, středozem, elfy a trpaslíky, a dostala jsem přesně do, po čem jsem toužila.

Abych jen nepěla chválu a nepůsobila dojmem nadšence, kterému stačí krajina Nového Zélandu a pár kostýmů k parádnímu zážitku, pár věcí se dá zminit jako zbytečné, podivné nebo nepovedené. Zaprvé, celý film působí epizodicky. Máme tu několik různých kapitol, které jsou stavěny jako samostaný film uvnitř filmu a proto někdo může čekat jakýsi podivný konec tam, kde něco vlastně ani nezačalo. Každá událost je natažená do maxima a zabraná snad z každého úhlu jaký existuje. Jakékoli cestování podle mě znamenalo dopravit herce na nějakou horu, zajistit bezpečí, nechat je tam několikrát přejít a pak je zase vrtulníkem přesunout jinam. A každá věc, co se tam přihodila, musela nutně souviset s nimi a pokaždé jim zkomplikovat život. A pokaždé se z trablů taky dostali někdy dost absurdním, zbytečným nebo divným klišoidním způsobem. Konkrétní případy (a ano, s drtivou většinou souhlasím), najdete právě přímo zde: http://bloodberries.cz/index.php/vblog/108-hobit-neoekavana-cesta.html - a vycházejí z toho, že přítel si film zdaleka nevychutnal tak jako já. No, coby filmař na to má plné právo.
Přes tyhle všechny věci, které se tam dají lehko najít, a přes to, že můžeme Jacksona nařknout z toho, že se prostě bojí stříhat, nemusí vás to štvát. Nemusí vám to ani trochu vadit, občas se pousmějete a jinak si úplně v klídku můžete vychutnat film, kterej chcete vidět a na kterej máte náladu.
A - abych nezapoměla - hudba je naprosto báječná.

Za mě dávám 90%. Nemůžu jinak, ale také nemohu zaručit, že po druhém shlédnutí to třeba bude míň. Zatím žiju v blaženém světě spokojených a těším se, až zase so Středozemě vrátím.

Panda
 

2 people judged this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement