Články a názory na tomto blogu jsou pouze mé vlastní (a více či méně ironické), a mohou se časem měnit. Blog slouží čistě pro zábavu a odreagování. Vznikl za mých pubertálních časů, a v té podobě zůstává dodnes. Odpusťte dospělému člověku, že se rád vrací do svých rozjívených let. ☺☻♥

Cesta prince, část 1

2. august 2012 at 16:20 | Panda |  Povídky
Fandom: Harry Potter
Pairing: HP/SS
Rating: NC-17 ( *těch ratingů je mraky a upřímně, moc se v nich nevyznám, ale tohle se mi líbí víc než 18+ x)* )
Věnování: Všem těm skvělým lidem, kteří nejsou líní psát na tento kus webového světa komentáře
"Severusi?"
"…Ano?"
"Nebuď na toho chlapce tak příkrý. Nevyřešíš tím nic, vůbec nic."
"Nejsem na něj příkrý! Je to jen mrňavý, arogantní kluk, co se vyhřívá na slunci své slávy -"
"Tvoje zášť se ubírá tím nejhorším směrem, jakým se mohla vydat. Za chvíli bude mít víc školních trestů a zkažených večerů než volných večerů."
"Brumbále, nedělám nic, než -"
"Dost. Nepopírám, že být objektivní je v případě vás dvou…řekněme poněkud pošetilé, ale nech ho žít. Jednoduše mu nech jeho životní prostor. Rozumíš, Severusi?"
"Ale -"
"Rozumíš?"
"…Jistě, pane. Samozřejmě ho nechám žít."
***
Někdy se nechám příliš ovládat emocemi. Ano, pošetilými emocemi, které poslední dobou bývají zamlžené a nečitelné, a bublají ve mne jako vroucí lektvar. Nenechají mne rozumně uvažovat. Drásají a požírají mne zevnitř, dnes a denně, nepřestávajíc. Obávám se, že navždy. Nevím, proč tomu tak je. Nevím, proč to dopadá zrovna takhle; nelíbí se mi to. Já… bych měl mít přeci dost rozumu na to, abych ovládal nitky své vlastní mysli, když ji tak důmyslně skrývám těm, které nenávidím. Měl bych. Měl.
V téhle fázi…je to už zlé. Přestávám rozumět sám sobě.
***
Cesta Prince, část 1
Harry utíkal.
V patách mu byl ultrarychlý lechtací plyn, který se stal v poslední době tím nejoblíbenějším prostředkem, jak narušit poklidnou výuku…nebo poklidnou procházku po chodbách Bradavic. Ron s Hermionou už ráno zmizeli neznámo kam, a jelikož neměl co dělat, chtěl najít Freda a George. Protože dva jeho nejlepší kamarádi mizeli poslední dobou poměrně často, potřeboval nějaké rozptýlení a měl sto chutí se podílet na nějaké Weasleyovské šílenosti. V jednu chvíli měl dojem, že dvojčata zahlédl; v další chvíli ho těsně minul prchající a ječící Dean.
"Plýýýýn, pozóór, plýýýn!" Poslední dobou neexistovalo větší pobídnutí k běhu.
Cestou narážel na další a další studenty, utíkající pryč od narůžovělé substance, která je pomalu doháněla.
"Neville, pozor!" zakřičel na chlapce stojícího pár metrů před ním, avšak nemohl zabránit tomu, aby do něj nevrazil. Neville překvapeně vykřikl, když si všiml prchající hory studentů, ale než se stačil vzpamatovat, válel se na zemi a tiskl si bok.
"Co je? C-co se děje?" zeptal se vyděšeně, ale to už se Harrymu začaly cukat koutky úst.
"Lech-l-lechatcí plyn, Ne-Neville, uteč," zajíkl se, a v další chvíli se začal neovladatelně otřásat smíchem. Lechtací plyn najednou vystřelil obrovskou rychlostí kupředu, rozprskl se do všech stran a pak s pufnutím zmizel.
To už se dusil smíchy i Neville a pár studentů před nimi, které překvapila rychlost plynu. Teď se váleli na zemi jako uschlé řiditelné švestky.
"T-tohle, to je fakt pří-příšerný," kuckal ze sebe řehtající se Neville, "to s-se fakt n-n-nedá vydržet!" Harry by s ním milerád souhlasil, ale mluvení pro následující dvě minuty, které plyn působí, vzdal. Samotné úděsné lechtání by stačilo, ale občasné výbuchy smíchu ozývající se z chodby vás nutily se smát ještě víc.
Po minutě začaly účinky ustupovat.
"Pane bože," zachrčel Harry, "mám dojem, ž-že ho někdo ještě vylepšil." Neville, který se zrovna pokusil normálně se nadechnout, se opět na pár sekund rozchechtal.
"Kdo asi, hehe, Weasleyovi," vydechl. "Zrovna ráno sem slyšel Rona, jak říká, ať si na to dáváme větší pozor."
"Rona? Tys ho-" začal Harry, ale znovu se hlasitě rozesmál. "Ty-tys ho viděl? Hahaha…"
"Jo. Někam šel s Hermionou."
"Hm," odkašlal si Harry a zhluboka se nadechl. "Myslím, že takhle sem se dlouho nenasmál."
"To neznamená, že si to chci v nebližší době zopakovat," podotkl Neville.
"Ne? Jaká škoda! My ho zrovna plánujeme použít ve velkém," ozval se zničehonic Fredův…nebo Georgův hlas.
"Dovedete si představit vysmátou Velkou síň při večeři?"
"Nebo přeměňování?"
"Nebo lektvary? Vsadím se, že pohled na Snapea by byl -"
"- přímo k popukání," zvolali vesele oba Weasleyovi, každý čapl jednoho z chlapců za paži a pomohli jim vstát.
"Jasně, k popukání," zamrmlal Harry, "ale nedovedu si představit, jakým způsobem byste ho chtěli vystavit účinkům. Ještě když je ten plyn vidět."
"A kdo říká, že bude vidět?" zeptal se potměšile Fred.
"Ježíši, kluci, nechte toho! Budeme z toho mít všichni průšvih a Snape nás všechny na místě promění ve slimáky!" protestoval okamžitě Neville.
"Myslíš?" zatvářil se Georgie zaujatě. "Já bych si ale pohled na řehtajícího Snapea klidně zaplatil…"
"Každopádně, s plynem nebo bez, máme spoustu práce, takže zase mizíme. Mějte se, hoši!" zahalasil Fred a spolu s dvojčetem svižně odkráčeli.
Po chvíli zaraženého ticha se ozval Neville.
"Myslíš, že to fakt udělají?"
"Co?"
"Donutí Snapea, aby se nadechl toho plynu." Harry pokrčil rameny.
"No, rozhodně by to byl pohled k popukání. Už jen ta představa…"
"Harry!" ozvalo se z ničeho nic za nimi.
"Rone?" ohlédl se Harry překvapeně. "Dost, že tě vidím, poslední dobou vždycky zmizíš jako duch -"
"Já vím, já vím - byl sem s Hermionou, teď odešla na hodinu - já jen, bráchové tady někde vypustili ten vražednej plyn!"
Neville s Harrym si vyměnili pohledy a okamžitě se znovu rozesmáli na celé kolo. Pak Harry pobídl nic netušícího Rona plácnutím do zad k pohybu, a všichni se pomalu vydali cestou k Nebelvírské společenské místnosti.
Cestou Neville Ronovi obsáhle vysvětloval, co se událo, že se plynu těsně vyhnul, a zmínil se o i o budoucích plánech dvojčat.
"Cože, Snape ve smrtelných křečích smíchu? Hahaha…"
"No jo, jenže nechápeme, jak toho chtějí docílit," podotkl ve všeobecném veselí Harry. Ron jen pokrčil rameny.
"Oni jsou schopní čehokoliv. Kdyby ti do pusy chtěli nacpat ropuchu, nějak by se jim to povedlo."
"Jasně - mně, nebo taky tobě, viď?"
"To nebyla ropucha!" Neville zbystřil.
"Cože? Rone, ty si někdy snědl ropuchu?"
"To víš, že ne," ozval se Harry konejšivě, "To Snape běžně žere ropuchy -"
"Ale ale… Mluvil tu snad někdo o mně?" ozval se za nimi sotva slyšitelný šepot. Všichni tři okamžitě úlekem nadskočili a otočili se směrem k původci slov.
"Weasley, Longbottom a Potter, samozřejmě. Toulají se po chodbách se zjevným, hm, odporem ke klidu, který má na chodbách panovat během vyučování, a to nemluvím o respektu chovaném k členům profesorského sboru," řekl Snape tónem, ze kterého by se tříleté dítě okamžitě rozbrečelo.
"Pane profesore, my -" zakoktal Neville.
"Strhávám Nebelvíru pět bodů. A Pottere, váš zítřejší školní trest si… náležitě vychutnám." Vteřinu na to Harry vybuchl smíchy. Snape nevěřícně pozoroval, jak vykuckává chomáčky růžové mlhy, pak se otočil na podpatku a zmizel ve vedlejší chodbě stejně tak rychle a tiše, jako se před chvílí objevil.
Harry se zbavil posledního zbytku smíchu a trhaně se nadechl. Všichni tři se po sobě podívali.
"U Merlina, co to bylo?" ozval se poděšeně a zároveň udiveně Neville.
"Urážka profesora, rušení klidu a vysmátí přímo do xichtu, jasně, plný skóre, Harry… a pět bodů?!" Ron vypadal naprosto otřeseně. "Takovouhle šanci na tresty a body by si přece nenechal ujít! Byl to sakra vůbec Snape?" ukázal prstem do prázdna a otočil se k Harrymu. Ten mlčky hleděl do prázdné chodby.
"Harry, slyšíš mě?" šťouchl do něj Ron, naprosto vyvedený z míry. Harry se na něj konečně otočil. Pak cuknul hlavou.
"Jestli to jde ještě říct, tak je poslední dobou čím dál divnější."
"Jak - divnější?" Harry ignoroval Nevilla, který je cukáním za hábit přesvědčoval k rychlejšímu přesunu do Nebelvírské místností.
"Nevím. Prostě se chová divně." Podíval se na Rona. "Poslední dobou mi napařil nejmíň deset trestů, a přitom se při nich tváří, že ho to vlastně vůbec nezajímá. Prostě mě nechá přebírat starý kázeňský kartičky a nemá žádný uštěpačný, hnusný poznámky. Nestojím mu ani za pohled. Posledně na mě ani nedohlížel." Konečně pokračovali v chůzi. "Totiž, mě to tak naprosto vyhovuje. Ale proč mi pak ty tresty teda dává? Chápeš to?"
"….Jasně," pronesl hlubokomyslně Ron, "jasně, že to nechápu. Vždyť ti říkal, že si tvůj další trest vychutná, ne?" Harry tiše zavyl a plácl se rukou přes obličej.
"Dík, Rone."
"U Merlina," ozval se znovu Neville.
Mlčky došli až k Buclaté dámě a jejím portrétem vklouzli do své společenské místnosti.
 

3 people judged this article.

Comments

1 Nade Nade | Web | 26. april 2013 at 20:14 | React

Tak tahle kapitola mě dost potěšila. Představa studentů v záchvatech smíchu versus profesor Snape je úžasná.

2 sisi sisi | 25. july 2015 at 22:21 | React

dlouho mě nezaujala povídka na snarry :)ú až teĎ !:))

3 hervissa hervissa | 5. march 2016 at 12:39 | React

Tak účinky toho plynu mě při čtení málem rozesmály taky :D Zábava zcela ve Weasley stylu ;)
Smějící se Severus...ano, prosím, a třikrát nášup :D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement