Články a názory na tomto blogu jsou pouze mé vlastní (a více či méně ironické), a mohou se časem měnit. Blog slouží čistě pro zábavu a odreagování. Vznikl za mých pubertálních časů, a v té podobě zůstává dodnes. Odpusťte dospělému člověku, že se rád vrací do svých rozjívených let. ☺☻♥

Cesta Prince, část 8

2. august 2012 at 16:38 | Panda aneb M_Y |  Povídky
Fandom: Harry Potter
Pairing: HP/SS
Rating: NC-17
Cesta Prince, část 8
Severus Snape mlčky hleděl na spícího tmavovlasého chlapce. I když ještě před hodinou jeho srdce bilo tak rychle jako nikdy předtím, teď byl klidný a vyrovnaný.
V ruce svíral hůlku. Zvedl ji před sebe a letmo se dotkl druhou rukou hladkého, tmavého dřeva. V tu chvíli mu byla nejlepším přítelem. Byl si jistý, že s ní dokáže všechno obrátit do původního stavu, který byl daleko jednodušší a nepopiratelně bezpečnější než ten současný. Lehce si odfrkl a nechal zmizet ze rtů letmý úsměv. Nemohl říct, že se mu nedostalo toho, po čem toužil, ale také nemohl říct, že by teď byl šťastný. Přebíral vzpomínky na nedávnou… poněkud nečekaně strávenou hodinu, připraven opět se vzdát toho kousku života, ze kterého nesálal chlad. Zastřené oči se pomalu vracely do přítomnosti.
Pevně stiskl rty a namířil hůlkou na chlapcovu hlavu. Naposledy zavřel oči, připraven pronést kouzlo zapomnění a vrátit zpět vše, čím ohrozil bezpečí člověka, kterého se snažil chránit téměř celý život.
Když se chystal kouzlo vyslovit, ucítil palčivou bolest na levém předloktí. Vytržen ze soustředění sebou škubl a znechuceně se podíval na svou paži. Obličej mu ztvrdl a oči potemněly, když svěsil hůlku a vykročil rychlým krokem ven z učebny.
Nejdříve za Brumbálem.
Potom za Pánem zla.
***
Harry polekaně otevřel oči. Právě se probudil ze snu, ve kterém se kdosi nepříjemně řezavě smál, a před kým nemohl utéct. Pak se před ním vynořil Protiva v obleku vodníka a Harry zjistil, že je to jeho smích, který mu tak rve uši… Probudil se tehdy, když po něm Protiva hodil kýbl studené vody se spoustou žlutých, růžově puntíkovaných pulců.
Naštvaně se posadil a obličej mu okamžitě zalila červeň. Čím to, že něco jeho mysl málem vyloučí z paměti a něco mu vyskočí tak nechutně rychle? Nechtěl, byť jen jediným náznakem, v žádném případě přemýšlet nad včerejší… jak to má sakra nazvat?! Vstal z postele a natáhl se pro košili pohozenou na podlaze. Když hledal správné rukávy, všiml si malého lístečku přilepeného na zádech. Udiveně ho z košile sundal a dal se do čtení drobného písma.
"Nedávno jsme si s tebou popovídali, že? Tak nám hlavně nezapomeň říct, jaký byl náš nejnovější matoucí plyn na bázi matoucího kouzla! Je sice trochu slabší, ale neměl bys být po něm schopen normálně uvažovat, a jako bonus by se ti mělo zdát něco hodně trapného. A mimochodem - je to první verze prototypu a ty jsi ji jako první vyzkoušel! Gratulujeme!!
W&W."
Harry strnul. Pak, dýchaje pomalu a zhluboka, propaloval papír pohledem. Ruku, ve které jej držel, pomaličku začal svírat v pěst a papírek drtil uvnitř dlaně. Nakonec druhou rukou prudce odtrhával cáry papíru ve snaze systematicky zničit, zlikvidovat a totálně vymazat důvod jeho včerejšího počínání. Trochu se vzpamatoval, až když mu zbytek papíru začal v rukách doutnat, a upustil ho na zem.
Po minutě zírání na zčernalé lístečky na ně ještě pořádně dupl.
Okamžitě začal sbírat svoje věci. Žádný lektvar nikde neviděl a jelikož tu ležel už šest dní, usoudil, že nikomu nebude vadit, když se prostě zvedne a vypadne odsud pryč.
Usilovně se snažil zbavit dojmu, že má jednu (nejmenovanou) část těla bolavější víc než obvykle.
Když vystřelil na chodbu a hnal se do Nebelvírské věže, vůbec nebyl schopen vnímat dění kolem něj - totiž studenty, kteří se různě trousili do Velké síně na snídani. Venku už bylo docela světlo, což znamenalo, že je minimálně devět hodin ráno. Nakrčil nos. Zrovna když kontroloval, jestli si tu košili na sobě vůbec zapnul, někdo do něj vrazil.
"Auu," vydralo se mu z úst a chytal ztracenou rovnováhu; nijak netoužil skončit na zadku (!) na studené podlaze. Hlavou mu zavířila vzpomínka na lechtací plyn a Nevilla Longbottoma.
"Harry!" ozval se vedle něj překvapený dívčí hlas a vzápětí ho objaly něčí drobné ruce. Překvapeně vyjekl. "Harry, konečně tě zase vidím!" Postava, která ho držela v náručí se šťastně rozesmála na celé kolo. "Byl si celou dobu u Snapea ve sklepení? Už si úplně, úplně zdravý? Ten parchant nás k tobě vůbec nechtěl pustit, vůbec nebral ohled -"
"Ginny, zadrž," vyrazil ze sebe Harry, který konečně poznal hřívu rudých vlasů, které ho šimraly v obličeji. "Takhle mě uškrtíš a budu se tam muset vrátit."
"Jé, promiň! A ne, nemusel, madame Pomfreyová se dneska vrátila."
"Cože, dneska? Dneska? No to je vážně skvělé. Omluvíš mě, Ginny?" Harry v duchu zaklel a vymanil se rusovlásce z objetí.
"Počkej, kam chceš jít? Nemáš hlad? Je snídaně -"
"Určitě mám nějakou školu, musím jít." Ginny zamrkala.
"Vždyť je sobota, ty trdlo! A Hermiona pro tebe má všechny úkoly a zápisy, nemusíš se bát. Co je s tebou? Nezkoušel na tebe Snape matoucí kouzlo?" Harry zaúpěl.
"Matoucí- ! Ne, anebo nevím, to bude asi tím léčivým lektvarem. Zkrátka jdu do ložnice, musím si lehnout." Jo, lehnout, zaúpěl znova v duchu a vyrazil pryč. Naprosto zmatenou Ginny nechal daleko za sebou.
Když konečně dorazil do ložnice a udýchaně doběhl ke své posteli, zastavil se a snažil se přijít na to, co má dělat. V tom do jeho zad narazilo něco jako beranidlo.
"Harry!" zaryčel za ním rusovlasý, pihovatý mladík. Harry se popadl za hrudník a málem se stočil do klubíčka na podlahu; to už mluvil dál Ron, kterému bylo očividně jedno, že "Harrymu!" vyrazil dech.
"Tak už ses vrátil, kamaráde! To jsem rád, že tě Snape v té kobce nezamordoval!" halasil zvesela a popleskával Harryho po zádech.
"Rone -"
"Musím to hned říct Hermioně a něco spolu podnikneme, zanedlouho bude zase výlet do Prasinek, tak by sme mohli -"
"Rone!" zařval Harry a utnul proud slov řinoucí se z Ronových úst. Ten překvapeně zmlknul.
"Zrovna teď mám chuť podstatnou část tvojí rodiny a ještě někoho dalšího zabít, tak mě prosím chvíli nech a -" zarazil se a sklouzl pohledem na Rona, který se tvářil naprosto šokovaně. Harryho napadlo, jak moc nepříčetně se asi tváří.
"Totiž… Rone, promiň, já jsem jen - totiž, jsem úplně mimo, víš... prostě…" zkusil se ovládnout třesoucí hlas, ale jenom koktal nesmysly. Zmlkl, ale následující minutu zaraženého ticha už ale neustál.
Sesunul se do postele. Zmohl se jen na tiché zasakrování.
"Harry?" Zpoza dveří ložnice se ozval další hlas.
"Ahoj Hermiono, jsi tu dlouho?" zahuhlal Harry a zarytě pozoroval tmavý flek na podlaze. V tu chvíli si uvědomil dvě věci: hrozně nutně to potřebuje někomu říct. Na druhou stranu, Ronovi to rozhodně říct nedokáže.
"Hele," ozval se v tu chvíli jeho nejlepší kamarád mírným tónem, "jestli se něco stalo, tak to prostě vyklop. Očividně nejsi v pořádku. Omlouvat se mi nemá smysl, poznám, když ti něco je." Harry se zhluboka nadechl a pokusil se o nějaké vysvětleno.
"Rone, já… Asi potřebuju mluvit s Hermionou. Ten lektvar má dost protivný vedlejší účinky, které bych potřeboval něčím potlačit. Můžeš jít zatím na snídani?"
"No, jasně že můžu… s tím bych ti asi moc nepomohl…" odpověděl zaraženě a nejistě se otočil ke dveřím. "Takže já jdu, jo?"
"Jo. Prosím. Dík." Poslouchal zvuk vzdalujících se kroků na schodišti, dokud úplně neutichly. Nikdo další v ložnicích nebyl; všichni byli buď dole, ve společenské místnosti nebo na snídani. Naštěstí tudy prolétl tak rychle, že si ho nikdo z rozespalých spolužáků ani nevšiml.
Letmo se podíval na Hermionu, která si přisedla k němu na postel, a zahanbeně sklopil pohled.
"Co se stalo, Harry?" zeptala se Hermiona tiše. Očividně si myslela (nehledě na to, že historka s vedlejšími účinky jí naprosto minula), že se stalo něco vážně hrozného. A to bylo vůči ni - i Ronovi a Ginny, přihlédnuto ke stavu, v jakém byl před týdnem - docela nefér.
"Snape něco… Může za to Snape?" Harry si odfrkl.
"Uzdravil mě, to bezpochyby. Jsem jak rybička, neboj." Hermiona vyčkávavě mlčela. Nervózně polkl. Jak to má říct? Jak?!
"Ale on za to vlastně nemůže. Teda může, jen… prostě…hm, řekl bych, plynové okolnosti." Hermiona překvapeně zamrkala.
"Plynové-? Mají s tím něco společného Weas-"
"Hermiono," řekl zoufale a podíval se jí do očí. "Já se - on se se mnou - úplně -"
"U Merlina, cože?" Hermiona zmateně těkala pohledem.
"Já jsem se… vyspal se Snapem."
***
 

6 people judged this article.

Comments

1 hervissa hervissa | 5. march 2016 at 15:02 | React

Hermiono, teď je čas na hluboké dýchání a knížky o psychologii.

2 proste-panda proste-panda | Web | 6. march 2016 at 10:58 | React

Zajímalo by mě, jestli si vynechala komentování sedmé kapitoly jen tak, nebo jsi jí nečetla? :D (ps, nic v ní opravdu, ale opravdu není... :D :D)

3 proste-panda proste-panda | Web | 6. march 2016 at 10:59 | React

Ale jinak ohromně děkuji za všechny komentáře, neskutečně moc potěšily! :33

4 hervissa hervissa | 6. march 2016 at 17:57 | React

Nemáš zač ^_^ Člověk má prozkoumávat i jiná zákoutí fandomu... :D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement