Články a názory na tomto blogu jsou pouze mé vlastní (a více či méně ironické), a mohou se časem měnit. Blog slouží čistě pro zábavu a odreagování. Vznikl za mých pubertálních časů, a v té podobě zůstává dodnes. Odpusťte dospělému člověku, že se rád vrací do svých rozjívených let. ☺☻♥

December 2012

Hobit: Neočekávná radost

15. december 2012 at 16:52 | Panda aneb M_Y |  Recenze
Nejsem žádný renomovaný recenzista, a málokdy mě něco nadchne tak, aby to přetrvalo po otevření počítače a zapnutí blogu. Nebo mě to nadchne, ale nenapadne mě o tom napsat. Posledně jsem psala dojmy z Rob Thurmanové a její Leandrosovské série. Dneska to bude Hobit a jeho neočekávaná cesta.
O tom, že mě to nadchlo svědčí už jen to, že si pořád dokola pouštím Lonely Mountain.

Když jsme se s přítelem rozhodli že navšívíme kino a necháme tam jim každý za lístek 179 Kč, vybrali jsme 2D verzi s titulkama. Dle reakcí recenzentů jsme byli zvědaví, jak se Jackson s knihou popral, a především - jestli bude tak natahované a tak sentimentální jako poslední díl Pána prstenů, a jestli budou dlouhé scény opravdu tak nesnesitelné. A víte co? Pro mě vůbec nebyly.
U filmu, který trvá tři hodiny mám vždycky obavu o dvě věci - abych neusnula a aby se mi nechtělo na záchod. Hobit mě ale dokázal vtáhnout do sebe takovým způsobem, že při titulkách bych odmítala věřit, že sem seděla na zadku tři a půl hodiny včetně reklam. Bůh zatrať reklamy, ty dokážou zkazit celý zážitek kina, ale já chtěla Hobita, středozem, elfy a trpaslíky, a dostala jsem přesně do, po čem jsem toužila.

Abych jen nepěla chválu a nepůsobila dojmem nadšence, kterému stačí krajina Nového Zélandu a pár kostýmů k parádnímu zážitku, pár věcí se dá zminit jako zbytečné, podivné nebo nepovedené. Zaprvé, celý film působí epizodicky. Máme tu několik různých kapitol, které jsou stavěny jako samostaný film uvnitř filmu a proto někdo může čekat jakýsi podivný konec tam, kde něco vlastně ani nezačalo. Každá událost je natažená do maxima a zabraná snad z každého úhlu jaký existuje. Jakékoli cestování podle mě znamenalo dopravit herce na nějakou horu, zajistit bezpečí, nechat je tam několikrát přejít a pak je zase vrtulníkem přesunout jinam. A každá věc, co se tam přihodila, musela nutně souviset s nimi a pokaždé jim zkomplikovat život. A pokaždé se z trablů taky dostali někdy dost absurdním, zbytečným nebo divným klišoidním způsobem. Konkrétní případy (a ano, s drtivou většinou souhlasím), najdete právě přímo zde: http://bloodberries.cz/index.php/vblog/108-hobit-neoekavana-cesta.html - a vycházejí z toho, že přítel si film zdaleka nevychutnal tak jako já. No, coby filmař na to má plné právo.
Přes tyhle všechny věci, které se tam dají lehko najít, a přes to, že můžeme Jacksona nařknout z toho, že se prostě bojí stříhat, nemusí vás to štvát. Nemusí vám to ani trochu vadit, občas se pousmějete a jinak si úplně v klídku můžete vychutnat film, kterej chcete vidět a na kterej máte náladu.
A - abych nezapoměla - hudba je naprosto báječná.

Za mě dávám 90%. Nemůžu jinak, ale také nemohu zaručit, že po druhém shlédnutí to třeba bude míň. Zatím žiju v blaženém světě spokojených a těším se, až zase so Středozemě vrátím.

Panda

Ty ženské věci aneb WTF

3. december 2012 at 14:01 | Panda aneb M_Y |  Blábolení
Ženský jsou fakt podivný stvoření.
Vím to, sama jsem žena - což je na tom to vtipné.
Možná bych mohla polemizovat, že divné stvoření jsem jenom já, ale už jen z toho, když vidím různé vtípky a hlášky na ženské osoby, je to opravdu spíš vlastnost celého tohohle pohlaví než jednotlivců, ačkoli určitě budou existovat (a podle mě jich moc nebude) vyjímky.
Jak je známo, spousta dívčin mívá špatnou náladu. A když jí má, a někdo - v drtivém případě jejich milý - se ptá, co jim je, odpovědí že nic a ať si jich nevšímá. Nebo na něj rovnou začnou ječet, co že si myslí, že sou přece uplně v pohodě. Nebo tak něco. A když to teda dotyčný "vyptávač vzdá", milé děvče mu pak (za hodinu, za den, za pět minut) nesmyslně vyčiní, že se o ní vůbec nezajímá a nechá jí se trápit nějakou kravinou. (Tenhle stav moc často nemám, a když už, tak buď řeknu, co mi je, nebo řeknu že mi nic není, že divnou náladu mám asi kvůli vrtochům vesmíru.)
Nebo taky oblíbené téma PMS. Jaké jsou ženy před a během svých dnů bestie škrábající oči, od kterých je radno držet se dál, a pak se z hodiny na hodinu změní zase na plyšové zvířátko které chce muchlovat na co přijde. (Tohle taky tak úplně nesdílím - zas tak často bestiální náladu nemám a velice málokdy to souvisí s tím, v jakém stavu jsou mé plodné orgány. Já si hormony klidně rozhážu i během ovulace :D )
Nebo osobní příklad. Včera sem se vrátila z hor, spokojená a v dobré náladě, a jediné, na co sem se těšila bylo, jak zapnu fejsbuk nebo skype a pokecám/zavolám si se svým milým. On zrovna vypadal, že má vážně dobrou náladu, pustil mi filmeček, který za doby mé nejpřítomnosti natočil (kterej doufám že zveřejněj, protože je to fakt epický, ačkoli to byl asi spouštěč mé následující divné nálady), občas něco dodal k filmotvorbě obecně a občas odepsal až za čas, protože kromě počítače se věnoval i nějakým dalším věcem. Řekla bych si - spokojenej kluk kterému jako třešnička na dni píše jeho milá. A víte co? Mě to akorát naštvalo. A co přesně mě štvalo? Že teď momentálně nejsem středem vesmíru a není mi věnováno sto procent pozornosti. Na horách sem byla tak nějak sama se sebou, protože společnost tam byla výrazně starší a já tam byla spíš tak nějak navíc, a těšila sem se na někoho kdo o mě bude mít zájem. A místo toho sem čuměla do chatovýho okýnka, čekala na odpovědi, přemýšlela, co tam můj milý asi dělá a na všechny ty věci, co dělal, sem byla naštvaná a žárlila sem na ně. A bylo mi smutno. Být u něj, tak asi narovinu řeknu, že se omlouvám, mám sobeckou náladu a potřebuju, aby se tak půlhodinku věnoval jen a jen mě. Na tom chatu sem si akorát tak připadala blbě, protože sem neuměla na rovinu napsat, co zrovna mý hormony potřebujou. To je co? Takže sem měla náladu na houby a štvalo mě že on je tak zatraceně v pohodě. A bonus - taky mě naštvalo že na ten skype nezavolal, a zároveň kdyby volal, tak mu to asi nezvednu, protože sme dopoledne lyžovali, pak 6 hodin cestovali a já docela nutně potřebovala sprchu - přece se takhle (a ještě k tomu v blbé náladě) neukážu do webkamery. :D
Hlavně je to naprosto nesmyslný. A teď, jestli se mám za sebe stydět, nebo co s tím.
Ženy. Ach, co jsme to opravdu za bestie... Z žebra Adamova zrodilo se tohle. Adam musel být původně pěkná hysterka, než to předal dál. :D
Ženy.
Nechápu je. Chápete to?

(S)mějte se, človíčci...