Články a názory na tomto blogu jsou pouze mé vlastní (a více či méně ironické), a mohou se časem měnit. Blog slouží čistě pro zábavu a odreagování. Vznikl za mých pubertálních časů, a v té podobě zůstává dodnes. Odpusťte dospělému člověku, že se rád vrací do svých rozjívených let. ☺☻♥

Cesta Prince, část 3

2. august 2012 at 16:25 | Panda aneb M_Y |  Povídky
Fandom: Harry Potter
Pairing: HP/SS
Rating: NC-17 (bude)
Věnování: webu The Daily Slash, nejlepším stránkám, jaké na dané téma znám.
Cesta prince, část 3
***
Další den Harry Malfoye vůbec neviděl. Ani u snídaně ve Velké síni, ani kdekoliv jinde. A - což byl ještě zvláštnější - Snape sice s tradičně nakyslým výrazem u snídaně seděl, nicméně celý den se mu nedostalo jediné zmínky o dalším školním trestu. To samé v pondělí. Možná na Harryho zapomněl, ale to bylo přinejmenším stejné pravděpodobné jako myšlenka, že by se Ron s Hermionou rozešel.
Harry se pousmál. Včera s ním oba kamarádi zůstali v Nebelvírské společenské místnosti a chtěli si povídat (snad jim konečně došlo, že ho zanedbávají), ale Harry měl takové množství domácích úkolů, že si to vůbec neužil. Další dny bylo samozřejmě vše při starém, kromě příležitostných rozhovorů s Nevillem nebo Lenkou.
Úsměv ze rtů začal Harrymu pomalu mizet. Občas nakoukl do Pobertova plánku kvůli Malfoyovi, a neskutečně ho vytáčelo, když ho čas od času nemohl najít. Mnohokrát prohledal mapu křížem krážem a nedostal odpověď, kde se jeho rival nachází. Tím víc byl ovšem v pokušení proměnit ho v netopýří střívka jen co ho uvidí, a vymlátit z něj informaci, kam sakra vždycky zmizí.
Dny ve škole se scvrkly na nekončící studium a famfrpálové tréninky. Sem tam ještě vyvolal rozruch Weasleyovský ultrarychlý lechtací plyn (Harry si uvědomil, že při té příhodě to bylo asi naposledy, co mluvil s Ronem), samovznítivé prskavky nebo podobné, nově vymyšlené kejkle, ale když spadla na Bradavice první sněhová pokrývka, cítil se Harry osamělý jako nikdy před tím. Musel uznat, že je to lepší, než být považován za blázna jako tomu bylo loni, ale teď se mu dostávalo jen občasných zvědavých pohledů - a to bylo vše. Jelikož se nedostal do žádných menších ani větších malérů, Ron s Hermionou si na něj zřídkakdy našli čas, a kdyby Harry náhodou nenašel v knihovně v nejzastrčenější polici s vyřazenými, potrhanými učebnicemi tu zvláštní knihu, nejspíš by zemřel nudou.
Ta kniha byla vskutku fenomenální. Po večerech s ní často trávil čas a četl si, ačkoliv by něco takového dřív považoval za ryze "Hermionovskou" aktivitu. Byla to vlastně stará učebnice lektvarů, na jejíž první stránce se skvěl podpis jakéhosi Prince dvojí krve. I když Harry pátral, nenašel o něm žádnou zmínku ve spisech nebo starých novinách, ale to nebyl hlavní důvod, proč ho kniha tolik přitahovala; byla plná rukou dopsaných rad pro přípravu lektvarů a dalších, nesouvisejících kouzel, které zřejmě neznámý Princ sám vymyslel.
Když poprvé vyzkoušel rady na okrajích stránek přímo při hodině lektvarů, dosáhl neuvěřitelného výsledku - byl dokonce lepší než Hermiona. Ovšem potom, co ho Snape probodl pohledem tak podezřívavým, až se Harry obával, že použije nitrozpyt k odhalení pravdy, se snažil na genialitu Prince moc neupozorňovat. Řídil se jen některými řádky, a občas schválně lektvar pokazil, aby nikdo nepojal podezření.
To nic neměnilo na tom, co pro něj ta učebnice znamenala. Vyzkoušel už spoustu "rukou psaných a neschválených" zaříkadel (jak tomu říkala Hermiona), a často s nimi sklidil velký úspěch. Posledně vyzkoušel zaklínadlo Ridduro na Protivu; tomu se potom na celý zbytek dne smrsklo celé tělo kromě hlavy do velikosti tenisáku, a kvůli převážení poletoval hlavou dolů s tělíčkem vytrčeným ke stropu. Zároveň byl Harry schopný si pamatovat cenné rady při přípravách lektvarů, což - jak doufal - mu jednou pomůže v kariéře bystrozora. Nicméně… společnost dvou jeho nejlepších přátel nemohlo nahradit nic.
Vůbec nic.
Musel uznat, že zoufale potřeboval nějaké rozptýlení.
***
Krátce po svátcích Harry opět bezcílně bloumal po školních chodbách. Zrovna přemýšlel nad zaklínadlem Sectumsempra, které našel v učebnici Prince se zvláštní poznámkou - určeno nepřátelům - když zaslechl nějaký hluk a vzápětí naštvaný výkřik. Bez přemýšlení vytáhl hůlku a rozběhl se směrem, odkud se výkřik ozval, a sotva zabočil za roh chodby, spatřil na podlaze sedět Ronovu rudovlasou sestru Ginny. Okamžitě k ní zamířil a lámal si hlavu, co je na ní tak divného; pak mu došlo, že její levá ruka se nadouvá jako balon a vyskakují na ní velké fialové puchýře.
"Ginny," ptal se okamžitě, "Ginny, co se ti stalo?" Přisedl k ní a začal zkoumat její ruku, která už měla málem dvojnásobnou velikost.
"To ten kretén Malfoy," odsekla a obezřetně pozorovala, jak ruka dál natéká.
"Malfoy?" zavrčel Harry. Zrovna jeho dlouho neviděl. "Proč?"
"Narazila jsem na něj na chodbě," začala Ginny naštvaně vysvětlovat. "Sotva mě uviděl, začal provokovat a urážet. Nedal si pokoj a strašně mě vytočil, ale než jsem ho stihla proklít, vyslal kletbu on. Uhnula jsem, ale zasáhl mi ruku." To už Ronova sestra prskala vztekle jako kočka. "Pak prostě zmizel. Zmizel, zbabělec zatracenej!" Harrymu se obličej stáhl zlostí.
"Dojdeš na ošetřovnu? Půjdu za ním, stejně si s ním potřebuju něco vyřídit," řekl a pomohl Ginny na nohy. "Kudy odešel?"
"To nevím, ale na ošetřovnu nemůžu. Madam Pomfreyová tu není."
"Cože," nechápal Harry, "není tady?"
"Ne." Ginny se zamračila. "Leží v Nemocnici svatého Munga. Někdo se pokusil pronést do hradu nějaký podivný náhrdelník, a když ho měla prozkoumat, omylem se ho dotkla. Nikdo neví, kdy se vrátí, ale odteď máme se zraněními chodit za Snapem. Jako učitel lektvarů nám pomůže nejlíp."
"Náhrdelník? Za Snapem? To si děláš legraci! Kdy se to stalo?"
"Včera," odpověděla Ginny ponuře. "Moc lidí o tom ještě neví." Pak se odhodlaně podívala na Harryho. "Takže musím za Snapem, než začnu padat na levou stranu. Jestli Malfoye najdeš, tak ho - tak ho -" nedořekla a sevřela zdravou ruku v pěst.
"Neboj Ginny," odpověděl Harry tiše, "až ho najdu, tak ho Snape tak rychle dohromady rozhodně nedá."
"Můžeš použít Ridduro, ať se pobavíme. A, Harry," řekla Ginny a pomalu se otočila k odchodu, "děkuju." Harrymu přeběhl po rtech temný úsměv.
"Nemáš vůbec zač."
Harry si nepamatoval, kdy byl naposledy tak rozzuřený. Měl Ginny rád, dokonce hodně rád, i když ještě nerozpletl emoce, které k ní cítí - a Malfoy jí jen tak, bez důvodu prokleje?!
Tryskem zamířil k Nebelvírské společenské místnosti, která byla nedaleko, se záměrem podívat se do Pobertova plánku. Věděl, že Malfoy mohl zmizet kamkoliv, a tohle byla nejrychlejší cesta jak zjistit, kde se nachází. Pokud se ovšem zase nevypaří z povrchu zemského, pomyslel si nakvašeně.
Naneštěstí pro Malfoye ho Harry v plánku našel. Hned nato zamířil k umývárně ve druhém patře, a zatímco divoce přemýšlel, co tomu parchantovi provede a drtil mezi zuby tiché kletby, rychle se k místu určení přibližoval.
V poslední chodbě, která ho od umývárny dělila, zpomalil. Pomalu oddychoval a nutil se ke klidu, když v tom ho zezadu popadla něčí ruka za rameno. Bleskurychle se s napřaženou hůlkou ohnal, připraven vyslat kletbu, ale dotyčný před ním polekaně uskočil.
"Proboha, Harry! To sem já, Ron, co sakra blbneš?"
"Rone!" vyjekl Harry naštvaně a sklonil hůlku. "U merlinových kalhot, co tu děláš?" Ron udiveně zamžoural očima.
"No hledám tě! Chci ti něco dát… Co je s tebou Harry?"
"Nic," ucedil mezi zuby, "mám něco na práci. Dáš mi to večer." Ron se zatvářil vyděšeně.
"Ježiši Harry, úplně mě děsíš! Musím ti to dát teď, nevím, kdy to bráchové vypustěj…" vymáčkl ze sebe a podával Harrymu malou ampulku se sytě žlutou tekutinou. "To ten novej plyn, ukradl jsem bráchům protilátku - když ucítíš lechtání v nose nebo mravenčení v nohách, máš minutu na to, abys to vypil, jinak je pozdě -"
"Jasně, fajn Rone, díky. Beru si to. Teď běž," odsekl, natáhl se po ampulce a zastrčil ji do hábitu. "Říkám ti, běž!" zopakoval a hodil po Ronovi nesmlouvavým pohledem.
"Snědl si snad kýbl běhničích vajíček, nebo co? Tak já jdu, když si to tak přeješ," zamručel Ron a nakvašeně se odplahočil pryč.
Harry zatřásl hlavou. Večer se mu určitě omluví, ale teď si potřeboval vybít vztek na tom blonďatém zmetkovi.
Pomalu se blížil k umývárně. Upřímně doufal, že tam Malfoy ještě je, a chtěl co nejtišeji vejít dovnitř.
Plán se mu ovšem nezdařil.
Dveře pronikavě zavrzaly a Harrymu nezbylo nic jiného, než s hůlkou v pohotovosti rychle vtrhnout dovnitř. Okamžitě se zastavil a pohlédl rovnou před sebe, kde na něj ze zrcadla nad umývadlem hleděl Dracův překvapený obličej. Ten se v zápětí se nenávistně zašklebil.
"Pottere -" nestačil ani vyslovit a honem se odmrštil pryč od zrcadla, které zasáhla Harryho kletba.
"Malfoyi," nadhodil konverzačním tónem Harry, "to jsem rád, že se opět setkáváme." Opatrně se blížil k umývadlu. Tahle umývárna byla dost rozlehlá na to, aby se v ní člověk mohl schovat. Nakoukl za roh a zahlédl Malfoye o zlomek vteřiny dřív, než švihl hůlkou.
"Enerve statum!" Harry honem uskočil za jednu z kabinek před světelným paprskem. Okamžitě přitom namířil hůlkou za sebe.
"Expelliarmus," zařval, ale kouzlo zasáhlo pouze kachličku na podlaze, která pukla ve dví a náraz se nesl celou místností. Harry zůstal za kabinkou a hodnotil situaci. Pomalu si klekl na zem a podíval se do škvíry pod stěnami. Z druhé strany na něj hledělo světlé oko.
Za chvíli proti němu vyšlehly plameny.
"Aquamenti," rozpřáhl se bez váhání a plameny uhasil. "Oheň na záchodcích? Chybí ti originalita, Malfoyi," pronesl do zdánlivě prázdného prostoru v umývárně a vklouzl do sprch na druhé straně místnosti.
"Na čem záleží, Pottere?" uslyšel Malfoyův hlas, rozmazaný akustikou. "Na kouzlu samotném, nebo jen způsobu jak tebe, nebo kohokoliv jiného, srazit k z výšin k zemi? Třeba tu mrňavou Weasleyovou? Řekni, ještě může dýchat?"
"Sectumsempra!" zařval Harry a máchl hůlkou do prostoru. Stěny kabinky, za kterými se před chvilkou sám schovával, se rozletěly na kusy. Kouzlo zasáhl i další dvě kabinky za nimi a vzduch prořízl ostrý výkřik.
Harry vyběhl ze svého úkrytu a jal se hledat svého protivníka. Malfoy, který se zřejmě schovával za jednou z tří zasažených kabinek, se válel na podlaze a tiskl si nohu, ze které crčela krev. Přerývavě dýchal a díval se Harrymu, který stále držel pozvednutou hůlku, přímo do očí.
"C-co to -" koktal ze sebe a tiskl si lýtko, "co to bylo za k-kouzlo?" Jeho hlas zněl naprosto šokovaně a Harry se prvé za celý den lekl; na Dracově lýtku zela patnáct centimetrů dlouhá, hluboká řezná rána. Bezděčně přistoupil o krok blíž a sklonil hůlku. Proboha, stihl si pomyslet, kdybych ho zasáhl přímo… Draco na zemi těžce oddychoval. Harry od něj zvedl oči a zabloudil ke dveřím umývárny. Než si stihl uvědomit, co vlastně vidí, událo se několik věcí najednou.
Slyšel zakřičet hrubý, mužský hlas.
"NE!"
Vzápětí ho do hrudi zasáhlo Malfoyovo vlastní sectumsempra.
A hůlka mu vypadla z ruky.
***
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Nade Nade | Web | 26. april 2013 at 20:53 | React

Vypadá to, že to Harry pěkně schytal (na rozdíl od originálu), ale naštěstí se v okolí potuloval Snape. Byl to on, ne?

2 sisi sisi | Email | 17. april 2015 at 13:21 | React

Chlapci a hormony... to je teda pořádná mela.

3 hervissa hervissa | 5. march 2016 at 14:43 | React

No, to se nám to pěkně zamotává :D
Líbí se mi, jak do toho vplétáš věci z knížky s mírnými twisty...a docela mě zajímá, jestli dřív vymře polovina Bradavic, protože se budou bát k Severusovi jít, nebo jestli Severus pod náporem zraněných a nemocných uteče ;) (vtipné je, že ani ztráta jediné lékařsky zaměřené učitelky by nepřiměla Brumbála najmout trochu více personálu... :D )

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement