Články a názory na tomto blogu jsou pouze mé vlastní (a více či méně ironické), a mohou se časem měnit. Blog slouží čistě pro zábavu a odreagování. Vznikl za mých pubertálních časů, a v té podobě zůstává dodnes. Odpusťte dospělému člověku, že se rád vrací do svých rozjívených let. ☺☻♥

November 2012

Je toho hodně...

20. november 2012 at 22:37 | Panda aneb M_Y
Prvotně potřebuju vzduch - za předpokladu, že už mám funkční tělo.
Když můžu dýchat, potřebuju pít.
A jelikož zatím nepráním, i nějaký jídlo potřebuju.
Pakliže jím a piju, potřebuju se vyprazdňovat.
A, aby se neřeklo, potřebuju to jídlo a pití taky někde sehnat.
A taky potřebuju oblečení, protože jakožto lidský holý tvor bych už venku zmrzla.
No a nějaký příbytek kde můžu složit zadek.

Potřebuju postel, peřiny a polštáře, protože zbožňuju spánek a rochnění se v teploučkém pelechu.
Potřebuju horkou vodu, sprchu, nejlépe vanu, kam se můžu naložit a smýt ze sebe všechno denní špínu.
Potřebuju elektriku nebo plyn. Nebo aspoň táborák. A taky potřebuju sypané čaje a varnou konvici a hrnky, a taky sůl, mlíko, mouku, vajíčka, pánev, olej, misky, míchačku, talíře a nutelu na palačinky. Sporák je samozřejmostí.
A taky občas nějakou zeleninu, ať mi z toho sladkého nehrábne.

Potřebuju čas od času (často) obejmout.
Potřebuju říkat, co si myslím, i když to sou hovadiny a omílám problém sto různými větami pořád dokola.
Potřebuju mít pocit, že alespoň pro někoho tu jsem.
Potřebuju lásku.
Potřebuju cvičit tělo a mysl, ať se ze mě nestane moc lenivej blbeček.
Potřebuju Slunce. (to bych přihodila ke vzduchu)
Potřebuju věřit.
A věřím.
(neberte to, prosím, příliš nábožensky.)

A momentálně potřebuju jít spát.
Dobrou noc, koťátka...

Podivné výlety mysli

18. november 2012 at 22:28 | Panda aneb M_Y |  Blábolení
Občas mám pocit, že tělo neposlouchá mysl.
Nebo že tělo neposlouchá vědomí.
Nebo že poslouchá nějaký příkazy z nevědomí, nebo nějakýho dalšího tvora kterej řídí mozek a vydává signály kde, co a jak. Taky může být mozek zcela samostatná bytost která uplně dlabe na to co si myslím a sama vyhodnotí, co zrovna udělá.
Třeba mě nechá zvednou ruku a natáhnout se pro pití, když mám žízeň ale sem tak líná že sama nechci rukou hýbat, nechá mě udělat pohyb, který sem před nanosekundou udělat nechtěla, zvedne mě z postele v šest ráno kvůli zvuku, kterej slýchám často a je mi uplně ukradenej. Nebo mě rozbrečí když mám v hlavě uplně vygumováno a nemám nejmenší tušení, proč bych zrovna měla brečet. Nebo mě nutí se tlemit a dělat strašný blbosti, ač sem nepožila kapku alkoholu nebo cokoli jiného. A někdy mi jen tak do vědomí nechává proplouvat hloupé myšlenky, které mě v okamžiku nutí prožívat emoce, s nimiž se pojí, a to třeba fakt obrovskou radost (to méně), nebo obrovský strach, hrůzu a smutek (to častěji). Dokonce i když jdu po ulici a nějaká takováhle myšlenka mě přepadne, zjistím, že málem natahuju do breku dřív, než stačím tu myšlenku jako totální hovadinu vyhodit z hlavy.
Proč to? Proč děláme věci, i kterých ani nevíme, že je děláme? Z blogových zkušeností už mám devadesátí procentní jistotu, že těmito stavy netrpím sama (aneb si v prdeli - přečti si pár článků na blog.cz a zjistíš že všichni sou v prdeli uplně stejně) - takže co v tom je?
Možná bych to byla schopná nějak vysvětlit (ať tou nejjednodušší nebo nejsložitější cestou), ale to se mi nechce. Pro jednou chci ty otázky jen klást a dělat tvora neschopného přemýšlet nad vlastním děním.
Tož, asi tak...
(S)mějte se!
:D

Démoni v nás aneb Mononoke

16. november 2012 at 16:24 | Panda aneb M_Y |  AMV, music etc
V mém světě přebývá jedno anime, které strašně žeru, strašně se ho bojím a jsem z něho prostě uplně odvařená. Prostě mě chytlo a zavařilo mi hlavu. A tak dál.
A víc vám k tomu asi neřeknu.
Ale můžete se podívat...


Meh....

13. november 2012 at 20:10 | Panda aneb M_Y |  Blábolení
Stalo se to asi takhle:
1. chtělo se mi něco napsat
2. zachtělo se mi napsat článek sem
3. otevřela sem si blog a pořád mě nenapadlo, o čem psát
4. přihlásila sem se a prostě sem něco začla.
5. "Moje osobnost"? To čtenáře opravdu zajímá? Číst si jací lidé jsou, nebo jací o sobě napíšou že jsou, protože v nich tváří v tvář číst neumí nebo se chováme jinak než haj bychom se chovat měli?

No dobře, vlastně to je otázka k zamyšlení. Ono není těžké v lidech vidět co chceme vidět. A co vidět nechceme, tak neuvidíme, a proto budou vždycky ti nejvysmátější lidi co ostatní rozesmívaj ti nejméně pochopení. No, to si přeberte jak chcete, na 9gagu na to bude určitě spousta pseudochytrejch glos.
Co se mě týče, hlavní rysy mé osobnosti jsou prakticky jednoduché. Jsem zatraceně líná, do toho občas asi příliš ambiciózní a cílevědomá a sem tam hrotím věci (ač opravdu či jen tak vypadám), a přitom se spíš řídím tím že "nějak to vždycky dopadne" a "netřeba to řešit". Ale to bych nemohla být žena, aby to přeci jen zas tak jednoduché navenek nebylo.
Máte z toho článku něco? Ne? Já upřímný potěšení, protože mě v tuhle chvíli baví rejdit prstama po klávesnici. A jo, baví mě to víc jak psaní na papír, protože tady nemusím škrtat a nemusím se na sebe zlobit že píšu škrabopisem.
Jo, umím na lidi kašlat, ale spíš na jejich obecnou většinu co neznám.
Kvůli těm, na který kašlat nechci sem se znovu pustila do Cesty Prince. Už mám skoro celou další kapitolu. A kupodivu se nad tím docela bavím, ačkoli slashový záměr se stává spíše komickou hříčkou než žánrem... no uvidíme.
A, Vesmíre, ať už mě zejtra nebolej záda, pokorně prosím. Sice sem se asi prostě křivě vyspala (a že mě ani ne ve dvaceti bolej záda je vlastně dost ponižující), ale každej se občas křivě vyspí a není třeba, aby to páteř tak prožívala, vážně.
Jinak ti děkuju, jak si skvěle žiju!
Zítra bych mohla zas něco vyhrát na losu....

Smějte se, dítka, a nechť všichni co vás znám jste provázeni Sílou! (a co vás neznám, uznejte sami, zda to taky chcete.)

A mimochodem, opravdu zbožňuju svý nový pozadí na ploše. Jenže když sem ho sem chtěl hodit, zasekl se mi net a počítač zastávkoval. Tak možná příště.

Edit: btw, jestli si myslíte, že ste každej originál a máte svý jedinečný problémy... stačí si přečíst pár článků na téma. Třeba deset. A uvidíte, že spousta lidí je uplně v prdeli jako vy. :D A dost řečí, do toho originálu každej vyroste, a dokud se nerozhodne, může být ten originál opravdu ušitý z tolika barev a látek, kolik jich jenom na světě je.

Postřehy do prázdna

3. november 2012 at 21:19 | Panda aneb M_Y |  Blábolení
Dnešní den bych přidala jeden takový status, pohou myšlenku, snad dokonce tweetnutí - které by se pro limit do tweetu ani nevešlo:

Začínám nesnášet televizi. Nejenom kvůli reklamám, stupidním reklamám a reklamám po 10-ti minutách filmu, ale i kvůli usekanejm koncům filmů, osekaný závěrečný hudbě, osekanejm titulkám a kvůli podělanejm dabingům, kterých úplně zbytečně nahrávaj několik, protože každá podělaná stanice musí mít svůj a stejně jim vůbec nevadí, že sou UPLNĚ NA HOVNO. Na ten primáckej Avatar se fakt nemůžu dívat.A fejsbuk se mi taky nějak zase předělal. Zvětšuje tu písmo aby přilákal starší generaci co už blbě brejlí do počítače?
Ach jo.
Ještě že nemám žádný podstatný problémy.


Hawk.